|
| ||||
| ||||
|
86 CYRIL čís. 10.
Tato přesnost v zápisech textů při počátečních ligaturách v písních jeví se nejen v ru-~ opisech českých, nýbrž i v rukopisech cizích. V díle =Locheimer Liederbuchl)« jest přesně vyznačeno, kde při písních jsou úvody melismatické bez textu, kde s textem a kde po ligatuře počáteční se opakuje první slabika textová. Podobně je tomu i u francouzských chansonů') a někde při vícehlasých motetech starých mistrů, na př. u Dunstablea'). Naproti tomu texty při m e š n í c h skladbách jsou psány dosti povrchně, nebývají přesně podkládány notám, na některých místech bývají prostě jen citovány začátky textu jednotlivých period. Celé části textů bývají vynechány při hlasech, jež mají složitý rytmus a pino ligatur. Jsou-li tedy při písních s melismatickými úvody přesně podepsány slabiky textové, ač jinde nevěnovala se v té době právě zápisům textů dostatečná péče, jest z toho usuzovati, že zápisy ty byly velmi závažné a že se text z c e l a při r o z e n ě n a p s a l p r o t o, aby se zpíval, a to t a k p r á v ě, j a k b y 1 n a p s á n i s opakujícími se slabikami. Poněvadž se jedná o písně hlavně náboženské. kostelní, platí při způsobu jejich přednesu všeobecná pravidla liturgická o precentorech. Úvod, mající formu melismatu, začal na podloženou slabiku prvního slova zpívati precentor; při písni se přidružil sbor, začínaje ji touž slabikou, kterou k melismatu přednášel předzpěvák. Při refrainu dělo se podobně. Precenior začal úvodní ligaturu na slabiku, kterouž opakoval sbor, aby refrain dokončil. Vedle tohoto zcela přirozeného výkladu byl by možným ještě jiný, podle něhož by ligatury i s podepsaným textem byly rázu instrumentálního, jako jsou předehry a mezihry bez textů u starých písní. Pak by čtyřnásobné opakování první slabiky slova ne-mohlo se jinak vysvětliti, než jako orientační značky, kdy má začíti hudba a kdy k ní má přistoupiti zpěv. Výklad tento však zdá se býti nepřirozeným, poněvadž se jedná o prostinkou, několika taktovou píseň, jejíž druhý hlas jest napsán často pod hlasem prvním a notace jest prosta všech umělůstek. Obojí výklad dal by se spojiti v tom směru, že p í s e ň t o h o t o d r u h u se c e l á z p í v a 1 a a současně provázela hrou nástrojovou. Že nelze výklad o instrumentálním rázu ligatur na počátku písní sevšeobecniti, vy-plývá z násl. příkladu, kde táž hudební kostra přioděna jest trojím různým textem. Franus, VI C 20a, VI B 24, Spec.: infantule in - sig - nis in- Úvod je zde sice samostatný, ale je ligaturou, jež se zpívá na slabiku vin«, která se opakuje. V druhém příkladu jest ligatura rozčlánkována a každé její notě připadlo po sla bice. Splynula s písní, čímž zmizela její samostatnost. VI B 24, mladší zápis. Na - sta - la nám slav-nosy bo - ží - ho na - ro - ze - ní. l Na -sta - la nám slav-nost bo ží - ho na - ro - ze - ní. 1) Vydání Bellermannovo. 2) D. T. O, VII, str. 235. 3) D. T. 0. VII. str. 183. | ||||
|