|
| ||||
| ||||
|
— 39 -
dęli postní zpívali jsme po pilndm studováni ji nyní zp iváme, neodolatelným kouzlem své jedno z nojvdęcnęjších mšf „Kutzete hudby” citupiné vroucnosti mnoho jinak chladných Paleatriny, t. ,Aeterna Christi munera". S ne- neb lhostejných kresYanű táhne — do kostela. malou radosti a chuti jsme ji zpívali; neb s pílí nemenši jsme ji nastudovali az do nej- Na práni mnohých jsme ji na velký pátek menšfcli stfnű zvukových. Poznali jsme konecnę po hodinkách opakovali. Pridali jsme k ní líbezného veleducha Palestrinovy múzy, jenz motetto ,Adorainus" od Gregorio Aichingra neodolatelným pűvabem zbozným vniká z duše (z konce 15. století) pro 2 soprány, alt a do duše. Zmocní-li se duše tęchto lyricky tenor. (Musica divina Dra. Proske an. I. tom. II.) prekrásných výlevű nejcistší zboznosti, aby Neznám líbeznęjšího „Adoramus” nad vznešenými city svými "výrazu a zivota jim tento lyrický výlev duše, Bohu svému ve Ve- dodala: pak teprvé nalezli jsme tajenwý klic lesvátosti se korící s nejnęznęjší láskou. Plyne k zbozné kráse tolioto velmistra hudby kostelní; tu proto ve všech hlasech v samé imitaci ale pak ovšem musí téz vnikati do duše pęvcű samá melodie beze všech harmonických a i posluchacű a srdce obou jen zboznými city jiných skokű. Právem napsal o nęm a ještę piniti. Jsou to v této krásné a prece lehcí o jednom („Assumpta est") Dr. Ambros mši zvláštę nękterá místa, jako: sólové „cru- ve svých dęjinách hudby: ,Sein dreistimmiges cifiQus” a hlavnę „Agnus”, jez obzvláštę do- „Assumpta est” u. vierstimmiges „Adoramus jímají náladou zboznosti. ToY modlitba v duchu te Christe” sind kleine, aber kfistliche Juwele a v pravdę. — Zpívali jsme ji dvakrát. Na lcirehlicher Tonkunst. Es lebt in ihnen jener smrtelnou nedęli zpívala se cltor. gregoriánská indefinible Zng des Genies, der Aichinger die mše postuí ode dvou sborű, našeho a gymna- Stelle hoch uber dem gepriesenen Gallus siálního. Zpęváku bylo na 50. My sesílili zá- anweist". Z pocátku zdálo se býti zpęvákűm vęrky, v ll1ChL objevil se nám opęt mocný chaos. Ale kdyz byla mlha technických ob- dojem a imponující velebnost téhoz chorálu, tízí prekonána, objevila se nám tato perla ve proti cemuz zűstanou všecky pokusy poloziti vší kráse své melodické. Tak mohlo psáti jen ho mezi „vzácné antikvity, jez pro naši dobu nejzboznęjší srdce ! — Opakovali jsme ho na vice se nehodí”, frásemi. Na nedęli kvętnou bílou sobotu po pozdvihováni; ostatní cásti zpívati jsme A. Cxabrielovu nikdy ne>tárnottsí chorálnę. Po vzkríšení zpívali jsme Wittovo „Missa brevis”. Vedle toho zpívali jsme na 4hlasé „Te Deum” op. 15., a Foersterovo pre- den zvęstováni Panny Marie" Wittovo vele- krásné „Regina coeli”, jez nemohu dost od- dojfmavó „Staba,t Mater”. 0 této skladbę ne- poruciti všem kűrűm; vaneY z nęho ples mohu neprojeviti, ze tak dojímá, ze kdykoliv v pravdę uebeský, ne pozemský. IL Moaa1ki. Vyucování hre na varhany. Nagízenim ministra oQporucuje. „lllust. Wiener Extrgbiatt” é. 88, velíce kultu a vyucování ze dne 19. brezna t, r. prede- rozdurdęný list, zakoncuje ostrou filipiku následovnę psán v prícinę hry na varhany pro paedagogia nový „Chce-li arcibiskupský ordinariát vídeńský sku- ucebný plán. Úr lem ucebním jest: podrobná zná- tecnę vyhnouti se všeliké moznosti, aby se neopa- m,>st hudebního prvosloví; ziialost pocátkű nauky kovaly neporádky pri kostelních produkcích hu- o harmonií a generálním bassu; nabytí zpi°isobi- debních, dostací pouhé narízení, aby ve všech ko- losti, doprovázeti kostelní zpęv vzorným jemu pri- stelích vídeńských jen dobrá hudba se provo- męreným zpűsobem; schopnost, moci prednášeti zovala. To mnozství vídeńákű po povzbuzení prá- slušnę krátka praeludia a vyhovęti nejjednodušším hnoucích rozdęlí se na tęch sto kostelű a kaplí a pozadavkűm vzhledem k modulaci a konecnę zna- nedojde pak v jediném kostele a pred ním k vý- lost vnitrního zrízení varhan. jevűm policejnę zapovęzeným. Nebudou pak ovšem dále opakovati se skutecné ostudy, jako se stalo Dodatky k hudebním ostudám vídeńským. „Ce- pri requiích za zemrelého arciknízete Františka cilie” prinesla v posledním císle zprávu, ze k. a. Karla v chrámę sv. Štępána, kde za prítomnosti ordinariát vídeńský správcűm kostelním rozkázal panovníka a vznešených hostű jeho personál hu- s veškerou urcitostí, aby ostudy v kostelích více dební po trikrát „l,ibera” zapocal a trikráte pre- se neopakovaly. Na takový — ostatnę prý velmi vrhnul, aby jiz více se zemę nepovstal. — Umęní nevinný— rozkaz k. a. ordinariátu oborily se zi- však nedá si rozkazovati a tak dojde bezpochyby dovsko-liberální listy. A ejhle! „Cecilie” pridává na censűru hudebního repertoiru kostelního, jakoz se k návrhu a piijímá bezvýminecnę, co tam se i na osobní seznam ume"lcű spolu úcinkujících; | ||||
|