|
| ||||
| ||||
|
26 CYRIL číslo 2.-3.
věřícím a jest způsobilý k tomu, aby byl jimi prováděn s největší snadností, af již jsou hudby znalí nebo neznalí. Je-li tomu tak, máme dva způsoby pochopení a správného provádění církevního zpěvu na základě gregoriánském. 1. Dává-li se skladba, antifona, žalm nebo responsorium, je-li francouzský překlad správně pořízen, jest třeba upraviti melodickou linii této skladby v rytmu, jemuž snadno množství lidí se může přizpůsobiti a to tím způsobem, aby všichni, kteří jsou bohoslužbě přítomni, mohli bez nesnází účastniti se zpěvu. 2. Nadchnouti se hudebním výrazem skladby gregoriánské — předpokládajíce ovšem vždy, že máme co činiti s doslovným překladem — a opatřiti ji původní hudbou, dbajíce ovšem bedlivě m o d u a všech výrazných přízvuků textu Z těchto dvou způsobů bude druhý pro skladatele patrně nejsvůdnější, poněvadž tu přede-vším bude moci přidati ze svého. První není však k zahození, byl ostatně prakticky užit okouzlujícím způsobem v XVII. století P. Sandret-em v jeho Cantiques spirituels, a nejnověji Karlem Bordesem v jeho sbírce modliteb k Panně Marii, nazvané: M a r i a 1 e. Od vydání tohoto díla zakladatele S c h o 1 y C a n t o r u m, počalo se tušiti, že bohoslužby církevní vyžadují jiné hudby než pijáckých písní, doposud užívaných. Ještě možno očividně — a nic není oprávněnějšího — vytvořiti všecky skladby, písně lidové a prodchnuté náboženským citem na základě starých zpěvů, leč tyto jistě se vyrovnají zpěvům, které povstanou z našeho starobylého kostelního zpévu. Ba připojím dokonce, že tyto zpěvy (staré) poskytnou věřícím skladby mnohem snadnější k naučení se i k náležitému provedení. To jest, co mistři školy polyfonické století XV. a XVI. dobře pochopili, když budovali mši a motet na motivech zpěvu gregoriánského*); někdy dokonce jednati jim bylo proti druhému principu vyslovenému v této studii, tím že připouštěli za hlavní thema velmi známý světský zpěv, tak že sněm tridentský byl nucen žádati vyloučení z náboženských obřadů »všech nápěvů světáckých nebo lascivních« a Pierluigi da Palestrina byl pověřen papežem Piem IV. revisí chrámové hudby ve smyslu tohoto rozhodnutí koncilu. Je možno tudíž spravedlivě tvrditi, že ve všech dobách umění gregoriánské bylo vznešeným a blahodárným pramenem všech hudebních proudů, určených pro bohoslužbu. Bylo to pouze v XVIII. století, kdy tradice tohoto umění byla téměř zcela opuštěna, kdy zpěv gregoriánský se stal tělem bezvládným a bezvýrazným —čehož důkazem jest, že M. Saint Sa~ns, který očividně jej špatně znal, mohl říci, že to nebyla vůbec hudba — jest to pravím, jedině v XVIII. století, kdy vznikl tento styl smíšený, bez vkusu, bez půvabu, bez zbožného výrazu, který všeobecně se označuje slovem : s t y 1 e m a i t r e d e c h apelle. Šel bych dále, vyslovuje názor — a důkaz toho byl by snadný - že každá lidová píseň, i světská před XVI11. stoletím má souvislost s chorálem gregoriánským. Tím spíše naleznou se stopy tohoto vzniku v nesčetných písních vánočních, jichž jest nadbytek na našem francouzském venkově a které jsou zajisté prvními známými zpěvy. Af skladatelé tudíž neklesají na mysli; af nenechají na sebe nikterak působiti tlachy nedouků, zlomyslníků a milovníků špatné hudby. Jejich cesta jest správná, nebef jest po-kračováním starobylé cesty tradicionelní, která jedině může dovésti k pokroku. Je-li duše jejich věřící a jejich srdce prosté a dobré vůle, není nikterak pochybnosti, že jejich zpěvy dotknou se duše lidové a vytvoří kolem oltáře ovzduší krásné a zbožné hudby, hodné oslavovat) zázraky Boží. Pře]. Jar. Příhoda. v Skoly pro varhany a hudbu církevní. Na loňském zdařilém kongresu pro církevní hudbu ve Strassburku, mluvil o tomto thematě sekretář takovéto školy z Caěn abbé Prieur. Přinášíme ve volném překladu a výtahu jeho zaj mavou přednášku, protože poměry, jakými církevní hudba musila projíti ve Francii, dostavily se i u nás a z vývodů řečníkových *) Sám J. S. Bach, třebaže mnohem později po těchto mistrech, napsal svá vynikající díla v tomto smyslu. I sbírka chorálních předeher pro varhany, které třebaže sl:,žené vzhledem k protestantským bohosluž bám, přece uchovávají té něř neporušenou gregoriánskou melodii, na př. v podivuhodném triptichu na k y r i e eleison. | ||||
|