|
| ||||
| ||||
|
CVRIL čís. 10. 80 BIBLIC o, jež se nám však zdá zcela místná a nevyhnutelná, vracíme se k Če-
Státním nakta 1iudební je spojena nerozlučně stránka slovní. Skoro myslíme, že tato stránka práho keského kancionálu byla ještě těžší. Při hudební práci zůstává přece pevným základem záznam starého rukopisu, který jest přece jen bezpečným vodítkem k stanovení zvolené melodie písňové. Jinak při textu. Ten má melodii zvolenou nésti, má s ní splynouti v celek, »má krásy hudební<, abych užil slov dra. Hostinského, vnésti do spádu mluveného slova, ale jinak zachovati všecko to, co slovům mluveným dodává určitého výrazu a zvláštní povahy. Že sebe větší správností deklamace nemizí souměrnost útvarů melodických je na bíledni. Ne-jen recitativ, také kantilena přísně periodicky sestrojena může vyhověti všem opravněným požadavkům slohu deklamatorního«. Poslední platí právě o písni, nahradíme-li rčení o slohu deklamatorním výrazem správné deklamace. A v té příčině naše píseň duchovní před-stavovala doposud takovou změt všech možných názorů, tolik všelijakých pokusů a řekněme příštipků, že byla to věru práce Sysifova z toho se dostati. I zde bylo třeba vysloviti přesnou, jasnou zásadu a podle té, jako jasné vůdčí ideje pracovati dál. Z čeho povstal zmatek v slovesné části písně duchovní? Většinou vyšla slova naší písně duchovní z časomíry, jejíž umělá délka a krátkost slabik ovšem snad vyhovovala v době mensurálních theorií hudebních, ale nemohla se udržeti, když i v básnictví vrchu nabyla prosodie přízvučná. V písni duchovní, v jejích textech shledáváme ovšem ustavičně odraz bojů o přízvučnou prosod, jak se s ní shledáváme v naší literatuře od dob Dobrovského. I když v novější dobé, princip přízvučný stává se po pracích Králových atd. vedoucím, vidíme v písni duchovní značné kolísání. Nejen vKancionál Svatojanskýa, jehož časoměrná poesie celkem jen tu a tam po způsobu zásad Čelakovského jeví se vliv poesie přízvučné, ale i vydání písní až do dob nejnovějších zůstávají v tomto stadiu. Rozličná vydání písní duchovních hledí ovšem nejokatější v té příčině závady odstraniti, ale na kořen zla se nesáhá. Povstává směsice textů, v níž se nikdo nevyzná. Ale i v nové době, i při textech přízvučných často shledáváme se s nedostatky deklamace. kdy text nepřihlíží sdostatek k hudební stavbě melodie a úryvků hudebních, z nichž se skládá. Aby text ve všech slokách — a běží při písni duchovní pravidelně o pí eň strofickou — vyhovoval přesně stavbě melodie, jejím hudebním odstavcům, aby caesury hudební souhlasily s caesurami textovými, — a jen tak při sborovém zpěvu a zvláště zpěvu lidovém lze dosíci správné deklamace, — k tomu nestačí jen básnické nadání, třeba také jemného hudebního cítění, kterého se, jak zkušenost ze všech oborů hudebního tvoření dokazuje, básníku i nejlepšímu může se nedostávati. Když pak ještě přihlédneme k různým názorům o zachování starých textů, jejich na-prostému zachování i když nevyhovují snad dnešním zásadám prosodickým vidíme, že úkol toho, jenž měl upravovati texty, nebyla o nic snadnější, než příprava části hudební, ba byla stížena ještě okolností, že bylo tu pracovati na hotové již melodie, často dlouhým užívá-ním již vžité a tím i s chybami sevšeobecnělé. Nelze upříti, že v prof. Vl. Hornofovi získán byl pro úpravu kancionálu vhodný, neúnavný a svědomitý pracovník. Vidíme na úpravě, že nechtěl správné deklamaci obětovati vše ostatní, čímž by ovšem, jak toho máme příklady v některých jiných publikacích práce velmi usnadněna. Chtěl zachovati ráz doby, z níž píseň pochází, chtěl, pokud bylo možno, zachovati i slova a myšlenku, která často ve své prostotě a v rázovitosti projádření, sotva by našla výstižné náhrady v dikci moderní. Pamatovati při tom na hudební metrum písně, nezapomínati že je to píseň lidová, která má svým výrazem býti přístupna nejširším vrstvám, dbáti toho, aby to byla skutečně zpívaná modlitba, která by pohnula nitrem zpěvákovým a nenechávala cizím slohem srdce zpěvákovo chladným, to vše jsou jistě okolnosti, které nečinily úkol snadným. Víme z -vlastního názoru, s jakou svědomitostí pilováno tu na každé řádce a kolikrát text jediné třeba písně by1 přepracován, až vyhověl všem přáním, všem námitkám kladeným. Tak vznikly texty nového Ceského kancionálu a lze říci hned, že rozluštily Mastné onen problém, který tolik zaměstknával všecky pěstitele písně duchovní. Každý, kdo prakticky zkusil zpívati texty nového yCeského kancionálu• musí uznati, že se přimykají velmi dobře k nápěvům a že deklamace jich jest snadná, plynná a výrazná. Nelze ovšem pouštěti se do podrobností, ale tolik třeba říci, že bylo pečlivě dbáno | ||||
|