|
| ||||
| ||||
|
84 CYRIL čís. 10.
PROF. MAX. REGAL Návrhy textu českého za latinský ke skladbám církevním, pro potřebv mimoliturgické. (Dokončení.) 2. TE DEUM (Tě Boha chválíme). A slavíme Tebe Pána. Tebe, věčný Otče, celá země blahoslaví. Tobě všichni andělé, Tobě nebe a všecky nebešfanů sbory. Tobě cherubim a serafim hlasně jásají stále a pějí: »Svatý, svatý, svatý, Hospodin, Pán Bůh zástupů. Hlásají nebe i země velebnost a slávu Tvou věčnou. Tebe i přeslavný apoštolů zástup, Tebe i hodných cti společnost proroků, Šik bělostný mučedníků svatých Tě velebí. V širém okrsku zemském blahoslaví církev Tě veškerá, Otce to velebnosti věčné: Ctihodného Tvého Syna, jenž jediný pravý Bůh, Ducha rovněž, jenž Bůh, Pán a Těšitel. Tys král slávy o Kriste, Ty věkověčný Otcův Jsi milý Syn. Ty jsi, chtěje spáse lidu, stal se člověkem a těla z lůna Panny se nezhrozil. Zlomiv smrti osten Ty otevřít nám, věřícím v Tebe, nebeské říše Jsi ráčil. Boha po pravé ruce trůníš jsa v jasnosti Otce. Pevně věříme, že přijdeš soudit. Protož Tě prosíme, svojí čeledi přispěj sám, již krví drahou vykoupit Jsi Ty ráčil. Rač připočísti k svatých sboru nás v radosti věčné slávy, Dojíti spásy dej svému národu a požehnání statku svému uděl, a spravuj lid svůj a jej vzhůru vznášej stále věky věkův. My každý den věrně blahoslavíme Tě, pějem chválu jménu Tvému až na věky i pak po věky věkoma. Račiž nás, Pane náš, po den tento i vždycky hříchu nás mile chránit, Pomiluj ny Pane, (pomiluj), ulitu] ny Pane. Sestup milost a spasení na nás Laskavý, Bože náš, jak věrně jsme vždy v Tebe doufali. Že v Tebe, Bože doufal, v hanbě nejsem na věčnosti. 3. STÁLA MATKA. Stála Matka bolestivá podle kříže žalostivá, na němž drahý Syn li pněl. V duši lejí roztoužené hluboce meč ostrý tkvěl. Ó jak smutna, zkormoucena byla Matka vyvolená, jíž sám Bůh za syna dán, jak tu Tkala, jak se chvěla, když to množství uviděla Jeho muk a hrozných ran. Kde je člověk, jenž by bolu v srdci necítil tu spolu na Matku zře sklíčenou ? Kdož by nechtěl slzy líti, s Matkou Boží soucit míti se Synem zarmoucenou? Pro neřesti lidu svého viděla jej souženého a jak biči trýzněn byl. Spatřila Jej, chloubu svoji bez útěchy v smrtném boji duši Svou když vypustil. Milá Máti, lásky moře, přej mi podíl svého hoře s Tebou af se rozkvílím. Učiň af se vznítit mohu láskou dlužnou k Kristu Bohu, af lej sobě nachýlím. Matko svatá, Panno čistá o to prosím, rány Krista srdci mému uděliž. Zmučeného Tvého Syna, jejž proklála moje vina tresty se mnou rozděliž ! | ||||
|