|
| ||||
| ||||
|
54 CYRIL č s. 6.-7.
na svém putování záhrobními říšemi. Byl se svým průvodcem Virgilem před chvílí vystoupil z podzemí na očistcový ostrov a ještě před východem slunce spatří daleko na západě jako hvězdu cosi bílého nad mořem. Jest to anděl, jenž se blíží úžasně rychle s lehounkým člunkem; v němž stojí a na němž přiváží více než sto duší: In exitu Israel de Aegypto zpívali všichni vesměs jedním hlasem s tím ostatním, co v žalmu tom pak psáno. Pak poehnal jim svatým znakem kříže, pročež se oni všichni vrhli na břeh, a on zas odešel, jak přišel, rychle. Později, když již básníci vystupují po nižších svazích hory, kde musí dlouhá léta, prve než vejdou do vlastního očistce, zůstávati duše, které činily pokání až v hodince smrti Dante spatří nový zástup duší: Mezi tím po úbočí napříč lidé, před námi ned.leko, přicházeli, po verších M i s e re r e zpívajíce. _A~ (Příště dokončení.) KAREL HÚLKA: )an Hugo Voříšek. Pokus o studii hudebně-historickou. Z osvědčené školy pražského hudebního »papeže« r, Václava Jana Tomáška v dobách, kdy válečná vřava napoleonských válek dostupovala svého vrcholu, odcházel z Prahy do Vídně mladý, podle úsudku všech, kdož jej poznali blíže, velice nadaný pianista, skladatel Jan Hugo Voříšek, aby tam dokončil svá studia právnická. Byl z velmi značné řady vynikajících žáků Tomáškových a vedle slavného virtuosa pianisty Alexandra Drey- .ti schocka a skladatele Bedřicha Kittla, potomního ředitele pražské I{onservatoře, jistě nejnadanějším skladatelem českého původu té doby. Byl by býval mohl dostoupiti nej- vyšších snad stupňů skladatelského umění, kdyby mu byl býval usouzen delší život. ' á Avšak osud, který obmyslil Jana Hugona Voříška tak Šy~ .. neobyčejnou dávkou hudebního nadání, odepřel mu trva- lého zdraví a přiměřeně dlouhého věku. ti $ Narodil se 11. května 1791 ve Vamberce jako čtvrté dítko učitele vambereckého, dobrého hudebníka, který vedle nejstaršího svého syna a dvou dcer učil i malého Jana již ve třetím roce základům hudby, jmenovitě hře na planě a varhanách, ačkoli hošík, lnul prý s počátku více k houslím a docházel přes tu chvíli chodbou k otcovu »pomocníku«, aby si dal ukazovati některé hmaty na oblíbeném svém nástroji. Prospíval tolik v tomto svém dosud utajovaném umění, že mohl překvapiti otce svého k narozeninám přednesem Pleyelova smyčcového kvartetta, ve kterém hrál »prim«. Potom otec, přihlížeje více k jeho schopnostem a veliké lásce k houslím, cvičil hocha pilně i na tomto nástroji, nijak nezanedbávaje piana a varhan a vyzbrojil hocha tou měrou hotovostmi hudebními, že malý Jan v sedmém roce mohl již zastávati v hudbě onemocnělého příbuzného učitele v sousední obci. 0 prá-:dninách potom podnikal otec s malým tím umělcem cesty po Čechách. Navštívil též klášter premonstrátů v Teplé. Tam při velké mši usadil se mladý Voříšek k varhaníkovi, a když ten chybil na jednom místě v číslovaném base, ukázal malý čipera chybivšímu varhaníkovi pochybené místo. Udivený varhaník ptal se hocha, dovede-li hráti na varhanách a odvážil li by se snad sám převzíti part varhanový. Hoch ochotně přisvědčoval, zasedl k nástroji a hrál předepsaný číslovaný bas neznámé mu dosud mše úpině bez chyby. Platil v ohledě hudebním vůbec za »dítě zázračné.« V nedokončeném svém jedenáctém roce napsal variace pro piano, jež věnoval hraběnce Kolovratové, majitelce panství rychnov- | ||||
|