|
| ||||
| ||||
|
88 CYRIL čís. 10
KAREL HŮLKA ]an Hugo Voříšek. Pokus o studii hudebně-historickou. (Pokračování.) Snad tento první veřejný výstup s rondem, v jehož skladbě Hummel odchýlil se již od směru Mozartova a přidržel se tehdáž počínajícího slohu brillantního, jejž rovněž Moscheles s mnohými virtuosy obzvláště též houslovými pomáhal ve Vídni uplatňovati, působil na Voříška tou měrou, že mu též podlehl na některý čas. Zmíněné jeho rondo op. 2 pro piano a violoncello nebo housle z E dur je toho svědkem. A vůbec vynasnažoval se Voříšek využíti všeho nově poznávaného ku svému zdokonalení. Příležitost naskytovala se často. Jako úředník při vojenské radě dvorské by1 rředstaven dvornímu radovi vojenské rady Rafaelu Georgu Kiesewetterovi. Ten seznav v něm vynikajícího hudebníka, pozval ho do svého domu. Zde dostal se do ovzduší vysoce intelligentního hudebního amatéra, spisovatele a později proslaveného historika hudebního. V domě Kiesewetterově našel jako vynikající pianista vřelého přijetí; býval přizván, aby provázel na klavíru produkce oratorií a jiných skladeb církevního, duchovního i světského obsahu starých mistrů italských, nizozemských, francouzských i německých, ba se-znával ukázky staré hudby egyptské, arabské, řecké a j. Zde nabyl v ovládání více nástrojů potřebné zručnosti, jež se mu hodila později ve společnosti přátel hudby, jak dolíčeno bude příležitostně. Tu vzalo asi původ jeho dílo »Sei Ariette italieneQ, jimiž přiklonil se ke škole staroitalské. Zde snad též přirozené jeho nadání melodické našlo posily pro vnímavého a tvořivého ducha jeho. jiná hudební společnost shromaždovala se v domě hudebního mecenáše advokáta Dra. Ignáce ze Sonnenleithnerů, známého příznivce Schubertova- V tomto domě měl příležitost poznati tehdejší vynikající umělce vídeňské jako Jansu, Bockleta, Schupanzigha, Houšku, Bernharda Romberga, Moliquea atd. Poznával-li u Kiesewettera lahodnou zpěvnost staroitalskou, mohl tady prožívati hudbu virtuosní. Sám vy-stupoval tu jako virtuos. Ze známosti s violoncellisty Rombergem, Moliquem vysvětlíme si, že psal mnoho pro violoncello. V letech 1814—1820 pořádal Karel Černý ve svém bytě v neděli o poledni hudební matinée, každému ctiteli hudby přístupné. Sem docházíval též Beethoven. Černý a jiní výteční pianisté vídenští hrávali tu Beethovenovy klavírní skladby zejména sonaty. Při takových příležitostech se Beethovenovy skladby nejen mnoho hrály, ale také zevrubně probíraly-Karel Cerný sám výsledky těchto rozprav umístil ve své klavírní škole. )íž do domu jeho otce Václava Černého, rodáka nymburského, chodili abbé jelínek, Lipovský, Vaňhal, Krumpholz a ovšem i Beethoven, který potom po dvě léta učil Karla Černého. jako pianista vy-stoupil Beethoven veřejně naposledy v květnu 1814 ve svém triu bp. 97. Hrával veřejně dosti zřídka. Od r. 1814 zúčastňoval se poledních produkcí v bytě Cerného. V těchto mí-stech utvořila se tradice o provádění sonat Beethovenových. Zde vymýšlely se též progra:i y k jednotlivým jeho skladbám. Bylo vyznamenáním pro Jana H. Voříška, mohl-li docházeti do tohoto kroužku vy-volených, kde Beethoven často nejen hovorem, ale i hrou svojí znázorňoval, jak si před stavuje přednes svých skladeb jmenovitě sonat. V tomto prostředí získával Voříšek mnoho. Odhodlal se psáti též sonatu. Jeho op. 5. je sonata pro piano a housle, věnovaná arcivévodé Rudolfovi, arcibiskupu olomouckému. Je výsledkem jeho kompromisních názorů o vážném směru hudby klasické a směru bravourní techniky, brillantní, umělcovu hru v popředí stavící: Počíná krátkým úvodem Largo G dur, jemuž následuje Allegro moderato. Druhá věta je Scherzo Allegro molto e moll s triem E dur, v jehož závěru první věta se bpakuje. Třetí věta Andante sostenuto má klavírní part vypiněn akkordickými chody a končí dominantním trojzvukem jako uvozujícím pro následující finale Allegro molto g moll, jehož brillantní klavírní hlas opatřen hojně triolovými příkrasami. V této větě přiklonil se Voříšek úpině panující módě. Jako u něho ob-vyklo, také v této sonatě převládá part pianový úpině. Housle jsou tu spíše jenom hlasem doplňujícím, provázejícím. Jediné v Scherzu a Andante přidělen jim úděl samostatnější. Op. 6. jsou Variace brill. sur la Sentinelle z C. jako při díle 2., rondu na oblíbenou romanci Bolero, tak tyto variace měly podkladem oblíbenou tehdáž francouzskou romanci Sentinelle (vojenská stráž). | ||||
|