|
| ||||
| ||||
|
52 CYRIL č. 7.-8.
postaviti hodně blízko, abychom ony krásy postřehli a do nich vnikli. Tak totiž pracuje umění moderní, že nespokojí se s primitivním provedením díla, ale ozbrojuje své smysly jemným citem, jímž provádí na základních plochách i obrysech díla miniaturní práce, jež chtějí být z blízka a ovšem od chápajících obdivovány. A tak i písně Foersterovy žádají od nás této námahy a pozornosti, chceme-li pině užiti jejich krás. Již pouhá melodie, jak ji podává kancionál, ovšem v nedostatečné úpravě, bez taktového rozdělení, pomlček, temp a označení dynamického, dává nám tušiti, že máme před sebou dílo, piné skryté krásy, jež vlak pině vystoupí, až zazní c e 1 é, jak vyšlo z duchovní dílny svého tvůrce. Text písní, složený Xaverem Dvořákem, je prostý a bezprostředně působící kouzlem těch věcí, o nichž zpívá : Eucharistie, víra, duše člověka. Plně přimyká se k jednotlivým tajemstvím a úkonům na oltář] konaným a poskytuje mocnou inspiraci pro srdce věřící a se modlící. A našel svého mistra. Dnešní umění a nazírání Foerstrovo, jejž bychom mohli nazvati moderním klassikem, projevuje se pině v harmonickém zpracování díla, stlumeném s posvátnou takřka zdrženlivostí ušlechtilými melodiemi, jež i při svém moderním rázu jsou jednoduchými a velebnými. Písně ty vyrostly z duše, zanícené vroucím citem náboženským, psány za tím účelem, aby podobné city a dojmy vyvolaly a sesílily u zpívajících a posluchačů. Tak dórské Kyrie, tato prosba k Bohu o smilování, zaznívá pokorně v hluboké poloze, přecházejíc ve střední větě do B-dur, kde při slovech »zazářit dej v naši tmu« skutečně od předcházejících měkkých akkordů se zaleskne tonina G-dur, jako paprsek mi- -- ~ allargando I ia - ho své- tlo den - ní za- zá - řit dej v na - ši tmu a bí du. __~ h h , h I h a f • ~~ ~ I _ losti Kristovy, aby dopadl na naši »tmu a bídu«, která ovšem je charakterisována měkkým, smutným trojzvukem g mol. Ve třetí větě prosba k Duchu svatému opět přechází do toniny dorské a končí ve slovech »pro věčnost co zkvétá= s blahou nadějí ve vyslyšení prosby uklidňujícím závěrem D dur. V téže tonině rozezpívá se G I o r i a, kde andělsky ušlechtilou melodií prozpěvuje se Bohu čest a lidem pro duši se přeje »mír a pokoj. V K o 1 e k t á c h přednášíme Bohu své prosby o milost, se zraky, pinými »slz a touhy«, se srdcem, »které bolest láme,« což naznačeno výstižně sledem dvou obratů čtyřzvuků, a působení bolesti súžením tvrdého trojzvuku nenáhlým postupem, až ve zmenšeném čtyř-zvuku jakoby duše uznala svou vlastní nemohoucnost proti tvrdé bolesti, obrací se o pomoc k Bohu slovy b~ ~ ,g - r i fit ~V ~ at v tvé lás - ce slad - ce o - kří - vá - me! / V Závěr je v písni duchovní dosud nebývalý: na základě A dur vedena jest melodie do své toniky bezohledně skrze čtyřzvuk, takže melodie strhne naši pozornost nutně na sebe, a máme dojem, jakoby před našima očima ta duše, zkrušená bolestí, pod paprsky milosti Boží okřívala a vzhůru k Bohu se vypínala. | ||||
|