|
| ||||
| ||||
|
ČASOPIS
PRO KATOLICKOU HUDBU POSVÁTNOU V ČESKOSLOVENSKÉM STÁTĚ. ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILSKÉ ZAKLADATEL FERD. LEHNER. O REDAKTOR VÁCLAV M[ LLER Redakce: PRAHA-VI. 82. ul. Štulcova 10. — Administrace : PRAHA-II. č. 1370 Národní tř. 6. —Předplatné na rok 10 Kč se 100`drahot. příplatkem tudíž 20 Kč ROČNÍK XLVIII. DUBEN-KVĚTEN 1922. ČÍSLO 4.-5. PROVOLÁNÍ! Jako loni tak i letos otevře Obecná Jednota Cyrilská kurs pro varhaníky. Dosavadní výsledky opravňují k nejlepším nadějím. Známost o kursu se šíří, takže již nyní hlásí se mnozí do oddělení pro začátečníky. Ve dvaceti měsících bude míti mnohá osada zase postaráno o zdatného varhaníka. Kdo by zamýšlel kurs navštěvovati, přihlas se co nejdříve o podmínky a bližší informace u redaktora tohoto listu, kanovníka V á c 1 a v a M ii 11 e r a, V y š e h r a d číslo pop. 82. Yj6or 06..x. C. Jednatelská zpráva Obecné Jednoty Cyrilské za rok 1921, přednesená na valné hromadě 18. dubna 1921. Každý rok trvání naší Jednoty poskytuje obraz úsilovné práce na poli hudby církevní a také i rok právě uplynulý nebyl rokem klidu, nýbrž rokem pilného ruchu a neunavné činnosti. Ovšem třeba míti na paměti, za jak těžkých poměrů práci svoji konáme. - V 1. čísle 48. roč. Cyrila napsal jsem v úvodních slovech: -V nynějším zmatku poválečném zdá se, že ztratily zákony závaznosti a osobní názor jednotlivcův je byl vystřídal. Dnes vidíme podobné smutné úkazy na poli posvátné hudby u nás zmatek nad zmatek, který ovšem nejvíce poškodí hudební umění. Pokládám za potřebno tato ^lova zde opakovati proto, že vystihují situaci, v níž po válce se octla hudba církevní u nús. Kdežto v zemích jiných jest hudba církevní, dík porozumění pro liturgii a liturgický zpěv na postupu, u nás je na mnohých místech mrtvé ticho. Každý dělá co chce. Kolik ie chórů, kde se vede hudba liturgicky správně. Co všecko se v kostelích provozuje ! A správcové svatyň k tomu mlčí, nebo omlouvají mimořádnými poměry. Pro liturgii, jej`; v,1kolepou krásu, hluboký význam pro náboženský život vůbec, není u nás, namnoze ani tam, kde by to mělo býti svatou povinností, | ||||
|