|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVII. 1921. 53
z kterých poznáváme, jak vnímavá byla duše básníkova vzhledem k hudbě a jak mocným vlivem hudba a zpěv v něj působily. Arci Peklo již svou povahou neskýtalo mu příležitosti, aby mluvil o zpěvu nebo hudbě, nebo aby od nich bral něleterá básnická přirovnání, jako rád činí v Očistci a v Ráji. A zvláště v Ráji. Kdežto v Pekle a v Očistci duše se básníkovi objevují v podobě lidské a tak mu ovšem usnadňují vyjadřování toho, co viděl, v Ráji, vyjíma'e nejnižší oblast nebeskou a pak sídlo blažených v Empyreu, Dante vidí jen světla a slyší zpěvy, a jen když některá duše, utajená v světle, hovoří s básníkem, tichne zpěv. A přece nestává se vypravování básníkovo v Ráji jednotvárným, nebof z těchto dvou složek, světla a zpěvů, jeho mohutná obrazotvornost a bystrý rozum dovedly utvořiti řadu skvělých výjevů, nových a nových, krásnějších a krásnějších. A zde, chtě nechtě, čtenářům, kteří nejsou s Božskou kommedií podrobněji obeznámeni, musím přece, alespoň kratičce, postaviti před oči místa, kterými básník putoval. Jest to vlastně celý stvořený svět. Dle pojmů jeho doby naše zemská koule byla středem světa. Zemé ta jest obklopena pásmem vzduchu a výše pásmem ohně. Kolem ní pak se otáčí devatero nebes jako devatero nesmírně velikých koulí, nebe totiž měsíčné, které s sebou unáší měsíc, pak nebe Merkurovo, Venušino, sluneční, Martovo, Jovišovo, Saturnovo, nebe hvězdné a nebe křišf,lové Nad nimi jest nebe pravé, nepohyblivé, kde blažení patří tváří v tvář na Boha. Naše zemská koule jest na jižní polokouli pokryta mořem. Na severní polokouli jest mimo moře také všecka pevnina. Pod povrchem této severní polokoule jest propast pekelná, která jako nálevka nebo sopečný kráter se svažuje a zúžuje po stupních až do zemského středu, v němž trčí Satan s hlavou o třech obli- čejích. Odtamtud se podzemní hrbolatou chodbou v5•stupuje na ostrov prostřed oceanu,. přikrývajícího jižní polokouli. Tento ostrov jest právě naproti Jerusalému, ležícímu na severní polokouli. a na ostrově zdvihá se převysoká hora, na jejíchž svazích jest očistec a na jejímž vrcholku se zachoval pozemský ráj. Všecko, co se v Božské kommedii týká zpěvu a hudby, bylo by lze roztříditi na tři skupiny: na liturgické zpěvy, které básník na svém putování slyšel nebo od kterých vzal některá přirovnání, na zpěvy světského rázu a zpěvy a melodie rázu sice posvátného, ale ne liturgické, konečně na zmínky o hudebních nástrojích. Obrafine nejprvé pozornost ke zpěvům liturgickým. Zpěv, který kdysi se zpívával, když přenášeli mrtvolu do 1{ostela, žalm 113, In exitu Israel de Egypto — Když vycházel Israel z Egypta), — jest první zpěv, který básník slyší s) Nyní zpívá se v nešporách nedělních. zajde! Zde třeba jednotné a svorné spolu-práce ! Positivně. Vyhledáme si v kancionálu mešní píseň zcela novou, — zase: textem i nápěvem, — a tu zavedeme. Af tam ji cvičíme po požehnání, či ve škole, af nás někdo (nejsme-li zpěváky a hudebníky) zastane a sám pomůže (mohly by tu platné služby konati organisace naší katolické mládeže!) A tu píseň pak dejme zpívati neděli co neděli, vždy a opět až lidé i text budou míti v paměti! Vedle ni podobně učiňme s jednou — zase z c e 1 a n o v o u! — písní k požehnání a jednou Marianskou. A sjednocení na s t e j n é písni může se státi snadno na našich schůzích klubových či vikariátních poradách. Lidu není třeba říkati, že ta či ona píseň se už zpívati nebude: postavme jej před fakt : nová píseň, — a lid zpravidla nové písni učí se rád. Jen žádné polovičatosti a kompromisy s dobou starou. Nadchází doba nová — at se jeví i zpěvem v kostele! A po čase přidejme zase z c e 1 a n o v o u druhou píseň: zase mešní, k požehnání, ně-kterému oblíbenému Světci či Tajemství — a zase tak dlouho, až stane se zcela duševním majetkem lidu. Budeme-li trpělivi i vytrvali, za rok, dva už bude znát lid tolik nových písní, že na staré už ani nevzpomene. Zbývá arci ještě otázka :Jak ty n o v é písně dáti do rukou těm (v ohromné většině), kdož si novy kancionál nepořídí? Zde nelze jinak, leč poříditi opisy či otisky jich — arci přesně dle kancionálu nového; ne takové pel-mel,. jako dosud jediná všeobecně známá mešní píseň: Bože, před tvou velebností —, jež má tolik textů i nápěvů odchylných, kolik snad. vikariatů, či aspoň krajů. Zřejmo -- při nynější drahotě papíru i tisku — že by zmíněná dohoda na schůzi duchovenstva i zde pomohla zlac nění a snažšímu rozšíření - - - Tolik zatím jen zběžně o praktické stránce zavedení nového kancionálu. Ví-li kdo co lepšího, budeme mu všichni vděčni. Věc jistě stojí za důkladnou úvahu. Pozn. red.: Věc zajisté velice časová, o které další úvahy budou vítány. | ||||
|