|
| ||||
| ||||
|
- 62 -
hatę, vicohlaQné Kyríe. Lid dojatý lzlclzal na pokracování vícehlasným, bohatę figurovaným kolena. Na tvári hazdcho cetl jsi úpęnlívou falsobordonctn. To ustavicné afrfdání se dvou prosbu.- „Pane, smihtj se! Kriste, smiluj sel, sborű na rozlicných místech dole a nahore, Kűr umlknul. Vrchni pastýr s trhnu svého v presbytári a na kruchtę, jedno a vícelilasuę zanotoval za hrobového ticha „Gloria in ex- olzouzlovalo pritonmé. Na vecer byl koncert celsis Deo”. A v tom jiz cetný sbor svęzích nejlepších slzladeb církevniclt všeho druha hlasű pinými hrdly od úst jeho vzal slova a starých i nových za ncstníruého návalu obe- pokracoval jásavę : ,Et iu terra pas homi- censtva. Vstupné bez obmezení dobrocinnosti nibus bonae voluntatis.” V tom zpęvu brzy odvádęlo se ve prospęch nových varhan, které mocném, brzy jemném, tu úpęnlivém, tu ra- co nejvzácnęjší skvost na kűr kathedrály po- dostném byl zivot. Vlny proudily se velebnou staveny budou. Stroj bude vyhotoven dle prostorou chrámovou a ozivily vnitrek cti- osvędcené soustavy kűzclovitých závorú s po- hodné svatynę. Tváre Svętcű a Svętic v ma- uzitím nejnovęjších výslcnmű fysikaluých a lovaných oknech a na oltári slohovę obno- akustických. Koncert byl nesntírnc poucný vených pocaly záriti svętlem nebeským, ruce zejména pro hosty venkovské, lzterí jen proto jejich se pocaly pohybovati a rozvírati jakoby dostavili se tak cetuc, aby dle vzoru KrálovG- k objetí. Kdyz pak konecnę s kűru zazuf- hradeckého ve svých osadách po venkovę hudbu valo okonzlujfeí: „Tu solus sanctus, tu solus kosteluí zrídili. Drahého dne z rána slou- Domiuns, tu solus Altissimus Jesu Ghriste in zena jest slavná zádušní mše sv. za všecky gloria Patris,” tu ti Svętci se vybavili s rámcű v Pánu zesnulé cleny dieeésni Jednoty Cy- oltá:ufelt a zasklených oken, ty sochy se- riliské, pri které se zpívalo gregorianslzé „Ite- stoupily se svých podstavcű, a všichni jásajíce gniem” z Ordiva.rinm Missae, pi•ednešenG více spolu pocali objímati stejnorodou sestra — nez 300 hlasy. Dojem prostých zpęvű jedno- „ltudbu posvátnou.” Musica sacra, architek- hlasných v tomto obsazení byl úchvatný. Zpí- tura, plastika a malba drzely se v objetí. vali všichni bohoslovci, vętšina celzatelű, cho- Ocištęná a pűvodnímu slohu svému navrá- vanci Borromea a cetní záci gymnasiálnf. cena architektura s ozdobou sošniclzou a ma- V „dies irae” a v jiných príbuzných partiích lírskou poznala v obnovené a ocistęné hudbę strídaly se sbory bohoslovcű dole a ostatuích rodnou sestru svor. A všichni se sborem pę- pęvcű na lzruclttę. I{dyz vešlzeré idasy nad- jícím dolozili Amen, Amen. Obecenstvo v lodi šených pęvcű srazily se v jedno, klenba chrá- radostí rozechvęné neodvázilo se oci pozved- mová otrásala se a srdce prítomných chvęlo nouti. S kruchty nic smyslného k vším ne- se dojmem az closnd netušeným. Teu prostý dorázelo, zádné triviální a divadelní- sola zpęv gregoriánslzý, kazdému bez rozdílu sroz- z poboznosti nevyrušovalo. A tak se stalo, umitelný, rozechvívá nejtajuęjší útroby duše. ze Svętci zase po zpitsobu duchű tiše na Po Requiem zahájena jest valná hromada svá místa a na trűny své se usadili, aniz by jednoty CyrillskG zpűsobem slavnostuím. Stala kdo byl pozoroval, jakou radostí rozechvęni se dűlezitá usuešenf za tím úcelem, aby za- jsou nebeskou harmonií. „Pas vobisl” znęlo kládáním farních a vikariátnfch spollzit _cyrill- s trűnu biskupskélto. A knęzstvo s theology ských duch cyrillský rychle se šíril a presná v presbytorin za ostatní odpovídalo gregori- liudba církevní co nejsvcdomitęji se pęstovala. auslzým cnm spiritu tuo!" A tak v milém Potęšeni, posilnęni, upevnęni, pouceni vraceli a utęšeném strídáni vrc.huího pastýre knęz- se hosté prespolní clo svých dędin. IIuilební stva, bohoslovci a kűru ]zonala se vznešená exercicie se vydarily. Nikdo nelitoval, ze liturgie katolická, jiz na svętę není rovno, v c"as se dostavil. Z kapitala získaného bnc c kdyz vše — od prvního do posleclnilto, od ziv celý rok. 7.a ty dva dny posloucháním nejmenšího clo nejvętšího — jedním ovládáno naucil se vine, nez pouhým ctením za pűl jest duchem ocl paramentu zacfnaje az do roku. „Dá-]i Pán Tiűlt,” oslovil farár z hor zpęvu cfrkevnlho. Nebylo ani jediné duše, pana ucitele a zárovoń chorrcgenta farního lzterá by se nebyla potęšena a povzbuzena svého chrámu Pánę, „za rolz vydáme se opétnc vracela domű po sluzbách Bozích unášejfcich. spolu na tato pout.” nBa, vydáme se rok Odpoledne s toutéz slavnosti konány jsou Ne- co rok. Clovclz šedivý omládá takovou roz- špory. 7,almy zpívány jsou dvęma sbory strf- koší hudební." davc. Bohoslovci v presbytári odęni rouchem círizevnfm pęli vzdy unisono, stejnę a váznę, s patricnou deklamací jakoby jednęmi tísty Fia.t ! Fiat l jeden verš, nacez vezdy druhýsbor na kruchtę | ||||
|