|
| ||||
| ||||
|
38 CYRIL čís. 4.-5. JOSEF KUHN
V taktu nebo bez taktu.. . Na tento na první pohled záhadný nadpis přišlo se tou okolností, že po vydání Českého kancionálu některým jaksi onen způsob taktování, jaký v dotčeném zpěvníku se vy-skytuje, nezdá se býti dosti jasným, takže se s ním nedovedou nijak spřáteliti a projeviti k němu souhlas, jaký vydavatelé asi všeobecně očekávali. Kdo zná na př. chorály, zejména naše staročeské, ten ví, že v nich po nějakém taktování není ani stopy, avšak při jejich studiu přece vychází na jevo, že zde mimovolně budí se touha vyvoditi při nich rhythmický postup spojený s taktováním. Tímto přirozeně se dostavujícím úsilovným vhloubáním odhalují se krásné melodie těchto historickým půvabem a takřka pelem ojíněných zpěvů chorálních. Zajímavým dokladem jest jedna píseň úterního Rorate Lehnerova (»Zkvetlo z hvězdy čisté) u kteréž na rozdíl od ostatních částí chorálních pojednou objevuje se pravidelné rozdělení do taktu. Naproti tomu opět skladatel O. Zich uspořádal směs z Chodských písní v úpravě pro smíšený sbor s průvodem orchestru (ed. HSemper primi«) beze všeho taK-tování: a hle, nikomu přece nenapadne na mysl, že by snad proto nebylo možné jejich provedení. Ve starších sbírkách zpěvů pro lid dálo se na větším díle označování v taktech, ale nápěvy byly označovány notami celými a půlovými. Uvažme nyní, co z obého bylo pro praxi výhodnější, zda"označování nápěvů písní v taktu bez či taktu. A tu časem vyšlo na jevo, že ono udržování taktu při použití not delšího trvání nedošlo náležitého porozumění a následkem toho přednes písní byl beze všeho vzletu, vleklý, unavující. A vkládal-li varhaník při zpěvu mezi jednotlivé textové řádky ještě mezihry, pak byla nesprávnost vyvrcholena. Co jest zde tedy příznakem správnosti? Bud se při zpěvu takt náležitě dodržuje aneb se přednes musí podříti délce neb krátkosti slabik. V tomto druhém noty nápěvu vykazují sice po většině stejnou délku, ale slouží více jen ku stanovení výšky tónů; proto také označení taktu u nich odpadá. Kromě těchto dvou uvedených způsobů v přednesu není jiného, a v žádném z nich není obtíže pro zkušeného odborníka. Jemu jest. lhostejno : označení s taktem či bez taktu — rhytmický postup melodie vždy správně vystihne. 7 1w ED. MONTIER Sv. Filip Neri a církevní hudba XVI. století. (K jubileu jeho svatořečení). V posledním konsistorním zasedání, jež konal před svojí neočekávanou smrtí blahé paměti papež Benedikt XV., zmínil se sv. Otec, že roku 1922 bude se slaviti více stoletých jubileí, mezi nimiž i výročí kanonisace sv. Filipa Neri, zakladatele kongregace Oratoriánů, jemuž dostalo se cti oltáře sotva třicet let po smrti, v březnu 1622, Řehořem XV., a pro-hlásil spolu nejednou sv. Filipa Neria za patrona mládeže. A titul tento hodí se zvláště pro podivuhodného toho světce renaissance, jenž ztrávil svůj věk mezi mladými lidmi a jenž sám si uchoval ku podivu mladé, umění odevzdané srdce i duši, až do osmdesáti let, kdy zemřel, přes rozmanité namáhavé úkoly svého dlouhého života. Od nejútlejšího mládí jeho druhové a dominikáni u sv. Marka, k nimž ve Florencii chodíval, jmenovali jej zdrobnělým jménem něžně: Pippo Buono, hodný Filípek; když za-nechal výhodného obchodu v San Germano, přišel r. 1553 do Říma, aby se uživil, spolu pak, aby zachraňoval již duše; stal se učitelem synka vznešeného Florenfana, jenž se usadil ve věčném městě, Michaela Hippolyta Caccia. Ještě jako laik počal sdružovati kolem sebe na ulici i v kostele posluchače, jež okouzloval svojí veselou, při tom však duchovní řečí a současně studoval v kolleji Sapienza, římské uriversitě, filosofii, velmi se zajímaje o Platona, velikého milovníka umění ; vedle literatury studoval i theologii u Alexia Stradella, u Augustiniánů. Stav se v 36 letech knězem a usídliv se u svého zpovědníka Persiana Rosy při chrámě sv. Jeronyma de la Caritá v Campo del Fiore, shromažduje ve svém pokoji syny vynikajících šlechtických rodin v Římě, sako Františka Tarugiho de Montepulciano, jenž později | ||||
|