|
| ||||
| ||||
|
Ročník VXLII. 1921. 71
Obě tyto skladby svou přirozeností, svou líbivou, nenucenou melodií, harmonií, jakož i uhlazenou fakturou vepsaly svého původce v srdce i paměi všech, kdož poznali tyto roztomilé práce mladého skladatele a zjednaly mu zaslouženě značný okruh ctitelů v tehdejší Vídni. Vedle skladby věnoval se pině technické stránce klavírní hry. Od svého příchodu do Vídně, maje dobré rady Tomáškovy na paměti, snažil se vystihnouti fines a všech způsobů hry vídeňských virtuosů. Proto toužil a snažil se všemožně přiblížiti se jim a nejen to, hledal cestu do hudebních kroužků vídeňských, o nichž se dovídal, že pěstují hudbu vážně. Válečná břemena XVIII. a poč. XIX. století dolehla těžce na tehdejší šlechtu, jež z dob Marie Terezie byla uvykla přepychově rozkošnickému životu a nyní byla nucena šetřiti ve svých vydáních. Josef II. nepřál rozmařilému životu a hledě( umenšovati všude ve veřejných poměrech dle svých názorů zbytečná vydání, aby bylo odpomoženo hrozné bídé širokých vrstev. Zrušil robotu. Tím omezil značný zdroj příjmů šlechty a klášterů. Šlechta hojila se tím, že rozpouštěla svoje soukromé kapely a neobnovila jich ani, když za Leopolda II. robota obnovena poznovu. Avšak náklonnost k hudbě zůstala u vyšších i nižších vrstev. Ve Vídni bylo mnoho zámožných občanských rodin, jež po dřívějším příkladě šlechty dopřávaly si požitků do-mácích produkcí hudebních. Doma zpíváno při kytaře, pianě a hráno na nejrozmanitější nástroje, kvetla domácí hudba komorní. Když potom soukromé orchestry zanikaly, vznikla touha po velkém orchestru veřejném. Bylo odvážno, těžko sestaviti takový z hudebníků z po-volání. Proto pomýšleno na zřízení orchestru z ochotníků, avšak nejen pro požitek jedno tlivců, nýbrž ku podpoře hudby i hudebníků. Sice již r. 1777 náš krajan Florian Gassmann zařídil vídeňskou hudební společnost (Wiener Tonlciinstlersocietát) ku podpoře výkonných hudebníků v stáří, jich vdov a sirotků, hlavně ze členů císařské dvorní kapely. Ale byla celá řada hudebníků amateurů, kteří tou-žili po tom, aby založena byla jednota hudební, jež by soustředovala v sobě všechny hudební mecenáše vídeňské z nejpřednějších rodin a poskytovala hudebníkům příležitost ku provozování větších děl. A tak počátkem r. 1813 utvořena konečně za předsednictví knížete josefa z Lobkovic společnost přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde), která na rozdíl od Tonkiinstlersocietát chtěla soustřediti všechny dilletanty, nebo jinak řečeno přátele hudby ve spolek, jenž vyvolil si heslo: »Povznesení hudby ve všech její odvětvích jest hlavním účelem společnosti: výkonnost sama a požitek z ní jsou jen cíle podřízené.« Náklonnosti k hudbě, jakož i příležitosti ku pěstování její bylo tudíž značně a hudba favorisována ze skutečné potřeby společenské kultury, po příkladě kruhů dvorních, ba i samého císaře Františka I., který pěstoval denně hru v kvartettech až do svého pozdního věku s Moravanem Frant. Krommerem (plodným a velmi ceněným svou dobou skladatelem věcí komorních), hrabětem Vrbnou a generálem Kučerou. Ba i v orchestru hrával »prim« při dvorních koncertech v Laxenburku. Jeho dcera Marie Terezie (potomní královna neapolská) zpívala při nich arie Koželuhovy, Mozartovy, Salieriho a j ... Vojevůdce, arcikníže Karel, míval zvyk, že v předvečer důležitých událostí válečných improvisoval o samotě na klavíru. Přišel tedy Vo íšek do Vídně v době, v níž hudba ode dob Maxmiliánových byla ceněna nade všechna jiná umění a je jen přirozeno, že náš mladý umělec za nejvyššími metami spějící, snažil se studovati díla nejpřednějších hudebníků vídeňských. Jmenovitě s Hummlem toužil seznámiti se blíže. Bylo to právě v dobu, kdy ukončeny práce k založení společnosti přátel hudby. Po mnohých přípravách uspořádán první koncert nové společnosti 3. prosince 1845. Třetím číslem programu bylo I-Iummlovo") rondo pro piano s průvodem orkestru. Bylo jistě neobyčejným vyznamenáním, svěřeno-li provedení klavírního partu dosud málo známému Voříškovi v místě, kde byla řada vynikajících pianistů. Přednesem ron a vehrál se hned na poprvé nejen v oblibu vídeňského obecenstva, ale získal si přízně Hummlovy, jehož za té příležitosti poznal nyní blíže. Hummel byl, jako právem slavený virtuos, učitelem klavíru v nejpřednějších rodinách vídeňských a mezi jinými vyučoval též vévodu Zákupského (Napoleona II.) na planě. Příštího roku 1816 přijal místo dvorního kapelníka v Stuttgartu. Hledal proto přiměřeného sobě zástupce ve vyučování. Když jednalo se o pro- ") Ed. Hanslick se mýlil, poznamenav ve své Geschichte des Concertwesens, že v 1. tomto koncertě hrál Voříšek svoje rondo. Viz programy společnosti, nejnověji otištěné též v Geschichte der k. k. Gesellschaft der Musikfreunde. Poz. pis. | ||||
|