|
| ||||
| ||||
|
uvedly, tak aby netoliko od zpěváků, nýbrž od všeho lidu pěny byly. Zavedení dobili starých l,ísití ovšem bez práce není. horou však líto v5-naloiti píle i čase naravederií díla bohnnrilého i krásnělro, vůbec ničelio nedokáže, nejnu,ně ovsem ve zpěvu obecném, jelikož bez práce namaliavé vclkýcli věcí docíliti nelze. Ostatně není však u věci této namáháni tak pi•ílišué, aby děsiti mělo člověka, zejmena l Kterak ]ze však počíti a s kým? Nejsnadněji dojde se cíle se školní mládeží; cesta ta jest však poněkud zdlouhavá. Vlastní zkušenost učí, že nejlépe a nejrychleji zpěv obecný prospívá, když školní n,lrídež a dospělí současně písním novým se cvičí. Skoluí nil<ídež lze cvičiti po ukončení školních hodin, dospělé pak v neděli po odpoledních službách Božích. Vypravovatel počínal si na rozličných osadácb venkovských i Pražských následovně : Aby lid poznal důležitost zpěvu církevního, vysvětlil s kazatelny obšírně a srdečně důstojnost a vznesenost veřejně bolioslužhy, poukázal na poklady duchovních písni v národa našem, který bohužel nepoužit ladem leží; vylíčil, s jakou oslavou lze konati služby Boží, při nichž lid jedněmi ústy IIospodiva velebí, zjednal potřebné kancionály, malé kancionálky, knížky ne,5porní a rorátaí, a když osadníci potřebné lmíRy již v rukou měli, pozval všeclury po odpoledních slažbáclr Božích ku prvnímu cvičení do budovy školní. ,Doprovodte mne na půl hodinky do školy, zazpíváme si!" V jedné ruce housle, v druhé kaucionál, a již jsme putovali z chrámu do školy; lid ponejprv víta ze zvědavosti, podruhé s radostí, napotom z nuavní touhy přicházel, poněvadž se na cvičení sám těšil. A není dojista čistší radosti a útěchy ušlechtilejší nad zpívání písní duchovních! PoznenáLla utvoří se kolem kněze sním od sebe kruh horlivých a zpěvu milovných osadníků — mravní elita farnosti — přirozený sbor literátský samorostlý, jenž povstal z liorlivosti, písky, přesvědčení a mravní potřeby jednotlivých katolíkův. Duchovní napíše stanovy, zadá je lit schválení úřadům církevním a státufrn a má pojištěnou důstojnou oslavu služeb Božfcll vznešeným zpěvem obecným. Iřaždý se podiví, čeho lze při vytrvalosti ,jedním rokem docíliti. Během dvou roků naučili jsme se, jak vlastni zkušeností dotvrditi lze, nešportiuu na všeclnry neděle a svátky, celým rorátům, mešnún písním pro ves'kery doby církevního roku. Není však radno, aby další vyučováuí nadobro přestalo, jakmile nejpotřebnější zpěv ši?astnč zavedeny jsou. Horlivost roznícená musí se dále udržovati, na oheir, nemá-li uhasnouti, budiž ustavičně přikládáno, nemá-]i nastati nebezpečenství, aby po prvním zápalu nedostavila se ospalost a co pracně vzděláno bylo, poznenáhlu opětně nezaniklo. Na potvrzení této obavy mohl bych posloužiti smutnými příklady. Opakuji ještě jednou odůvodněnou výstrahu. Jsou-li nejpotřebnější zpěvy zavedeny, bucTtež napotom zdokonalovány — zdokonalováni pak v hudbě, zejmena zpěvu posvátném nemá nižádných urLit~ch hranic, jak v dalším průběInt pojednání jasně se objeví. K ideálnímu provozov~íní zpěvu vede cesta velmi dlouhá a duchu boliatému zbude ještě vždycky látky dosti ku za.rněstnáuí. jo všeeko se velmi pěkně povídá," namítne snad mnohý z milýclt přátel čtenářů, „jen kdyby byl každý kněz sám hudebníkem!” Ani námitka tato rnne příliš neděsí. Kdyby každý kněz byl hudebníkem, zpěvu církevnímu by ovšem nejrychleji a nejvydatněji se posloužilo a nebylo by obtíží, aby si všechno pořídil, co by k důstojně oslavě služeb Božích za vhodně a dobré uznal dnchovnf sám. V seminářích klerikáhlích neposkytovala se vždycky příležilost, aby budoucí kněží vycházeli do duchovní správy s takovými vědomostmi hudebními a s patřičným návodem, jehož potřebí jest k řečenému účelu. Bývaly trtkě jiné poměry, ježto učitelstva s církví spojenému a ředitelimi kůru ponechávalo se veškeré řízeni zpěvu církevního, jakož i starost o zdar jeho Nyní však nastaly poměry jiná,. Nyní musí býti pomýšleno, aby v klerikálních seminářích všem bohoslovefim poskytnul,i se příležitost k drikladuému, jak synoda praví, vyučení se zpěvu církevnímu, se vším, co 1, tomu náleží, poněvadž počítati nárn jest s faktory přítomnými. V mnohých seminářích se to již děje, v jiných se to stane — rulzojemstvím jest nám doba církvi ne valně příznivá.. Avšak i duchovním ve správě dnchovnf již ustanoveným lze namnoze je~tč dohoniti, co nepi•ízeir doby minulé zavinila. V řadách duchovenstva česko-slovanského málo bude k nalezení mužů, kteří by neměli hudebního slucliu — a tu možno třeba í na | ||||
|