|
| ||||
| ||||
|
70 CYRIL čís. 8-9.
Vedle světel tří apoštolů Petra, Jakuba a lana v tomto osmém nebi básník spatřil také světlo, v němž se tajila duše Adamova. Té učiní některé otúzky a obdrží na ně odpověd. Potom, a jsme ve zpěvu XXVII. Ráje, Otci a Synu a Svatému Duchu započal DS 1 á v a< veškeren rá) pěti, tak, že mne opojoval zpěv ten sladký. Co viděl jsem, mně úsměvem se zdálo být všehomíra. a mé opojení sluchem i zrakem tudíž vstupovalo. O radosti! O nevýslovný plese! Ó piný lásky živote a míru! Ó bez bažení bohatství ty jisté! A těmito verši, jimiž se ještě nekončí Dantovo vidění v Ráji, dlužno skončiti tento beztoho již obšírný výklad o námětech z oboru zpěvu, jež Dantovi skytla církevní liturgie, aby jimi vykrášlil svou vznešenou Báseň. lw AL lw KAREL HŮLKA: ]an Hugo Voříšek. Pokus o studii hudebně-historickou. (Pokračování.) Vedle Hummla přispěl k tomu ve Vídni značně též pražský rodák Ignác Moscheles. jeho brillantní variace na Alexandrův pochod učinily jej na ráz velmi oblíbeným umělcem. Tento úspěch a rovněž i vřelé přijetí Es-dur polonaisy svedly jej, že pokusil se ovšem se značně menším zdarem o několik podobných skladeb též pro orchestr, o nichž zmíníme se ještě později. Dovedl-li Voříšek vedle těchto jmenovaných, opravdu znamenitých a celých plejád jinných tamních pianistů dostati se do nejpřednějších řad, je to jistě důkazem jeho nevšední zdatnosti. Ukončiv studium práv, stal se úředníkem při vojenské dvorské radě, nejsa nijak za-svěcen do věcí vojenských. Byl si získal zatím pověst obratného skladatele. Jako opus 1. (z tištěných prací) vydal 12 rhapsodií, jež věnoval svému učiteli a otcovskému příteli V. J. Tomáškovi, v jehož intencích v těchto prvotinách pracoval se značným zdarem. Rhapsodie měly zasloužený úspěch a nemálo přispěly k vážnosti svého původce jako znamenitého žáka výtečného učitele. Tomášek před tím byl vydal svoje rhapsodie, jež roznesly jméno jeho po celé střední Evropě a brzy potom jeho eklogy, dithyramby slávu onu utvrzovaly. Učiniv takto z Vídně poklonu svému mistru do Prahy, obrátil se Voříšek ihned zase ke vzorům vídeňským. Dobře postřehl vliv i směr Hummlův i Moschelesův, studoval pečlivě jejich práce a chtěje dokázati, že ovládá i takový druh skladby, napsal rondo z E dur, Allegretto con gusto s introdukcí Andante e moll na motivy oblíbeného španělského tance Bolero. Avšak následující díla Le Désir, Andante con moto, op. 3. z Es dur a/, a Le Plaisir, Allegro op. 4. z G dur sIs svědčí, že podléhal dosud vlivu Tomáškovu a to nyní jeho eklogám. A jak už bývá: učeň nezůstal za mistrem. Le Désir (touha) prozrazuje neobyčejnou obratnost ve zpracování motivu, užívání chrómatiky a značnou schopnost modulační. Druhý oddíl, As dur sotto voce, v něžné melodii se nesoucí s běžícím basem sempre legato, mohl napsati jen nadaný a neobyčejně již vyspělý a jemně cítící skladatel. Třetí dít je čipernou obměnou prvního dílu, v němž motiv čtyř, většinou chromaticky vedených tónů, vzestupně i obráceně sestupující, je základnířn prakem celé skladby. Le Plaisir (radost) Allegro, jak název sám prozrazuje, je svěží, ve formě písňové bujarou rozmanitostí překypující výplod šfastně tvořící duše. Druhý díl tranquillamente je vata, jakou dovedou složiti jenom vyvolení v nejšfastnějších svých okamžicích. Neznám ze starší klavírní literatury naší podobně šfastných plodů, jedině Dusíkovy skladby Canzonetta, Les Adieux de Clementi, Consolation snad vyjímajíc. Nejsou-li ani tyto skladby známy našim pianistům, jest to jen známkou jejich politování hodné zaostalosti a neznalosti ušlechtilých plodů starších skladatelů domácího původu. Jsem přesvědčen, že by mnohému pianistovi byly příjemným osvěžením v nemelodickém suchopáru naší'doby. | ||||
|