|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVIII. 1922. 57
Kde jsou ty časy, kdy vláda podporovala -pěvecké sbory«, =biskupské školy«! Bude zcela přirozeno, když žáci budou platiti školné za vyučování, kterého se jim dostává; mohli jsme se spokojiti až do dnešního dne s padesáti franky za čtvrt roku a za žáka; poněvadž jde o dobročinný ústav, bylo by potřebno, aby žáci méně majetní, avšak pozoruhodní požívali dobrodiní slevy celého školného nebo jeho polovice, můžeme před-pokládati, že také farnost — a to se nám stalo — platí na vzdělání nebo zdokonalení svého varhaníka. Jest nutno pomýšleti i na dary, kterých se může dostati tomuto ústavu; v každém případě bude nezbytno jmenovati v celé diecési čestné a přispívající členy, vždyf nebude nesnadno nalézti sto osob (neb i více) platících každoročně obnos deseti neb dvaceti franků, jest to důchod stálý, velmi bezpečný a velmi cenný. Hle, náš kapitál se zvětšuje, ale jest dosud nedostatečný. Ukážeme vám, pánové, cestu nejlepšího výtěžku, totiž organisování jedné neb dvou produkcí, spojených s placením vstupného, ročně! Naprosto se nejedná o hudební produkci za účinkování dramatického sopránu, dutého kontraaltu, lehkého tenoru a těžkopádného basu, všech zřejmě vyšlých z Opery — rovněž zbytečny jsou divadelní housle neb violoncello sentimentální a tremolující, nejde ani o mši při oddavkách, ani o »hudební mši« v měsíci srpnu na břehu mořském, ani o »pařížskou« mši o půl dvanácté hodině. Pořádejte bez rozpaků produkci posvátné hudby, při níž by se vybíralo vstupné, pouze s varhanami a sborem lidských hlasů neosobných; ale právě proto jest naproste nezbytno opříti váš varhanní kurs o nějakou školu církevního zpěvu, o nějakou pěveckou jednotu, o sbor vaší školy posvátné hudby. Můžete provésti na příklad skladby Bachovy,. Mendelssohnovy, Franckovy, přednesené žáky, s chorálními zpěvy, polyfonií »á capella=,. chorály Bachovými, moderními motety nejlepzlích skladatelů ; jindy požádejte za účin-kování vždy ochotného Marcela Dupré nebo Josefa Bonneta, postarejte se o propagandu, sestavte výchovný program, který by byl něčím jiným než pouhým seznamem jmen: hodina vážné a opravdové hudby, kde se střídají varhany a sbory, desetiminutový proslov, ně-kolik ochotných sběratelek vstupného, slavnostnější požehnání, ubezpečuji vás. pánové, že zajistíte svému ústavu roční důchod několika tisíc franků. Pořádáme svou šestou velkou produkci, a žijeme. Nedostává se mi času, abych vám podal v podrobnostech uspořádání produkce toho druhu, vyžadovalo by to téměř jiné přednášky, pamatujte si jednoduše to, že zpěvní soubor, škola církevního zpěvu, — nezáleží na jméně — jest nevyhnutelné zařízení pro hmotnou životní schopnost našeho ústavu; obecenstvo přišlo by jen ve velmi omezeném počtu poslouchati jediné varhany na dobu dvou hodin. Pánové, to jest tedy v hrubých rysech možná organisace školy pro varhany a hudbu církevní, školy posvátné hudby, jakou jsme uskutečnili v diecési bayeuxské. (Příště dále,) ,v W OTTO ALBERT TICHÝ Vincenta d'Indy-ho „Píseň o zvonu".* »Píseň o zvonu« jest dílo mládí a také jím kypí od první noty do poslední. Nemyslete však, že by to bylo dílo nezralé, jemuž by se nedostávalo mužnosti. Napsalf je d'lndy u věku, kdy již překročil třicátý rok a prošel přísnou školou;Césara Francka. V hlavě zněly mu ještě všecky hudební skvosty, které uslyšel na své cestě Německem. Zejména mistr bayreuthský fascinoval jeho obraznost, jako fascinoval všecky soudobé skladatele, af tomu chtěli či nechtěli. Mladý výbojný d'lndy sní o nové francouzské hudbě dramatické, a zkušenosti nabyté v Německu jasně vytyčují mu její směr. Chutě dává se do práce, a za ne-dlouho vychází z jeho dílny »Píseň o zvonu«, k níž si podle Wagnerova vzoru sám píše slova. Jaký to krásný sujet! Zvon, nejtajemnější hudební nástroj, trůnící ve vrcholcích věžních, *) P. S. Píseň o zvonu vznikla v letech 1879—83, r. 1885 poctěna první cenou města Paříže, r. 1886 poprvé provozována v Paříži v Eden-Théátre, potom dávána v rozličných koncertech a krátce před válkou vypravena scénicky v bruselském divadle de la Monnaie. Naposled hrálo se dílo 12. dubna t. roku v sále uGaveau« pod osobním řízením autorovým; s pí. Malnory-Marseillacovou, Pauletem a Marym v hlavních rolích. 1w | ||||
|