|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVIi. 1921. 85
Nech mne s Tebou zbožně Tkáti soucit na jevo Mu dáti dokud žiji, v každý čas. S Tebou stát chci vedle kříže, s pláčem Tvým chci sdružit blíže i svůj bol a žalný hlas. Panno nad pannami jasná, ke mně tvář hled Tvoje spásná, nech mne vřele s Tebou lkát! Smrt af Páně nesu spolu, dej mi podíl jeho bolu, Jeho muka rozjímat! Dej, af cítím rány jeho! S kříže kanouc, Pána mého krev mne svatá opojuj ! Plamen mých af nezže oudů, Panno, v hrozné době soudu za mne pros a při mně stůj! Kriste, rač mne v smrti době pro Svou Matku vzíti k Sobě, dej mi palmu vítězství. Až pak zemře těla schrána dej, by duši byla přána sláva Tvého království! ECCE SACERDOS.. . Sjhle kněz Páně velký, jenž po dni žití svého líbil se Pánu. Protož, jak slíbiti ráčil, nechal jeho Hospodin rozviti se lidu svému. Velebení ráčil ode všech národů dáti jemu a zákon slova svého upevniti nade hlavou jeho. Eláva bud Otci i Synu též, tak i svatému Duchu. Protož etc... 'WV'W D 0. o Kancionál Franusův. (Dokončení.) Cantus firmus opatřili melismatickým úvodem, místo koruny na rozhraní period přidali iigaturu, případně i konec písně rozšířili a doprovodili takto upravenou píseň druhým hlasem, af vokálním, af instrumentálním. K tomuto vývoji lze podati i příklady. Píseň »N u n c f e s t um cele b r e m u s« má v lat. kancionále Jistebnickém (sign. XII. F. 14, fol. 203b) formu jednohlasé, syllabické písně bez ligatur: v kancionále Franusově jeví se jako dvouhlas s bohatou jubilací na počátku a s melismatickým rozšířením před závěrem. Podobně písni • G r a t u-1 e m u r i n h o c f e s t on dostalo se bohatšího roucha v její úpravě dvouhlasé (Franus, fol. 2901), než jaké měla v jednohlase (chrudimský kancionál z r. 1530). Písně s 1 i g a t u r a mi lze roztříditi ve d v ě s k u p i n V. K p r v n í s k u p i n ě patří písně, nichž ligatury na začátku, uprostřed a v závěru jsou bez textu a mají formu samostatných instrumentálních předeher,meziheradoher. Ač zbudovány jsou z motivů písně, přece s ní netvoří nerozlučného celku. Jsou pouze rámcem, do něhož vloženy jsou jednotlivé periody písně. Ale hudba hraje při celé písni, sama při předehře, mezihře a dohře, se zpěvem v unisonu nebo oktávě nebo na způsob primitivní heterofonie v různých intervalech. Písně tohoto druhu mají t e d y o b 1 i g á t n í p r ů v o d a zapsány jsou v kancionále Vyšebrodském č. 42 z r. 1410 a v českém kancionále Jistebnickém z r. 1420. U druhé skupiny písní jsou melismatické ozdoby podloženy textem, čímž se zásadně líší od skupiny prvé. V podkládání textu lze stopovati opět dvojí způsob. Počáteční ligaturu zazpíval precentor na první slabiku textovou; po skončení ligatury pokračoval sbor, zpívaje slabiku d a 1 š í, aniž by opakoval po precentorovi slabiku první. To je eden způsob, při němž se neopakují slabiky při přechodu ze zpěvu melismatického do syllabického. Jako příklad ]ze uvésti dvojhlas ,Nunc festum celebremus« (Franus, fol. 2901). Písně tohoto druhu jsou rázu vokálního. Častěji však se vyskytuje druhý způsob, při němž slabiky se opakují, lcdyž po ligatuře nastoupí syllabický zpěv. Opakující se slabiky bývají zásadně vypisovány při dvouhlasech i v diskantu i v tenoru, v každém hlasu dvakrát. Opakuje-li se nová slabika při téže písni i v refrainu, zase jest vypsána v celku čtyřikrát. Jako příklady z Kancionálu Franusova stačí uvésti písně jednohlasé: A(a)ve Maria (fol. 291b), A(a)ve venerabilis (fol. 245'1) ; dvouhlasé : Prae(pra)lustri elucentia (fol. 285b), Ur(ur)sula speciosa (fol. 287b), Gen(gen)ti confer opem (fol. 287b), Jam(iam) Christus (fol. 274x) a j. | ||||
|