|
| ||||
| ||||
|
-20-
vzalo vznik kreatanstvf samo, v chudobných od prazských spolkű katolických zvolen jest místech venkovských az posud zdárná my- akusti(-l.y vhodný chrám P. sv. Jiljí, aby tam šlenka pokroku ráda se ujímá. Chudý kűr vęhlasný Ftirster se svým pęveckým sborem Zrucský, jehoz snazivý a v hudbę dobre znalý vokální requiem Hallerovo provozoval. Kdy reditel a spolu varhaník p. ríd. ucitel Jos. pak se toho dockáme, ze Praliou pűjde jen Babický nemá ze záduší odmęny zádné, lec jeden proud, aby jako všechny katol. spolky co na lidech štoly pri pohrbech casto ještę se sjednocují k spolecnému requiem za ze- s mrzutosti vyműze, a prece kazdodennę beze snulou hlavu církevní, také všecky kűry v sje- všeho officiei,iiho závazku zpęvem a hrou na dnoceném smęru obnovené pravé hudby cír- varhany s celou svou rodinou chutę chrámu kevní ku predu krácely? *) Cili jest tęch slouzí: chudý takový kűr chápe se krásné úlohy Ceciliauské — a bohatými fondy a horliví a osvícení katolici, architekt s jedné uzitkem z pozemkű opatrené kruchty nemají a jistý pan hrabę s druhé strany, oba vyslo- chápati ducha církevního? Jak bolnę dotklo veni príznivci hudby chrámové na nejširších se pozorných ctenárű, kdyz „Cech” oznamo- základech; první se stanoviska umęleckého val, ze u sv. Vita za sv. Otce provozováno vűbec, který nerad obmezuje svobodu umęlcovu ; byla requiem do Es moll od Škroupa ; tedy druhý co milovník hudby se stanoviska hu- porád jen ještę paráditi musí tam na prvním debního zvlášt. První bez obalu vyslovil, svou místę vlasti naší hluk nástrojű, ac tam mají nelibost nad sprostotou, jako i druhý, který sil zpęvných s dűstatek a jiz k vűli té roz- se mnę dotazoval na skladatele requiem. manitosti mohli by jednou sáhnouti do reper- V odpovędi vydal jsem svędectví pravdę. toiru jiného. *) Jak mile bylo opęt cisti, ze Kdyz hudebníci na kruchtę dotrhli po- slední akord, nástroje odhodivše okamzitę *) Dűstojný pan dopisovatel predpokládá, s velkým lomozem s kűru se hrnuli. Po zá- ze skladba celkem byla dűstojná a prednes dušní mši sv. zpívány jsou absoluce cho- dokonalý ; nelíbí se jemu pouze „paráda ná- rálnę. Byl to chorá 1 hodný hudby pred- strojű hudebních na prvním místę posvátném cházející, chorál vedle A]báua Stolze, jako vlasti naši”. Redaktor zase naopak nenamítal popel šedivý, který posluchace ven z chrámu by niceho proti prűvodu nástrojű h u- vyhání." Centuýr za centnýrem dobre odvá- d e b nic h, kdyz poubý zpęv u sv. Vita nezdá zený se męril poctivę. Nevím, co mu ríkal se býti dosti bobatým, a k slavné bohosluzbę sv. liehor, byl-li prítomen. dostatecnę primęreným, jen kdyby s k l a d b a Kde u reditele kűru není lásky, vrouc- jednak byla ušlechtilá, soublasie s pripadnou nosti a obętovucsti, tam i na cele chorálu bohosluzbou, jednak p r e d u e š e u í dűstojné, vtisknuta jest pecet všedni omrzelosti. Po umęlecké, promyšlené, ku poboznosti vzbuzu- Praze rozšírena byla charakteristická anekdota. jící aneb alespoń z modlitby nevyrušující. Hudebnici si vypravovali, ze pan kapelník, Toho se i redaktor nadál, ze skladba byt treba jsa pred slavností zádušní tázán od jednoho nástrojná, predce bude dűstojná, kdyz k sv. ze svých predstavených, co provozovati hodlá, Vitu stupoval, aby s cetnými katolíky po- odpovędęl lakonicky : „Za málo penęz -málo slední úctu vzdal V e 1 k é m u P i u IX. Bohu- muziky!” Relata referro. zel! sklamáno jest spravedlivé a oprávnęné Kde kazdá jednotlivá produkce závislá ocekáváni nás obou, dp. dopisovatele i mé jest pouze od vętšího neb menšího poctu zla- vlastní. Na památku Svatého Otce tak vše- tovek ; — kde cest hudební, cit a památka i obecnę a vroucné milovaného zaznívalo s kűru uctęní velkých muzű zesnulých nicím není ; sv.-Vitského requiem triviální triviálnę pred- tam sejckové preji hudbę kostelní : „Dobrou nášené. Prohrešil-li se p. kapelník volbou noc !” Pozn. red. skladby a provedením na památce Otce kre- stanstva pozehuané a svaté, v nęcem predce *) Veiezádoucf jest zajisté jednota v zivotę byl souhlas kruchty s lodi. Triviálnost kűru církevním vűbec, tedy i v dűlezitém odvętvi souhlasila naprosto s frivolitou jednotlivých toho zivota — v hudbę kostelní. Pri vši úcastníkű ku slavnosti komandovaných. Po- jednomyslnosti snab mohl by však dobre ob- horšeni zpűsobené tou i onou sprostotou bylo státi ob oji s m ę r vedle sebe ve prátelském všeobecné. Nebyli urazeni pouze ti, kterí sou- pomęru, jeden Církví r o z k á z a n ý, druhý hlasíce s prísnęjšími zásadami „Cecilie” nadáli Církvi trpęný. Vedle rozkazu Církve chorál se primęrené oslavy smutecní za sv. Otce, nýbrz pri sluzbách Bozích slavných býti m u s f, vo- vycházejíce z chrámu hlasitę reptali i laikové kální umęlecké skladby vfcehlasné býti mo- instrumentální hudbę prející. Kdyz redaktor hou, prűvod pak instrumentální býti s m f, po sluzbách Bozích z chrámu vycházel, pri- ponęvadz Círizev katolická, kosmopolitická ~ljrzili sc k nrn:u dva vkeoleenę zn.mf, 1c111,4 zrejmę trpí, na cemz tu í tam si zakládají, | ||||
|