|
| ||||
| ||||
|
-29-
Pokud však ještę tak není, úpinę schva- l zavázani jsme tęm, kdoz zpűsobili, ze povolána luje se, aby uęaucctf velanisti~i vtrhanat.-kúho i jest z ttcjcola`~,17í:1t ttcwec'ýc1t firetti umęní ozivujíce a prísptvajfce pitsobili v Ra- varhanársl: ch, aby zhotovíla varhany pro kousku na vývin toho umęní! A proto vdękem chraul Spasitele. Mosaikat Ohavnost na místę svatém. V „Cecha” lící zádné strany nedęla se zádná opatrení. Nevíme sice, se následující obrázek vídcitský: (Pod zdali a nntoho-li osob v chrámę vcera vzalo po- svícnem bývá tma). Všichni znalci a pri - hrronrn, avšalc to jedno konstatujeme, ze se ozvaly telé pravého krestanského umęní jiz dávno od- hlasy nmohé rozhodnę proti p o d o b n ý m t e a- soudili a na prosto zavrhli teatrální hudba az trálním p redstavením, jaká se odbyla dosnil v premnohých kostelích oblíbenou. Tak vcera v chrámę augustinském." Tolik zvaná sola pro zpęváky a zpęvacky byla príűinon „Vorstadtzeitung”. Zid tedy uznává neslušnost castých nejvýš pohoršiivých akandálit v chrámíclt podobných teatrálních mší a kojíme se nadęjí, ze vętších męst. Kdezto se u oltáre nejsvętęjší tajem- tento Úsudek zida Ic reformę kostelní hudby i n ství víry slaví, provádí hnclba na kiu•n frivolní rejdy mís mnohem více priciní, nezli tisíce domluv a a diváctvo (pobozní vęrící to nejsou) dole zevluje. proseb znaicit a pravých prátel krestanského umęní. Tak se to dęje obycejnę pri ngjslavnęjších ponti- Konecnę dovolíme si poloziti otázku, není-li pan fikálních mších. l~aproti tomu zavádęní staré, kl a- farár svrchu jmenovaného chrámu téz kandidátem s i c k é církevní hudby do chrámu vyhýbá, ano i ua jisté biskupství v Cechách? — Az potud „Cech.” odporuje se ze všelijakých prícin. Co nový doklad K utęšenému obrázku vídeńskému našich slov uvádíme verejný skandál, kterýz se stal muze redaktor 1)i-iciniti na porovnanou o b r á z e k vnedęliv ali gustili ském chrámę ve Vídni prazský, který za minulých let kazdorocnę bylo — (tedy zrovna pod svícnem!) — a který by byl vídati n sv. Josefa — u a v e 1 k ý p á t e k. V po- málem ztrátu uękoiika lidských zivotu męl za ná- svátný den hluboké kajícnosti umlká po Praze sledek. Vídeńaltý „Vaterland” aby nenarazil, uvádí s kostelními zvony téz všeliká hudba — i na di- zprávu o tom doslovnę z „Vorstadtzeitungu”, odkudz vadlech, i v koncertních síních. Církev koná do- i my ji uvádíme: K d o d o p o 1 e d n e, kdyz c. k. poledne tíchvatné obrady velkopátecní. S kűru komorní zpęvacka pí. Wiltova, po~lcdní tri vecery zaznívají ,Improperia", jejichz ozvęna hýbe útro- męla v operním divadle zpívati, kolem divadelní kasy bami svętáka i zatvrzelého. Odpolední hodinky náhodou šel, mohl si p o n ę k u d predstaviti m a c- ukoncuje vyznanmę hrobové ,Misercre mci Deus" ; ka n i c i, ktcráz panovala vcera (ne(lęli) o jede- kterým koncí se liturgická poboznost. Ostatní cas nácté, dopoledne, avšak nikdy tu, lctcrá byla v ko- trvá kr•estan v tiché modlitbę. klid s kostela pu- stele samém. Veliký kostel by1 obecenstvem clo tuje i do męsta. Vše mlcí. Umlkla všeliká hnclba. slovnę nabyt, hlava tęsnę vedle hlavy a prsa na Pást s mlcenlivou kajícností jest povšechný ráz prsou. Komu vypatl z rukou klobouk, nebyl s to zivota. Ve chvíli, kdy i jevištę i podium koncertní proń se shýbnonti, obrátit se stranou bylo marným z ítctivosti ku katolické Církvi pűst ulozili hudbę pokusem. Do kostela nebylo prístupu aniz z nęho nástrojné s úcty k postu katolickému, — chrám výstupu. M š c zac a 1 .9, avšak hned mezi první takty Otcity kapucínűv na Porící na posmęch kajícného vmísilo se zoufalé volúuí: Lnft — hinans — Hilfe! smutku rozezvuęil se na místo divadel a síní a nato všeobecné sycení. Nastalo ticho na okamzik. koncertních hudbou nástrojnou. Kdyz se stmívalo, Pronikavé hlasy varhan všechno prehlušily. Došla hrnuli se do kostela zástapové zidít krtęných i ne- rada na solistky, paní Wiltovon, paní I'ridl inderovou krtęných, protestantu i katolíkű. Zde poskytovala (zidovka? r.) narez sbor, potom varhany a tam u se chtivým náhrada za opera toho dne zavrenou. oltáre knęz - - -1 Na>tala nová vrava: IIivaus Pablikunr divadelní v kostele divadelnę si pocínalo. — hinans, ticho 1 — otevrít ! — dupání, vzdychání, Ac n hrobu nejsvętęjší Svátost vystavena byla, ne- nárky, fizlcostlivé výkriky cinily kazdý okamzik spatil jsi ani jediné koleno sklú,nęti se pred Be- trapným. Jmenovitę ti dveí•í dęly se výjevy, kteréz ránkem na triuttr vystaveném, ani ki•ízem zname- není mozná vypsati Rylo vidęti ruce vzhirru vztti- nati se. Zády se obraceli tlivatlelní hosté a mimo- zeré, zeny s tv.í (,mi zsinalými, muze, s jíchzto rádní navštęvovatelé katolického chrámu a hovorili cel rinnl se pot a všechno jako v jednom uzlu. — i bavili se jedni s druhými nahlas, jako se v di- To by1 koncert na rozlouc.er.on paní Wiltové v chrá- vadle cinívá pred pocetím ouvertury. V katolickém mę augnstinskt-ui. O poboznosti aneL nęjalci,m cír- chrámu slyšel jsi bzucící roj nękolika set trnbcit. kevním obradu uch,Nlo crera ani rcri. Rylo nęco Pak vidęl jsi knęz(,, pristupovati k Pozimu brobu, podobní ho zajibté k ocekúráuí a di~íure se, ze se aby skryl vystavct.ou velelmuu Svátost. zanotoval | ||||
|