|
| ||||
| ||||
|
- 60 -
uez se odstęhuje a jinému smęru ustoupí. knęz u oltáre zpíval vzornę, choralisté ni- ilozáíorlxlul jsem se, zpęv l;yn;nasia ^etitece cemnę. Knęz zanotoval: „Gloría iu excelsis a proto šlo se s boboslovci do kathedrálky — Deo” ; choralisté na to odpovędęli: „Et in pod kruchtu. Po kázáni spustili Fuhrerovku terra paz hominibus cum sancto Spiritu in nęjakou, co jich jest na tucty a do omrzeni. gloria Dei Patris. Amen.” Knęz iutonoval Nezpívala se ani hűre, ani lépe, jak všudy „Credo in unum Deum;” na kruchtę na to jinde, kde se na kruchtách muzika odbývá, odsekli krátce: „Patrem omnipotentem facto- aby se právę odbyla. Bylo to zrovna tak, jako rem coeli et vitam venturi saeculi. Amen.” všudy. Nękolik hlasű zpívalo a nękolik mu- A jakou melodii 1 Takovým zpęvákűm zajisté zikantű hrálo, pocali, vyhráli, vyzpívali a skon- ještę ani jednou za zivobytí nenapadla, ze cili. Ta muzika jde z remesla. Jako švec podobnou nedbalosti hríchu se dopouštęjí. šije boty a krejcí kabáty, tak chorregent dęlá Církev dala predpis, co a jak se má zpívati Fiihrerovky. Remeslo jako remeslo. Proto jest pri zpívané mši svaté, jakým zpűsobem na to všudy stejné. Rídící si nic nemysli, zpęvák rozlicné dny a svátky. Kdo nešetrí toho, rovnęz, hudebník rovnęz. Skladatel si také k cemu úradem jest povolán, zhreší tęzce. nic nemyslil. Odtud ona pamętihodná shoda Výmluva, ze nevędomost hríchu neciní, zde všudy. Šlendrián jako šlendrián. neplatí. Choralista nesmí býti uevédomcem, Respousoria se odkokrhala a odkudrliu- jinak by nebyl zpűsobilým pro úrad svűj. kovala. Teu všeobecný zpűsob, vlastnę ne- V Ilradci Králové všeobecnę se uznává, zpűsob vzdy stejného respondováuf bez ohledu ze takový zpęv není dűstojný ani chrámu, ani na to, jak missál — nejofficieluęjší kniha — sluzeb Bozích. Poznáni takové jest rukojem- predpisuje popęvky vzdy nové, rozmauité a stvim šEastné budoucnosti. pűvabné, skutecnę se podobá kokrbáuí ko- Odpoledne zpívali bohoslovci ve svém houta. Yri praefací pak ta respor:soria pri- kostele nešpory dle Vesperale romanum zcela padají mi jako zkamenęlá komplimenty z doby správnę. Autifony mile strídaly se s zalmy. francouzského rokoko. K nim neschází jiz nic Ku všestranné dokonalosti zbývalo by pouze jiného, nezli ocima zamzourati, hrbet hluboko práti si, aby zalmy strídzvę od dvou sborű shrbiti, ruce roztáhnouti, ústa sladce otevríti zpívány byly, cím jednak psalmodii patricné a nadšeuę zapęti:Gelrorsamster Diener !" dramaticnosti a rozmanitosti se pridává, jednak Kokrbání kohouta s tím komplimentem vzá- celý postup rychlejšfnr rhytmem pokracuje. jemné se doplńuji. — Kde ještę ta ohavná a I nejmenší pokyuutí a predpisy liturgické uesmyeluá respousoria nejsou uahrazena cír- krest;ana obdivem naplńuji. Ze všeho mluvi kevními, prísnę a urcitę predepsanými, na dűmysl a moudrost právę nebeská. Bez dű- takové kruchtę jest ještę starý cop a cirá vodű nejvýš moudrých v Církvi nic se ne- tma. Nűzky a svętlo sem 7 Clovęk musí dr- ustanovilo. Zázracná dűslednost ve všem se zeti krok s casem. Opozdí-li se, pomluvę no- spatruje, ve velkém i v malém. A jak mile ujde. Zlí lidé jsou vsudy a vzdycky. Na krestan pocne šetriti toho velkého a zdánlivę kruchtách muozf se ještę opozdili. Nástupci dűlezitęjšího, rychle a s nutnosti ueuprositelnou budou dohánęti. — dochází i do toho nejmenšího. Všechno jest Budiz ještę jednou podotknuto: Ta celá stejnę dűlezité — velké i malé. Organická hudba uebyia horká, ani sladká; ani studená dűslednost, kterou obdivujeme v dogmatice, ani horká; ani suchá, ani mokrá; byla — spatruje se i v liturgice a vűbec ve všem, co jako všudy jinde. Byla indiferentní. Doba jest církevního. V Církvi jest ve všem jednota lhostejná zplodila hudbu lhostejnou; doba zivota i nauky. Proto lneme s takovým pre- svętácká zplodila hucli,u svętáckou; doba aifek- svędcením ku svaté matce. U ní nic není tem nabubrená zplodila hudbu nabubrenou. nahodilého, vše musí býti tak a jen tak, Kazdý cas pludí ovuce svého vęku. V dobách jak ona velí. Rozkazy její vábí mocí neodo- víry zivé rudí se umęlecká dila leskem ohnę latelnou. SynuvL poslouchají. zárící, doba baroku rodí kudrlinky a zoviální Dno následujíefho pozván jsem by1 na nenucenost; duba novovzkríšení rodí cervánky ústav ucitelský, kde p. Vacek usporádal zvláštní vycházejícího slunce. zkoušku hudební s cekateli. Nyní teprv do- Zlatí cervánkové! Vęštci obrodu! Vítejte konale bylo mozno poznati a posouditi, jakou uám 1 Za vámi prichází slunko. Za noci den. męrou pęstuje se na ústavę zpęv a hudba Omrzelost, pohodlnost, netecnost a ne- vűbec, zpęv pak kostelní zvláštę. Męsto i die- znalost pri svátecní mši instrumentální se cése mohou si štęstí práti z takového ústavu. jevící v celé nahotę své ukázaly se pri zpi- Prednášely se nejprvé skladby církevní : Pa- vaué mši ve dny všedni. Choralisté z re- lwtrina, Skuherský, Witt a j. bez prűvodu a mesla jsou si všude podoLLi. Celebrující s prűvodem, pak následovaly klasické skladby | ||||
|