|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVIII. 1922. 7
poli chrámové hudby, jest z valné části zásluhou Bordesovou. Jeho cesty s pěvci svatogervaskými a hudební kongresy, které pořádal, zanítily plamen nadšení po všech krajích jeho otčiny. Pocházel z okolí tourského, kdež se narodil v nepatrné osadě Roche-Corbon 12. května 1863. Matka jeho byla znamenitá hudebnice a sama komponovala romance, jež požívaly veliké obliby v salonech doby císařské. Bystrý její synek stává se žákem Marmontelovým ve hře na piano a Césara Francka pro komposici. Jsa duch věřící, všímá si zejména hudby církevní a brzo vidíme ho ředitelem kůru v Nogent-sur-Marne. Zároveň s hudbou chrámovou pilně si hledí národní písně, čemuž še ani netřeba diviti u ctitele gregorianského chorálu. Zájem jeho se uplatňuje v časopise Les a r c h i v e s d e l a t r a d i t i o n b a s q u e; později uvidíme, jak tato záliba oplodnila i jeho skladatelskou činnost. Rokem vystoupení Bordesova bychom mohli nazvati jeho jmenování ve chrámu svatého Gerváse v Paříži (r. 1890), v témž chrámu, ve kterém kdysi byl varhaníkem veliký Couperin. Nový ředitel kůru počíná Franckovou tříhlasou mší (autor sám doprovází u varhan). Po té provede Schumannovu mši, Palestrinovo Stabat mater, Allegriho Miserere, Schubertovu mši es-dur, Franckova Blahoslavenství a Schumanův Adventní chvalozpěv. R. 1892 zakládá sbor »pěvců svatogerváskýcha a ve Svatý týden sestavuje program jen a jen ze skladeb stylu Palestrinova a s čistým gregorianským chorálem, zárodek to proslulých výkonů této pěvecké družiny, jež konala apoštolské cesty po celé Francii a jež zejména o světové výstavě vykonala úžasnou propagační práci. R. 1823-4 dává po prvé v Paříži Bachovy kantáty s účastí Alex. Guilmanta, 6. června 1894 zakládá S c h o 1 u C a n t o r u m a časopis Tribunu svatogerváskou. 15. října 1896 otvírá školu liturgického zpěvu a církevní hudby v ulici Stanislavově (r. 1900 přesídlí do ulice Svatojakubské), r. 1899 Scholu v Avignonu, a 1905 Scholu montpellierskou. Tof stručný přehled jeho organisační činnosti. Málo bodů, ale jak důležitých, a tím podivu-hodnější jest činnost Bordesova, že vše to podnikáno bez jakéhokoliv fondu peněžního, jen u víře v začaté dílo a častokráte, ne-li vždy, proti celému tehdejšímu světu hudebnímu i kněžskému. Jest opravdu neuvěřitelno, jak se podařilo jedinému nepatrnému regenschorimu zmobilisovati celou Francii a vsaditi símě, které přineslo již úrodu stonásobnou. Žádná propagační pomůcka nezůstala jím nepoužita. Bordes bojuje slovem, tiskem, hudebními produkcemi, nemluvě ovšem o skrytém boji vnitřním, který ho ztrávil v tak mladém věku. Z publikací, jež Bordes uveřejnil, třeba uvésti kromě příspěvků do jmenovaného již časopisu •Archives de la tradition Basquea zejména A n t h o l o g i i p r v o t n í c h m i s t r ů náboženské hudby z XV., XVI, a XVII. století. Pomůcka neocenitelná jak pro ředitele kůru (Borde připsal dynamická znaménka a stručný návod dirigentovi) tak pro skladatele, který si přeje vniknouti do tajů starobylých kontrapunktiků, aniž by musil čísti veliké folianty s nebezpečím, že neobsáhne látky tak obšírné a neznámé. V Tribuně svatogerváské vyšlo mnoho prací Karla Bordesa. Ukázkou citujeme několik titulů: »Figurální hudba od jejích počátků až do dekadence školy římské«, »Jak se skládala mše v XVI. století«, »Pokyny k interpretaci mistrů palestrinovských«, »Nepřetržitá melodie v náboženské hudbě a lyrickém dramatu. »Osud náboženské hudby před nynějšími zákony«, aO vhodnosti zbudovati ve Francii divadlo aplikační ku provozování starých francouzských oper ze XVII. a XVIII. století« atd. Přes všecka svoje zaměstnání Bordes nalezl pochvílí ke skladbě. Akcentuji tu úžasnou jeho pracovitost, nebof kdo ví, co to jest organisovati a říditis bory, pořádati koncerty po celé říši, konati přednášky a hudební sjezdy, redigovati hudební edice, učiti ve škole a říditi ji, zabývati se učeným badáním a zkoumáním starých rukopisů, dá mi za pravdu, že nezbude vám ani chvíle na vlastní komposici; a přece dílo Bordesovo jest velmi obsáhlé. Jeho církevní skladby: M a r i a 1 e píseň ke cti Panny Marie (lhl. sbor a varhan.) Písně kajícné (1h1. sbor a varh.), 4 mariánské antifony pro 2 hl. a varhany na liturgická themata, 4 v l o 2k y n a p o ž e h n á n í ro trojhlasý mužský sbor, Verbum car o 4h1. mužský sbor, Ave Maria 4h1 smíš. sbor, i 1 i, q u i d f e c i s t i duchovní dialog pro 4 hlasy smíšené, D o m i n e, p u e r m e u s j a c e t, duchovní dialog pro 4, 6 a 7 hlasů (napsáno k otevření nové budovy Scholy r. 1900), N u n c d i m i t t i s, parafráze chvalozpěvu Simeonova pro solo s varhanami. Co říci o těchto perlách liturgické tvorby hudební ? Bordes nepíše na zakázku. Z každé noty jeho dýše hluboká láska k hudbě a církvi. Melodie jest tak prostá a přirozená, že si ji | ||||
|