|
| ||||
| ||||
|
44 CYRIL čís 4.-5.
vydáno... pro Italii! Některé řídké školy zpěvu kostelního, na př. v Rouenu, Dijonu, ně-které řídké organisace poskytují vzdělání dostatečně úpiné a praktické. Leč, mimo tato střediska, jak mohou naši varhaníci, malí i velcí, nabýti potřebného vzdělání? Dvěma způsoby: bud na vyšších školách hudebních nebo soukromým vyučováním poskytovaným v je-jich skolí schopnými varhaníky jednomu aneb více jednotlivcům. Tyto dva způsoby ne-odpovídají však dostatečně všem praktickým potřebám, velkému počtu varhaníků, kterých potřebujeme. Vysokých škol je málo a proto jsou v pravdě vzdáleny od velikého počtu důležitých středisek, kde by bylo možno nalézti žákův. Nalezneme, pánové, počet učení chtivých mladíků a dívek, kteří by mohli opustiti své rodiště, zanechati odborného povolání, možno že pro ně nezbytného, aby se usadili, možná daleko, ve velkém městě? Nikoli, pánové, netrvám na tom, dozajista sami pronesete hojně námitek, nesnází rázu rodinného, stavovského, finančního. Ostatně, jsou-li vysoké školy nezbytny k výchově nebo více méně k přípravě skutečných umělců, kteří dovedou improvisovati, skládati, tato dlouhá studia se vskutku nevnucují praktickému účelu. který sledujeme; k zastávání místa hlavního varhaníka v malém městě nepotřebuje varhaník, aby dovedl improvisovati fugu; ne-stačí především, aby byl svědomitým výkonným hudebníkem ? Co souditi o druhém způsobu výchovy: soukromé vyučování poskytované nadaným varhaníkem několika žákům nebo přátelům svého okolí? Vskutku dovedli učitelé rozpoznati umělecké náklonnosti a zajímati se, více jako otcové než jako učitelé. o vyvolené žáky; leč tento apoštolát mohli uskutečniti jen způsobem velmi omezeným: jejich žáci byli snad chudí a varhaník nemohl, ač by si toho byl přál, rozmnožiti bezplatné hodiny (nedostávalo se mu podpory, přispění nějaké organisace); co se týče ostatních lidí, kterým štěstí přálo, nehlásili se než ve velmi malém počtu, láska k velikému umění je zřídka vytrhla z vyražení, které jim skýtal život snadný a příjemný. A co více, je-li žák samojediný aneb téměř sám, ztratí dobrodiní horlivosti. Nebof snaživé závodění jest v celém vyučování nejdůležitějším činitelem : vyzkoušeli jsme to za čtyry léta s našimi patnácti žáky hry na varhany; žák bude pracovati především proto, že bude museti hráti v e tří d ě před ostatními žáky, protože n a v e ř e j n o s t i bude nucen čeliti posudkům komise znalců a podati výkon velmi dokonalý pro výstupy a koncerty, kterých se zúčastní : přítomnost šesti set posluchačů na našich varhanních soutěžích, patnácti set přítomných osob na hudebních produkcích náboženské hudby byly s ostatními pohnutkami dobře spořádanými pobídkou velmi cennou. Tudíž, pánové, poněvadž ani vysoké vzdělání našich vysokých škol, ani soukromé vyučování, je-li poskytováno odborníkem, nejsou s to vydati dostatečných výsledků pro ozdravení dnešní krise, jest třeba organisovati v každé diecési učiliště střední, praktické, společné, přístupné lidem všech majetkových poměrů, všem lidem dobré vůle. Proti ohledněme se po možnosti žádoucí organisace pro důstojnost služeb Božích. II. Možnost varhanní školy v diecési. Jest možno toto středisko středního a hromadného vyučování, jehož praktická nezbytnost nemůže vám ucházeti ? Mnozí z vás jsou bezpochyby skeptikové a představuji si, jak četné otázky se vnucují vaším myslím. Kde a jak nalézti žáků a místnost s nástroji potřebnými k práci, kde prostředků, peněz ? Pánové, zde není uzel nesnází. Jest ve vaší diecési, ve vaší krajině, varhaník, jediný, skutečný odborník, schopný vy-učovati, mající lásku k svému umění a v srdci rovněž lásku ke své církvi ? Pánové, v tom jest celá oiázka; máte-li ho, jest vaše varhanní škola nesporně možna. Jediný nebude moci vyučovati všem potřebným naukám (zpěvu. zpěvu gregoriánskému, harmonii, kontrapunktu, průvodu klavíru, varhanám s pedálem), leč, což jest nemožno nalézti v té diecési kněze, který bude jeho spolupracovníkem, kněze schopného vyučovati bud zpěvu, bud chorálu nebo základům harmonie ? Ostatně tento odborník, poněvadž by se mu nedostávalo času, nemohl by na se vzíti mravní, hmotnou a finanční správu ústavu, a poněvadž konečně běží o ústav církevní, o za-řízení diecesní, žijící a rozvíjející se pod její záštitou a nad to, pod dozorem hlavy diecése. bylo by zcela přirozené, když by jeho správa byla svěřena knězi, ordinariátem potvrzenému ; ředitel kůru, ředitel Scholy zdá se býti k tomu zcela vhodným. Zde jest, pánové, učitelský sbor. Čeho jest potom potřebí? Pracovních nástrojů, žáků, prostředků. | ||||
|