|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVII. 1921. 87
V Sedlčanském sborníku vícehlasých skladeb Ondřeje Kopidlanského jest jubilaci pod-ložena slabika jediná, která se však neopakuje. O - -- -pře- 1 pře- Kancionál Fran?-,sův spadá do doby,_ kdy v církevní hudbě mizí hudba instrumentální a uplatňuje se literátskými družinami v Cechách zpěv vícehlasý. Kancionál Franusůvobsahuie tři kategorie skladeb, chorál, píseň amote to. Chorál a moteto jest hudbou ryze vokální. U chorálu není o tom pochybnosti žádné. Starý motet, hlavně u Franuse zastoupený, má při každém hlasu podložený text ; tím jest prokázán i jeho ráz vokální. Zbývá jednohlasá a vícehlasá píseň s úvody melismatickými a bez nich. Tyto ligatury včele písní opatřeny jsou v e s m ě s t e x t y; tedy také se zpívaly. Současně li je někdo provázel jAtě na počátku XVI. století na nástroj nelze přesně zjistiti. Ale i když je členové literátské bratřiny zpívali za nástrojného průvodu, zůstává kancionál Franusův z r. 1505 sborníkem v o k á l n í h o z p ě v u j e d n o h 1 a s é h o a vícehlasého, podává skvělý obraz hudební literatury domácí a cizí století patnáctého, dokazuje pěveckou zdatnost literátů královéhradeckých a štědrou ruku jejich člena, soukeníka JANA FRAN USA. ZÁVĚR. Monografie o Kancionálu Franusově vznikala jako přípravná práce ke studiu vícehlasé hudby v Čechách, jak ji hlavně obsahuje sborník -Speciálníka. Kancionál Franusův jest nejstarším ze tří bratří, z nichž mlad ím jest Graduál Martina z Wyskytné z r. ] 512 a nejmladším Graduál chrudimský z r. 1530. Tyto tři sborníky, obsahově velmi blízké, svědčí o reprodukčním umění literátských bratřin v Hradci Králové, v Kolíně a v Chrudimi. Literátský kůr Královéhradecký byl patrně vzorem kůru Kolínskému a Chrudimskému, a tím i bratřinám ostatním v Čechách. V monografii o Kancionálu Franusově odráží se tedy hudební život literátských bratřin ve východních Cechách na počátku století šestnáctého. Aby byl zachycen tento život v piném proudu jeho, bylo nutno hlavně při notaci písní jednohlasýc:i i vícehlasých míti zření vedle Kancionálu Franusova i ke zmíněným dvěma sborníkům mladším, poněvadž Kancíonál Franusův někde nápěvy jen cituje a jich nedokončuje. Rovněž při textech písní dbal jsem :píše celkového obrazu, než kritického jejich rozboru, odkazuje tu na práce Drevesovy a Nejedlého. Studie o Kancionálu Franusově má r á z b i b 1 i o g r a f i c k ý. V úvodu vysvětlen jest význam černé notace mensurální ve stol. 15., která má v hudební paleografii české význačné místo. Pak podán jest ucelený obraz duchovní písrě kališné a vícehlasého motetu s různými texty při jednotlivých hlasech ze století patnáctého. Hudební podklady Kancionálu Franusova pocházejí z různých dob ; setkáváme se v něm sice s některými, které obsahují oba kancionál~ Jistebnické a sborník Vyšehradský, ale pro mnohou píseň a motet jest Kancionál Franusův pramenem jedinečným a pramenem s přesným cvičením, z něhož lz čerpati poznatky o vícehlasém umění starém (ars antiqua). Monografie o Kancionálu Franusově, jež jako upravený otisk z časopisu »Cyrila roč. 1915—1921 jest vydána ve 200 výtiscích, chce býti jen malým kaménkem pro mosaikový obraz, v němž pině a jasně by se jednou odrážel mnohotvárný život českého umění hudebního šestnáctého věku. Vzdávám deky panu sekretáři L. Domečkovi v Hradci Králové, že mi umožnil studium cenného rukopisu, a »Obecné Jednotě Cyrilskéa, že dílo to vydala. D. 0. ,WV,W | ||||
|