|
| ||||
| ||||
|
34 CVRIL číslo 4.-5.
pochopení a pravé lásky. Ukazují-li se smutné následky těchto poměrů, tu se béře útočiště k prostředkům, které nepomohou. Mám tu na př. na mysli národní řeč v liturgii. Máme ji v rozsahu jako nikde jinde, a rozsah ten se na některých místech svémocně rozšiřuje. A výsledek? Účinek na obnovu a náboženské cítění rovná se nulle. — Nechci obraz ten rozváděti dále, ale musím se ho dotknouti, aby bylo jasno a patrno s jakými obtížemi dnes zápasiti musí myšlenka Cyrilská. Myšlence té se valně na mnohých stranách nerozumí. Nechce zaváděti zajisté myšlenka Cyrilská něco nového, nezvyklého, u nás cizího a duchu našemu protivného. Naopak chce, abychom se vrátily k pramenům, z nichž čerpali naši předkové a vymanili se z područí ci ácké, k nám z nařízení cizích vlád nasazené církevní pahudby, která ničí vlastně smysl pro pravé krásno a tím to, co je jádrem a životem veškeré církevní hudby naší. Čtěme jen různé lokálky v časopisech, co vše se v chrámech provozuje. Shrňme to dohromady a otažme se — ne snad co tomu říká zákon církevní, a ten by přec měl býti pěstitelům hudby církevní a její strážcům svatým a nepřekročitelným — ale co tomu říká umění — a odpověd bude zdrcující. A proti tomu stojí myšlenka Cyrilská neúprosně a bez milosrdenství. Stojíme a chceme, aby každý, kdo má na starosti hudbu církevní, jak síla výkonná tak její strážce, znal a řídil se zákonníkem hudby církevní. Chceme, aby naše chrámy byly skutečně také školou umění a ne rejdištěm veličin, které s uměním nemají nic a nic společného. Kde se má náš lid vzdělati, kde nabýti lásky pro vše krásné, kde se povznésti a zušlechtiti, když mu ve stánku Božím znějí vstříc věci, které umělecky nejsou možny ani v posledním biografu. Nikdo ovšem nežádá, aby snad v každém kostele prováděl se Palestrina atd., jak se kolikráte myšlenka Cyrilská překrucuje, toho nikdo nežádá, naopak varujeme před prováděním děl, s nichž těleso po ruce jsoucí není. Ale chceme, aby i výbor těch prostinkých věcí na každé vísce byl chrámu důstojný a sloužil lidu k mravnímu i náboženskému zušlechtění. Prominete, odbočil-li jsem, ale právě uvedenou úvahou chtěl jsem charakterisovati obtíže, s nimiž je nám bojovati. Bylo nám tedy bojovati proti příčinám, které stav ten zaviňuií. V té příčině je na prvém místě otázka v a r h a n i c k á. Jsou místa, kde varhaníků vůbec není, kde se zpívá bez průvodu nebo vůbec mlčí. Učitelstvo se vzdalo varhaničení a protože včas, ač každý mohl předvídati kam'spějeme, nebylo postaráno o náhradu; není varhaníků. Výbor Ob. J. C. vyhovuje volání ze všech stran, zřídil v minulém roce déle přípravovaný varhanický kurs, jen- byl dne 15. října zahájen a jejž po stránce odborné vede náš na slovo vzatý skladatel, jenž sám praktické potřeby i nejmenších kůrů zná V o j t ě c h Ř í h o v s k ý. V kursu vyučuje se varhanám, nauce. o harmonii, intonaci, liturgickému zpěvu a dějinách círk. hudby. Potřeba kursu ukázala se, nebof přihlášených bylo na 60, přijato pak 40., kteří dnes již dosti pokročili, aby jednou mohli v menších poměrech prokázati v chrámu plané služby. Ovšem že musí každý míti na paměti, že se varhaníkem nestane nikdo za 14 dní nebo za měsíc, jak si to někteří představovali. Proto trvání 20 měsíců, jak jest kurs rozpočten, jest vlastně nejmenší doba, v níž účelu předepsaného lze dosíci. Ani po 20 měsících ne-vychováme virtuosů, ale ovšem svědomitých, věcí znalých hudebníků. Nepotřebujeme v malých poměrech, aby varhaník oslňoval svojí hrou varhany, někdy dosti chatrné, ale aby hrál správně, chrámu důstojně a tak obratně, by hrou svou zpěv skutečně podporoval a ne jemu překážel. Že mohl býti kurs zřízen, za to musíme děkovati hlavně pomoci nejd. episkopátu, přede-vším nejd. p. arcibiskupovi Dru. Kordačovi, bez jehož pomoci kurs by nebyl možný. Jeho péčí dostalo se účastníkům kursu přiležitosti cvičiti na varhanách v kaplích a kostelích, kde se bohoslužba farní nekoná. Akademie křesf. koupila cvičné varhany, jež postaveny v Johaneu, lcde se kurs koná. Jiní přispěli prací, radou i pomocí. Ostatně bude o tom jistě v debatě promluveno. To ve zprávě zatím postačí. Budiž všem vysloven vřelý dík. Dej Bůh, aby z kursů v budoucnosti jako v jiných zemích vyrostla za nynějších poměrů nezbytná škola pro církevní hudbu, na níž by posluchači vzděláváni byli nejen po stránce techniky hudební, ale také po stránce náboženské a vzbuzována v nich láska a porozumění pro pravou hudbu církevní v liturgii. Co vytvořil svého času Charles Bordes ve Francii a nedávno zemřelý P. Santi v Italii, k tomu dojde časem i u nás. Varhanická otázka je také otázka hmotná, která nám všem leží na srdci, a jíž O. J. C. nespustila se zřetele. Ovšem že platí tu, co jsem již loňského roku řekl. Je to otázka na výsost obtížná pro svou rozmanitost a těžko ji řešiti podle jednotného pravidla nějakou | ||||
|