|
| ||||
| ||||
|
CYRIL čís. 1.
Východno-melodicko-frygická : V teito v spevoch ráz úpine Vidíme Iw podobe sa najviacktát vyskytne slovenských, čím koniec dostane frygický. teda už jedine z těchto pár prí- Chceme nové a krásne ? Vhébme sa do našich piesní. Tu zlatá baňa nových vecí, len sa dajme do práce! Iw kladov, že nemusíme už všetky melodické využitkovali, že za to tických krajov íst pre že musíme experimei vynálezoch. sa báf o to, že sme akkordické možnosti musíme alebo do exonové melodie, alebo itovaf na melodických GINO BORGHESIO: Předchůdce Pales#rinův Josquin des Prés. ACyrilským přátelům Československým. Josquin..! Poutník zamilovaný do modrého nebe italského, poutník do Florencie, Ferrary, Milána a Říma; pečlivý badatel o největších útulcích italského umění chorálního, vážený mistr u Ludvíka XII., skromný probošt v tichém zátiší jednoho městečka ... A Condé vidělo —jsou tomu 4 století — jasný odchod starého »děkana-. Zák Ockegheimův, Josquin rozevřel'mocné peruti pro nejvyšší vzlety k onomu chorálnímu umění ohnivému, které razilo cestu mistrovskou triumfům Palestrinovým, peruti orelské. Teprve nyní znovu se noříme v jasná a libozvuká zřídla středověkého umění chorálního, probouzíme se jako z duchovního ztrnutí. Ve strohých liniích polyfonních nespočívá nehybná hmota: obr se zdvihá, v mrtvém těle jest duše. A my modlíme se s Ludvíkem da Vittoria, upíráme oči s Palestrinou v nedozírno, očekáváme spatření Boha. Snad ve dvaceti letech chorální polyfonie pronikne celou duši této neklidné a nespokojené doby, a životní potrava nám dodá nové síly a pravé velikosti. Josquin se narodil v době, kdy přísný sloh Flámů ze zpěvu řehořovského vyvodil nové krásné dílo, ještě sice hrubé, ale chovající v sobě již kypící řád novoty a krásy. K nebeským výšinám pnuly se směle gotické věže kathedrál, oblouk se prohýbal jako pod tíhou zúžené stavby, obrazy a sochy hleděly tvrdými i chladnými pohledy severských krás, ale nový život tu zíral ze studených mramorů a pláten. Kvetlo křesfanské umění s rozkvětem ducha. Rehořský zpěv tehdy se vybavil z dlouhověké nehybnosti a propůjčil kontrapunktickému pletivu po celé 13. a 14. století svých modů a mystické tonality. Josquin seznal ve škole Ockegheima, patriarchy hudby, nové cesty, které nalezla sborová hudba v době ideálního slohu, druhém období k cíli, jehož dosáhl Palestrina v době dokonalého slohu 16. století. A ovzduší idealismu, v němž vyrostl Josquin, mělo vliv na jeho hudební dílo. Ockegheim (nebo Ockenheim) obohatil z pravidel svůj nový způsob, ale technice, nastupující nové stezky, dal kldný a ponurý háv svých ideálů. Nezapomínejme těchto druhotných tvarů polyfonistů, kteří počali první brázdu ve skalnaté půdé. Proč ve výkonech polyfonických o těchto vykopávkách z hrobu, jejichž hojnost jest piným slibem obnovy, proč v nich nevzbuditi ozvěny prostoty prvních — kteří nám mluví jinou řečí, způsobem Angelic a a Giotta ? Cestovatelé, poutníci; avšak v neurčitosti jejich slohu, ve vynalézavosti forem jest trochu našeho trápení. Také my žijeme v době, která nemá své architektury, nemá svého malířství, nemá svého umění. Snad vypučí Mastná budoucnost, jako v umění Ockeghemově a Josquinově vyrůstal obrovský plod polyfonie 16. st. Josquin přejal idealismus svého mistra, ale zbavil jej původního měkkého a primitivního roucha a přizpůsobil jej životu. Polyfonie Josquinova opouští vyšlapané již.cestičky, jest smělou obnovou, podivuhodnou. Josquin nechává stranou hříčky kontrapuntu a hledá úspěch ve slově. Smysl slov vede jeho péro; jest duší, jest duchem, jenž oživuje ztuhlé krásné tělo, polyfonie se tak rozvíjí ve plastickou, lidskou, mluvící. Tempo, časomíra jsou prvky vedlejší, jediným vůdcem jest slovo. Lámou se pouta před=chůdců, mathematická ztuhlo=, sledů melodických a harmonických, nadchází život. Hle, proč Josquin, správně provedený, může se líbiti i moderním lidem; ejhle, proč žádáme v nejbližší československé publikaci nějakou stránku pro Josquia. | ||||
|