|
| ||||
| ||||
|
— 31
Za hlukem skrývá se obv~ ejnę ušlcliv;í tvár. hudby událo — a jakoby všem katolík,im v ríši Po celý rok tropívá se na kruchtách ustatla, o které navzdor ohlašnjí sobotní viileńské listy: „v c. k. nikdo nepíše. 1)fljile-li však pout, neb jiná Buzi- dvorním chrámu sv. Augustinu bude se v netiéli hodová slavnost, sezvou se hudebníci, zpęváci a dne 24. brezna o 1 t. hodinę dávati mše a graduale zpęvacky divadehri a v novinách s velikým rámusem od Karla Seybra a ofl'erturium arie od Stradelly se oznamuje, ze ten a onen reditel kiu•u bntle pro- (sopránové solo!). Sulo bude zpívati slecna Kamilla vozovati tu a onu skladbu za spolapíisobuuí tęch Nordmannova, na varhany hráti dvorní varhanrk a onęch výtecníkú. Bruckner. V pondęlí na to dávati se bude Vitá- Nechto toho balamuucui ! Stu ostud jedním sková slavnostní mše, graduale (bariton sole' od skutkem ponE~kud lepším se nezakryje. Stoupenci Vavr. Weise a oflertorium (sopran solo) ud Fr. „Cecilie” neoznatuují, ale pracují. Kazdá nedęle Schuberta. Sola budou zpívati p. Vilím Speyer a jest jim Bozím hodem a poutí. pí. profesorka Passy-Curnet. Pan Vockner bale Odporuje-li tudy zásadám eccílským napred lrráti ua varhany. S dvorním kosteleni závodily oznamovati hudební programy kostelních slavnosti, v necírkevní hudbę farní chrámy na predmęstí za to vrele se od porue'uje, aby po slav- alsurském a na Alticrcheufcldu.Lrle zpívaly aula : no s t ech ka povzbuzení jiných psalo se o nich pí. Leopoldina Glterker, slecna Úirsa a Enima voli casto a pravtlivę.ldęluv:íním takovým ziví se Scclezky, Vilcmina Rafaelova a Betina von Iv,wuva. vzájemnost, tuzí se snaha, podnęcuje se horlivost. — Je to zajisté krásnó svędectví o katolickém Výmincé+nc oznamují se napred jen velké duchu, jaký ve Víilni panuje a zárovui znázornęní slavnosti, jejichz mimorádným úcelem jest poucení našich neblahých církevních potnPrCI. Kdc není jistých krtdtá hudehniuli, jako bývají „Uecilské smyslu pro církevní vrnęní, nmtí smyslupru církev slavnosti” a p., kde uvedení prograuru bývá nutná samu. Pánu Bolet by se vídeúr tí fará- za tun prícinou, aby cizí úcastníci nálezitę se pri- r o v é lépe zavdęcili, kdyby místo bczboznÝuh pravili a potom dle vzoru a poucení se ríditi fanfar ceskému lilo radęji cesky zakázali a s ním mohli Lelmcr. se poboznę a treba jen tišo se pomodlili. Odstrašujici vzorec moderuiho omámení o hudbę Volná aplikace neuí zabránęna. kostelní. .. Cech'° píše : Je tornu sotva nękolik dní, Reditelstvi kűru kathedrály Králové Hradecké co veškeré ctenárstvu nemálu pohoršeno bylo zprá- jest uprázdnęno. „3lusica sacra” s napnutou d~ cli- vou o velikém pohoršení, ktcréz se v dvorním far- tivosti ocek~ivá, jakým hudebníkem obsazeno bude ním kostele sv. Augustina pri provozování komorní veledűlezité místo. Hudeb-í príloha 4. „15 al%ra R auctore Fr. Wátt. (op. 3 b.) Touto príloltou hudební pocíná se nová mše nevšední ceny umęlecké, kterou Dr. Fr. Witt pro „Cecilii” pracoval. Dűmyslný skladatel vyvozuje ve skladbę ua cetných místech ulfuktű slavnostní dojem plodících. Az pilní a horliví pęstitelé chrámové hudby nové dilo umęlecké dűkladnęji probírati budou, u:tbudou presvędcení, jal; skvęlých úcinkű i pri poubém zpęvu bez všelikého prűvodu docíliti lze. Polyfonie uhlazená strídá se s hotnofonif. Rozmauitosti pribývá vętami dvou-ctyr-pęti a šesti-hlasými. Bohatosti a leskem vyznacuji se zejmeua mo- menty veledűlezité. „Lt incaruatus est” n, p. pocúiá sbor zenských hlasű, nacez „de Spiritu Sancto” jakoby ozvęna drívęjšího o oktávu níze trojhlasem muzským se opakuje, v „es Maria Virgine et homo factus est” srázejí se konecnę oba sbory v mohútnou a úchvatnou šešti- hlasou harmonii. Do pętihlasu prechází skladb ctverhlasná na cetných místech B. p. „uau Brit fínis”, simul adoratnr et conglorificatur, tlui locutus est per prophetas”, do šestihfasu v ,resurrectionem mortuorum.” V Sanctus" pocíuá zase sbor zenských hlasű, po nęm sbor muzský sám druhé „Sanctus” pokracuje, nacez v tretím „Sanctus” smíšené hlasy ctverhlasuc dále az dokonce zpívají. ,Benedictus" jest trojhlasné (Soprán, Alt, Tenor) pro solový tercet. Po zpűsobu starých skladatelű vyznamenal skladatel nejvíco „Aguus Dei”. Prvuf a druhé dává prednášeti ctverhlasem, tretí vesmęs šestihlasem (Cantus I, a II., Altus, Tenor I, a II, Bassus), címz celá slavnostní mše slavnostního zakoncení dochází. Kde by však nebylo mozno vyši- nouti se na sbor šestihlasý, pridává jiné (IIL) „Aguus Dei” pro slabší sbory. Výbęr jest tudy bohatý a rozmanitý. Trojí „Aguus Dei” műze se zpívati bull tak jak udáno jest, aneb na rnisto šestihlasébo mozno preduášeti následující ctverhlasé ; nebo lze vynech ti I. a II. a ná- sledující trikrát opakovati, ci pouze dvakrát, nacet by še>>ihla~ýtn se skoncilo. | ||||
|