|
| ||||
| ||||
|
24 CYRIL čís. 2.-3.
r Bylo pak tam postaveno podle očišfování židovského šest ka - men-ných štou - dví, - z nichž každá brala do sebe míry dvě neb tři. - Dí jim Ježíš: - Naplňte štottdve vo - dou. - r r ii f -~- A- - ^O rr r ^ ^ ~~ 1 napinili je až do vrchu. - Když pak správce svatby okusil vody vínem u• či-ně n~ a ne-vě-děl .. 7 Iw lw Duchovní píseň lidová. Při vydání nového kancionálu bude jistě zajímati naše čtenáře, co soudí o písni duchovní jeden z předních skladatelů francouzských a řiditel ústavu Schola Cantorum v Paříži V i n c e n t d' I n d y. Týž napsal ke sbírce písní vydaných Br. Brunem předmluvou, v níž vykládá spolu zásady písně duchovní. Protože obsahují jeho vývody mnoho zajímavého pro nás, přinášíme je našim čtenářům: Jakmile jsme se rozhodli, za iniciativy Karla Bordesa, po zanedbávání téměř dvě sto-letí trvajícím, zabývati se kostelní hudbou, jevila se otázka znovuobnovení zpěvu lidového jedněm jako problém, druhým jako strašák. » Jakže, chtělo by se sáhnouti na n a š e s t a r é z p ě v y, na ten poklad lidové víry, na úchvatné ty melodie, které od nepamětných časův atd. atd. Vade retro! To by byla svatokrádež!K Co jest tedy, abychom to zblízka prohlédli, tento nedotýkavý balvan, jaká může býti jeho starobylost a jak se utvořil? Až na velmi malé výjimky, naše tak řečené s ta r é z p ě v y, nesahají dále do minulosti než za konec osmnáctého nebo počátek devatenáctého století, dobu to. kdy, jak jest známo, víra byla, bohužel, značně porušena. Melodie, které tvoří tento hudební poklad, neisou nic jiného, než bud známé arie oper, i komických oper, bud arie taneční, nebo posléze (a těch jest největší množství) nápěvy pijáckých písniček, se slovy nestoudnými, ba často rouhavými, čerpané většinou ze sbírky =Clef du caveau- nebo z jiné sbírky p i j á c k ý c h p í s n í XVIII. st. Nejznámější z písní parodických na arie operní jest proslulá »Reviens, pecheur, á ton Dieu qui t'appelle (Vraf se, hříšníku, k Bohu, který té volá), jejíž skutečná slova jsou: Femme sensible, entends - tu le ramage Des doux oiseaux qui chantent dans ces bois? (Ženo vnímavá, slyšíš šveholení sladkých ptáků, kteří pějí v tomto lese?) 0 hudbě nemůže se říci, že je starobylá, poněvadž jest vyňata z A r i o d a n t a: opery, kterou Méhul předvedl v posledních létech direktoria; leč možno jest se ptáti, bylo-li zcela užitečno učiniti z toho vyzvání k lásce typ kajícího zpěvu. Jsou ostatně jiné zpěvy — a je jich mnohem větší počet než bychom se domnívali — jichž hudba jest vypůjčena z pijáckých písní z doby Ludvíka XV., a rděl bych se studem, kdybych měl přepsati zde jejich původní texty, nebof v naší době, kdy nejsme zatím příliš choulostiví, pokud se týče látky, neodvážili bychom se toho v samotném hudebním sále! Ale jsou snad ještě horší nežli tyto; ve svazku s t a r ý c h písní t a h z v a n ý c h lidových, jest to nadbytek špatné hudby, hudby jedovaté — která pod rouškou zlidovění — s nestydatostí chce se roztahovati v kostele. (Mutatis mundandis mnohé platí i jinde). | ||||
|