|
| ||||
| ||||
|
6 CYRIL čís. 1.
Nadešla chvíle pro Josquina : na něm bude závislá celá významná řada skladatelů z konce XV. a z celého XVI. století. Od josquina jest hlasový kvartet základnou celé harmonie, a jeho kontrapunkt může se ze starého zabývati mohutným motetem osmihlasým, z kterého následovníci dovedou vytvořiti dvoj-sbor. Josquin má již ve svých motetech onu architektonickou charakteristiku, onu velkolepou jednotu, onen dramatický vzlet, které si osvojí pak klasická polyfonie dokonalého slohu. Výrazná lepost Dufayova jest překonána technickými prostředky žáka: již konce jsou tak mocné, jako silný a majestátný sbor, který nám připomíná pinou zvučnost varhan. Možno říci, že s Josquinem nalezlo nové umění téměř všechny své cesty; jen nejvyšší genius Palestrinův vtiskl širší stopy a odejmul Josquinovi titul, princeps musicae, kterým ho obmyslili současníci. — Avšak Josquinem již vyjádřila polyfonie svou vznešenost; pouhé hlasy, ovládané duší a volným vzletem, mají úpinou a celou zvučnost; lidský hlas jest velikým varhanovým strojem živých píšfal, jenž pěje Nejvyššímu nesmírný hymnus slávy; na klenbě nebeské uzříš sbory andělské prozpěvující hosanna ... Josquin jest hvězdou, která zapadá osamocena, ale na obzoru italském již se objevuje Pierluigi Palestrina ... V T u r i n ě v listopadu 1921. GINO BORGHESIO, úst'ední sekretář cecilských jednot italských. K novému ročníku „Cyrila”. Po 48. vydává se na pout svou »Cyril«, jediný náš časopis pro katolickou hudbu posvátnou, aby věren svým zásadám tak často již vysloveným ukazoval cestu, maje pevný základ v zákonníku hudby posvátné, jak nazval zesnulý papež Benedikt XV. slavné Motu proprio svého předchůdce, v nynějším zmatku poválečném, v němž zdá se jakoby všechny zákony ztratily závaznosti a osobní názor jednotlivcův je byl vystřídal. Dnes vidíme podobné smutné úkazy na poli hudby posvátné u nás, zmatek nad zmatek, který ovšem nejvíce poškodí hudební umění. »Cyril« po všecka léta hrozné války nepřestal býti vůdcem a rádcem všem našim Cyrilistům. Přes těžké poměry, které ohrožovaly i jeho existenci vytrval a nepřestal jíti po bezpečné cestě, kterou ukazovaly zákony hudby církevní. I v nepřízni doby nepřestal starati se, aby nezapomnělo se na umění hudební. Mnohé jsou otázky, které nyní třeba řešiti a ke zdárnému přivésti rozluštění. Na všech stranách třeba poučení, povzbuzení a rady. Naše Cyrilské Jednoty potřebují tribuny, aby mohly své tužby vysloviti, ukázati na to, čeho jim třeba. Vše to od let již pěstuje »Cyril«, jenž i na dále chce býti vůdcem a rádcem všem, nejen po stránce theoretické, nýbrž i praktické. Ovšem třeba mu podpory. Ještě dnes jsou vydavatelské poměry tak krušné, že třeba nadšení, obětavosti i podpory všech, aby bylo lze vytrvati. Nadějeme se, že značný kruh našich přátel zůstane nám věren a že se přičiní, aby vnikl »Cyril« i tam, kde jej doposud neznají a že v novém ročníku počet přátel našich se rozšíří. Redakce. Iw 'IW IVF O. A. TICHY Charles Bordes Umínil jsem si napsati do C y r i 1 a o zakladatelích pařížské Scholy Cantorum, a byf by mi nejvíce imponovala postava Vincenta d' Indyho, Kolosa novodobé hudby, přece jsem se rozhodl napsati nejprve studii o Karlu Bordesovi, který nejdříve pojal myšlenku založiti S c h o 1 u a kterému také svatý Otec Pius X. adresoval svoje breve, dobře věda jaké bohatství se tají pod jeho chudobným a skromným zevnějškem. Charles Bordes zemřel mlád, bylo mu sotva 46 let, ale dílo jeho jest nesmírné, uvážíme-li, jaké přineslo ovoce. Možno opravdu říci, že vše, čím se honosí nyní Francie na | ||||
|