|
| ||||
| ||||
|
10 CYRIL čís. 1.
Pro zpěv epištoly zvoliti jest tón bud v téže výši, v jaké se zpívala předchozí kolekta, nebo o něco nižší. Tonus Epistolae. [Epistola iuxta usum in Romanis libris hucusque traditum unacum Titulo suo voce aequali protracte recitatur sine ulla flexione, puncto interrogativo excepto, qui supra positus est. Ad punctum vero, semipunctum. duo puncta vel comma aliquantulum pausatur, ut sensus periodi magis eluscescatur. Periodus ad finem Epistolae protrahitur sine vocis flexione, etiamsi finitur puncto interogativo. Ad cantum Epistolae summendus est vel tonus praecedentis co'.lectae vel secundum nostram traditionem tonus aliquantulum inferior.] Způsob zpěvu věty tázací v epištole a v evangeliu. Věta tázací zpívá se ve spodní malé sekundě (h) recitanty (c) od nejbližšího znaménka oddělovacího (čárky, středníku, dvoutečky, tečky) před znamením otázky až na tři poslední slabiky, z nichž třetí (3 ) před otazníkem zpívá se vždy na spodní malou tercii (a) předposlední (2.) na spodní malou sekundu (h) a poslední (1.) se přednese jako podatus (na skupinu tónů h c). Tento konečný úryvek (a - h - hc) se zachovává i když třetí slabika před otazníkem jest nepřízvučnou nebo věta tázací končí slovem jednoslabičným. Obsahuje-li věta tázací pouze tři slabiky, odpadne snížení slabik na malou sekundu (ah) a po recitantě (c) zazpívá se hned konečný nápěv a - h - hc. Má-li věta tázací ještě méně slabik než tři, zpívá se z konečného melodického úryvku jen tolik tónů, od konce počítajíc, kolik slabik má věta tázací, při čemž skupina podatus se považuje za tón jeden. Punctum interrogativum canitiur sequenti modo: Syllabae, quae sequntur post ultimam interpunctionem (colon, semicolon, punctum, duo puncta) ante signum interrogationum declinasitur ad semitonium exclusis tribus ultimis syllabis, quae habent propriam flexionem, in qua s e m p e r tertia (3) ante signum interrogativum declinatur ad semiditonum, penultima (2) ad semitonium et ultima syllaba canitur ad instar podati (hc), etiamsi ultima vox sit monosyllaba. Apud breviores interrogationes canuntur tot toni ante signum interogativum, quot syllabae absunt. ; in quo podatus in fine uti tonus unus habetur. (Příště dále.) KAREL HŮLKA ]an Hugo Voříšek. Pokus o studii hudebně-historickou. Dvojdílné opus 22. je Introduction et Rondo brillant pour le Pianoforte s průvodem orchestru. Úvod z a moll Andante a Rondo Allegro gustoso je brillantní čiperná, veselím zářící věta. Skladba vyšla ve sbírce Odeon jako číslo 15. Konečně třeba zmíniti se o jeho První symfonii r. 1823. komponované. Toho roku stal se V. dvorním varhaníkem. Symfonie je z D dur, čtyrvětá. V první větě Allo con brio housle uvádějí jasný motiv ze tří tónů d, cis, h, který hoboj přejímá. V druhé části klarinety a fagoty motiv obracejí. Druhá věta Andante h moll 9/8, část druhá H dur, v níž viola a violoncello vynikají pěknou melodií. Třetí věta Allegro ma non troppo z d moll vede si rytmicky velmi živě. Čtvrtá věta Allegro con brio D dur zakončuje celou skladbu jásavým rytmem dvoučtvrtečným. Tonina D dur byla Voříškovi patrně zvláště milou. Z této toniny je také Grand Rondeau op. 25, concertant pour Piano, Violon et Violoncello s průvodem oelkého orchestru, jinak také pouze s průvodem houslí, violy a violoncella. Je psáno, jak tou dobou bylo ve Vídni obvyklo pro 3 sólové nástroje, jež postupně prováděly svoje úkoly, aby ke konci sloučily se ve společný výkon. Takové skladby vyrůstaly z tehdejší módy. Doba po kongresu vídeňském do r. 1825 nebyla přízniva koncertům, zvláště koncertům | ||||
|