|
| ||||
| ||||
|
52 CYRIL čís. 6.-7.
fuere ... ut vix diapente ascensu ac descensu implerent=.10) Žalmodie západní církve vy vinula se patrně přirozeným způsobem z tehdejších poměrů, a dík své neobyčejně plodné síle a svěžesti šla vstříc mocnému vývoji. Vskutku, celé pozdější dějiny chorálu stanou se nám srozumitelnými, předpokládáme-li, že žalmodie se vytvořila z prosté recitace. (Příště dokončení.) K. VRATNY Zpěv a hudba v Dantově Božské kommedii. (Příspěvek k letošnímu jubileu.) Téměř po celém vzdělaném světě slaví se letos šestisté výročí smrti největšího básníka křesfanského, jednoho z nemnoha vrcholů světových literatur, Danta Alighieriho. Není zde místo šířiti se o něm příliš. Narodil se ve Florencii ke konci května r. 1265 a zemřel jako vyhnanec (od r. 1302) v Ravenně 13. (nebo 14.) září 1321. Ze spisů, které jistě vyšly z jeho pera (4 italské, 2 latinské), nejznámější a který se stal zdrojem jeho trvalé slávy, jest Božská komedie, báseň líčící putování básníkovo Peklem, Očistcem a Rájem (Nebem). Účel básně, jak čteme v listě ke Cangrandovi della S _ala, připisovaném Dantovi, jest -odvésti lidi, žijící na tomto světě, od života bídného (hříšného) a přivésti je k životu blažené=. 0 této své básni Dante sám praví, že »nebe i země k ní přiložily ruku« t. j. že do ní vložil všecko své vědění, i to, kterého se nabývá pouhým rozumem, i to. které nám zprostředkovává zjevení boží a jež pak rozum se snaží, pokud mu možno, proniknouti. Proto také hudba — musica --- jest mezi složkami Božské komedie. Školské vzdělání středního věku, které bvlo přípravou na studium vlastní filosofie a potom theologie, záleželo ve známých 7 svobodných uměních. Ta pik se dělila na dvě skupiny, nižší triviam a vyšší quadrivium. K triviu náležela grammatika, dialektika a rhetorika, ke quadriviu arithmetika, geometrie, m u s i c a a astronomie. Co se týče Danta, Boccacio, v životopise Dantově nebo lépe v oslavné řeči, kterou o něm napsal, mimo jiné věci praví: »Svrchovaně si liboval v hudbě a zpěvu za svého mládí, a kdokoli za oněch časů byl vý borným zpěvákem a hudebníkem, toho měl za přítele a s tím se stýkal. A mnoho věcí, jsa touto zálibou puzen, složil (t. j. kanzóny, básně to, jež se vlastně měly zpívati, a sonety, které se měly hudbou dop -ovázeti), k nimž pak tito jeho přátelé musili mu skiádati líbezný a umělecký hudební doprovod^. Ostatně v Božské kom.-di. Jest hojnost mís 101 Dodecachordon, kniha L, kap. 14. Basilej 1547. A proč děti neumí zpívat kostelních písní, zvyklí, — nový.r,i dle nového, normálního kannetřeba vykládat; stačí poukázati na téměř cionálu. půlstoleté působení d u c h a Hasnerova školského zákona a ducha vočkovaného v učitelstvo od Lindnera až po zakladatele realismu. A arci také na netečnost mnohých duchovních A lid? Lid je navyklý ponejvíce na ně-kolik písní zastaralých textů a nápěvů, — a protože n a v y k l ý, dává pramálo naděje, že by uvítal nové texty, nové nápěvy — a nové písně. Zpívá r á d, ale konservativnost jeho se bez obtíží, (a řekněme přímo bez mrzutostí) starých navyklých věcí nepustí. S tím třeba v neposlední řadě počítati, a v á ž n ě počítati.. A konečně — vezměme v úvahu (dnes arci samozřejmou) vysokou cenu kancionálu.. . Je patrno, že třeba k tomu nemalé porce nadšení a idealismu, jež obě třeba ještě pře-nésti i na lid, když kněz přikročí za těchto okolností k uplatnění vážné povinnosti: na-hraditi všecky zastaralé, bezcenné, nebo méně cenné písně kostelní, na něž jsou naši lidé Nuže, co si tu počíti? Složit ruce v klín ? Zarazit se už předem před oněmi obtížemi a snad i jinými překážkami, — a nechat »vše plavatQ, jak bylo a je —?! Nikoli. Nechci mnoho teorisovat, ale po dávám tu — aspoň k diskusi — názor, a event_;elně i návrh svůj : mám za to. že mám k tomu trochu oprávnění, an jsem na třech farách za nemalých překážek kostelním písním lid svit] učil a naučil. Myslím, že nejlépe učiníme, budeme-li po-stupovati dvěma směry: negativně a positivně Negativně: jako rectores ecclesiae zvolna ale důsledně zcela vymítíme písně, které se af textem, af nápěvem — či obojím — na-prosto nesrovnávají s novým kancionálem. Lid musí písně ty zapomenouti zcela! Nesmí jich už ani slyšeti, ani zpívati. A výslovně připomínám — ani v okr. městě, ani v sousedních farnostech, kam snad někdy na mši sv. také | ||||
|