|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVI1. 1921- 59
ského. Získal si tím přízeň a podporu hraběcího rodu, že mohl býti poslán do Prahy na gymnasiální studia. Jeho hudební schopnosti nezůstaly utajeny ani tam a Voříšek jako gymnasista vy-dělával si mnohý groš vyučováním hudbě. Za filosofických studií předveden byl mistru V. J. Tomáškovi, který seznav velké Voříškovo nadání i jeho chudobu, nabídl se, že ho bude vyučovati zdarma ve vyšší hře klavírní a theorii hudební. Vyučování toto netrvalo sice dlouho, ale prospělo velice nadanému adeptu hudebních úspěchů v hudbě také tím, že Tomášek, poznav inteligenci Voříškovu, odporučoval jej menším žákům za učitele. Takovým způsobem se stalo, že přijat jako pianista a učitel hudby do rodiny knížete Lobkovice. Zde nebyla podle všeho pravá půda pro nadání Voříškovo, který vedle hudebních schopností měl i jiné náklonnosti, u hudebníků vůbec dosti často se vyskytující. Odkázán v Praze většinou na sebe sama dost záhy sice osamostatněl, ale samostatnos t nebyla mu na prospěch Zdá se, že přísný Tomášek brzy postřehl, jak nadaný jeho žák nedovede se ubrániti svodům velkého města a počíná časem vésti život rozmařilý. Aby za-chránil tento talent, počal se starati o to, aby Voříšek z Prahy odešel jinam na další studia. Svým vlivem za přispění některých příznivců způsobil.. že mohl jeho chráněnec odebrati se do Vídně, kde professor Zizius byl mu dočasným příznivcem. Zde dostudoval práva a podle svého dosavadního způsobu a rady Tomáškovy věnoval se horlivě studiu hudby z děl Bac nových, Handlových, Štěpánových, Handnových, Mozartových, Beethovenových i j. — Ve Vídni favorisováni v době příchodu Voříškova pianisté Jan Nep. Hummel, Ignác Moscheles a něco málo později jmenovitě Karel Černý, žák Beethovenův a potom mnoho ceněný učitel piana. Naši, svou dobou slavení krajané tam sídlivší, Jan Vaňhal (1789-1813), Leopold Koželuh (1752 1818) byli zatím sestarali. Ba i hvězda brilantního pianisty, jiného to krajana našeho, stárnoucího abbé Josefa jelínka (1758-1825), počala již trochu blednouti a udržována pouze pověstí nejdražšího učitele piana, který hodinu dal si platiti dukátem. Jelínek zvláště vážen jako učitel císařovny Marie Ludoviky, třetí manželky císaře Františka I. Ovšem jméno nejobratnějšího skladatele variací měl tento jejich velkovýrobce dosud. Vědělo se, že i v Paříži vydávají často cizí práce s jeho jménem, jelikož obecenstvo kupovalo jeho jménem opatřené variace o překot. J N. Hummel, jako sedmiletý hoch, přestěhoval se s rodiči r. 1785 do Vídně a zjednal si tam jako pianista největší nadéje vzbuzující zvučné jméno. Upoutal i Mozarta, jenž sám potom učil jej hudbě po nějakou dobu. Po četných cestách koncertních Evropou usadil se zase r. 1811 ve Vídni a stal se tam mnohohledaným učitelem klavíru. V tu dobu složil řadu skladeb jednak (po přání ředitele dvorního divadla knížete Esterhazyho) pro divadlo, jako ballety, pantominy, jednak pro piano. Velké rondo z A dur s ořchestrem, sextett z d moll a jiná díla vynesla mu jméno velkého skladatele. Obzvláště La bella Capricciosa a jiné brilantní jeho skladby z té doby učinily jej velice oblíbeným a i mimo Vídeň slaveným. Byla doba bravourních, brillantních skladeb, variací v úpiném rozkvětu a Hummel uplatňoval se tu s velikým zdarem u širšího obecenstva. Náš Tomášek v Praze učinil poklonu tomu směru zvláště svými D3 Allegri pro dokonalé pianisty.« Až do nedávna před tím nebylo pianó uznáváno nástrojem sólově koncertn`m, na němž bylo by možno upoutati pozornost obecenstva při koncertních produkcích. Ale bravourní vy-moženosti hudební techniky přenášeny znenáhla i na klavír a počátkem XIX. století uplatňovalo se piano čím dále tím více v koncertech, h čemuž přispěl zvláště ve Francii též náš krajan Jan L. Dusík, až naposled stalo se soupeřem i houslím, když dříve bylo floutnu, klarinet, guitaru, harfu, lesní roh vytlačilo z koncertní síně téměř Úpině. (Příště dokončení) a^1W K některým úvahám o „Ceském kancionálu”. Pan pisatel článku Nový český kancionálK, uveřejněného v »Cechu« dne 7. července t. r. je jistě »z p ě v n i č k á řQ. Bud už někdy zpěvník vydal, anebo má jej doma připravený v zásuvce. Je vidět, že takovéto bližší zájmy má na věci. Na ideálním rozšíření jed-notné písně kostelní mu mnoho nezáleží i když se do toho ve svém článku nutí. Lituje blahých, zlatých časů, kdy se vydávaly zpěvníčky snadno a rychle, kdy rostly jako houby po dešti. Vzalo se tu a tam několik písní, nikdy se žádný autor ani nakladatel nežáda | ||||
|