|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVIII. 1922. 55
Skladatel stvořil v této písni rovnocenný protějšek ke K r e d u. Duše je šfastna, a prosí v poslední písni k P o ž e h n á n í o ochranu Boží na pouti k »věčným břehům«, kde v posledním akkordu C dur počíná věčnost. — Neradi se loučíme s těmito písněmi duchovními, jež tolik krásy v sobě chovají pro srdce zbožné. Motto Wagnerovo. jež napsal náš mistr včelo svého Snění« : Wonnig und weh' web' ich mein Lied, nur Sehnende kennen den Sinn«, možno i tu napsati. Doufejme však, že aspoň většině z nás nezůstane toto dílo »zemí neznámou«. Skladatel sám poděkoval Dárci světel slovy: »Pánu Bohu budiž čast, moc, síla i díkučinění!e Na Zelený čtvrtek r. 1920 v Praze. J. B. Foerster. Skladba je psána pro Český kancioná1 a pro smíšený sbor. Co tím chci říci? Předně, jako všechny ostatní písně v Kancionálu obsažené, je určena ke zpívání v kostele od věřícího lidu při bohoslužbách. Jest však možno tuto ryze moderní píseň dáti zpívati lidem, neznalým not a tím méně chápajícím vysoké sféry umění dnešního ? Klidně možno říci »ano<, ovšem při dobré vůli ředitele kůru, nebo varhaníka. Jako nikdo učený s nebe nespadl, ale musí se sám učiti a poučován býti, tak i při těchto písních jejich pro-vedení alespoň jednohlasé předpokládá c v i č e n í a naučení se těmto písním. Námaha bude bohatě odměněna. Kde se bude zpívati jednohlasně, tam af přesný průvod varhan vše nese a melodii podmaiovává. Vrcholné provedení ovšem bude čtyrhlasé s průvodem nebo i bez průvodu varhan. Upozorňujeme však, že toto poslední provedení vyžaduje si již cvičených zpěváků, zvláště ve středních hlasech. Rovněž bude s prospěchem, když se alespoň u některých písní intonuje o sekundu nebo i tercii výše. Tempa a dynamika jsou označena podrobně, přizpůsobí se ovšem prostředí a okolnostem, za jakých budou písně provozovány. Zvláště bud hleděno k tomu, že písně tyto rozčleněny v takty, kde namnoze jsou i pomlčky, jež nutno p ř e s n ě zachovati. Jen tak vynikne jednak obsahově rozdělení jednotlivých frásí, jednak při stejné melodii různý rytmus not. Viz na př. čtvrtý a sedmnáctý takt v K y r i e. Přesným provedením nabude každá píseň žádoucí pružnosti. Těšíme se, že vrcholné umění Foersterovo, jež se ponejvíce projevovalo ve světských skladbách, sborech a písních, zazářilo nám i v nynější době na poli lidové písně duchovní, když jsme bolestně postrádali toho u velikého Dvořáka. Co jiného možno ještě dodati ? Slova jsou sama o sobě nedostatečná, aby vyvolala v každém alespoň přibližnou představu o věci samé. Mohou býti pouze pobídkou: >Vezmi, zpívej!« Jest sice pravdivým výrok : »Daleké jest umění — učení není konce!« avšak brány umění se otevrou t mu, kdo bude na ně klepati. Skladba sama jest vydána čtyřhlasně jako zvláštní otisk ve Státním nakladatelství v Praze. Stojí v pěkné úpravě s obálkou 4 Kč, takže je každému lehce přístupna a zpěvák bude míti snazší úkol, zpívaje z partitury. pro varhany a hudbu církevní. (Pokračování.) Střední vyučování připojilo by k programu úpinější výklady o harmonii a studium varhan s pedálem. Leč jak obdržeti tento technický výsledek úrovně již pokročilejší, s prostými žáky, kterých bychom chtěli použíti koncem prvého nebo druhého roku při bohoslužbě, když konečně studium varhan se nemůže svěřiti než osobám po stránce hudební již vzdělaným a prodělavším velmi pečlivé odborné vzdělání. Pánové, velmi dobře chápu vaši námitku, ale dovolte mi, abych obrátil vaši pozornost na pokus zamýšleného rozřešení, t. j. na čtyřletou zkušenost, která ukazuje cestu k tomuto řešení. Pánové, mladíků pianistů, budoucích varhaníků, naleznete velmi málo. Jsou velmi za-neprázdněni svými studiemi, přípravou své budoucnosti, svými zkouškami, —jsou-li svědomití — a bude tomu tak proto, že v našich křesfanských i jiných výchovnách staví se ve všeobecném plánu výchovy hudba — umění vysloveně božské – až docela do zadu, do skupiny tak zvaných u m ě n í s p o 1 e č e n s k ý c h, kterými se máme zabývati ve volném Abbé PRIEUR Skoly | ||||
|