|
| ||||
| ||||
|
-- 6 3 --
mináři ku pokusům skladatelským příležitost měly. Z příčiny té bylo by přežádoucno, aby již v letech dřivěj~,íclr: 3) v chlapeckých seminářích a studentských konviktech s hudebnfm vzrlčl:ínbn se poéffialo. Chovanci těchto ústavů, vstupujíce později alespofr částečně do seuninífů klerikíilních{ 1>ylif by náčelníky a samorostlými cvičiteli všech ostatních bohoslovců. Na hudeb3úc1) . Cest~ích v cizině shledal jsem, že podobné ústavy, jichž tam lze více nalezti, rrež u nás, všudy na kůrech spoluúčinkují, aniž by zpívání na závadu bylo prospěchu školnímu. Pobry zpěvák a dobrý školák jsou pojmy totožné. Le si u nes při přijímaní hochu na ustav hudebního vzdělání valně nev5fmají, že se napotom ku probuzeni a vyvinutí védornustí těchto ničeho nedejc a to na škodu zpěvu církevního a ua škodu jednotlivcův — tot, modou a zvylzern jen u nás vládnoucím. Jak mnohý talent zajde nepoznán na škodu nnrění církevního. Jeví-li se ve sboru Karlínském, jehož trváni není ještě tak příliš dlouhé, mnohý rozhodný talent skladatelský, co by se při pravidehrém a. víceletém cvičení dalo očekávati od studentských konviktů ! Studium gymnasiální s bohosloveckým trvá 7.2 let; čeho lze dosíci snadně a takměř hravě za ta,k drahnou dobu při pravidelném cvičení! Poskytněte mládeži přiležitosti, aby se mohla důkladně v liudb , církevní vzdelávati, a užasnete nad bohatými hřivnami hudebními v národě českém, které nyní bohužel zakopány užitku nepiinášt;jí. Zdají-li se komu návrhy tato podotknuto neinoznymr býti ku provedení, zádám slušně, aby si pilně přečetl dopis z I3ohosudova v pfcdešlom osle „Cecilie” uvezejnčný, a všeliká námitka osvědči se býti pLurou a -bezdůvodnou. Pováži-li se pak, že jsou místa, kde seminář klerikální se studentským konviktem pod jednou střechou se nalezá, jak kolosální sbor církevní dal by se tuto zříditi! tišeliké druhy hudby bez těžkosti bylo by možno zde provozovati. Tof by byla samorostlá, vzorná škola zpěvu cirkevního celé rliecése, která by rychle rozšířila a roznesla náhledy o pravém zpěvu církevním po celém okrsku biskupském. Zamilovaná myŠlcnlza ta stále zaměstnává mysl mou, tak že se s ní ani rozloučiti nemohu. Někde však přestati musím. Přesvědčil-li jsem laskavého čtenáře o možnosti ideálního vzdělání hudebního? Nevíru. Komu známa jest cena hudby posvátné, sdílí dojista náhledy tuto vyslovené a vřele si přeje rychlého jich provedeni. Komu v:ak na hudbě církevní mdlo záleží, jenž zncuznává potřebu d ů k l a d n é h o vyučováni, jakého synodti na seminářfch vyžaduje, račiž, prosím, uvážit, že pravidehré vyučeni se zpěvu jest výtečnou propravou k úřadu kazatelskému. Zpěvem hlas se cvičí a sílí, zpévem se monotonie a drsnost odstraúuje, zpěvem hlas nabývá objemu, jistoty a barvitosti, pružnosti a elegance. Komu ze zkušenosti nejsou neznámy nesnáze homiletického vy-učování vzhledem deklamace, nenechá dojista bez svědomitého upotřebení pomůcky, jakou pěstování zpěvu církevnímu býti se jeví. -Mnohý duchovní želí toho později trpce, že mu v letech přípravných nebylo poskytnuta příležitosti k vyučeni se zpěvu církevnímu, i snaží se pak, aby namahavou prací a značnými obětmi dohonil, čemu se v semináři vyučiti mohl. Jiní opět v zpěvu zběhlí a cvičení duchovní postrádají později velmi nedůstatek diilzladm+lro vyučení se vědomostem, jichž řediteli kůru pot,1)no jest věděti. .1 přece obému hravě takměř a v poměrně krátké době možno jest se přiučiti — semináře neposkytují však dostatečné příležitosti, vlohy neobyčejné zůstávají nevyvinuty, síly, jichžto důležitost náležitě ani oceniti nelze, zahazují se a zakopávají na škodu hudby posvátné a celého života církevního. Zpěv obeciiSr p'i slu:~bách Bo:kich, a kůry literátské. lodává I+'erdinand Lehner. (Pokrač.) Než, možní-li a kterak rozmanitosti takové dosíci, kteráž, nedím aniž přísně, že všude a při všech nevylmutclně potřebna, přecef však vesměs prospěšna by byla? Co se tkne rozmanitosti a výběru písni, není tuším národa na světě, jenž by měl takové množství duchovních písrú, krásných a velebných nápěvem i obsahem, že nelze ani pochopiti a vysvětliti sobě, proč namnoze umlkly, kdežto naši předkové tak pilnými byli jich pěstiteli. Jediná tčžlzost v tom jest že právě snad, kteréž by se nejlépe hodily, lidu nezuárny jsou, což palz tírat platnějšího podalo by důvodu, aby se mezi lidem v známost | ||||
|