|
| ||||
| ||||
|
78 CYRIL čís. 8-10.
písně: »U se vrime godiščap (V tento roční čas), »Plač Gospiu« a »Zdravo Tilo lsusovo«. Teprve v posledních letech otomanské vlády, když též pro »rafu= (katolický a pravo-slavný lid) popouštělo nesnesitelné jho, a zvláště od časů okupace Bosny a Hercegoviny Rakouskouherskem, když trochu svobody zastkvělo se též nad těmito kraji, když se po čalo buditi národní vědomí, když se začaly zařizovati zpěvácké spolky, když se mohla volně a svobodně vyznávati víra a vykonávati církevní funkce, když se začaly zřizovati školy, které zpočátku vedly řeholní osoby, začala se také šířiti píseň a hudba církevní. Než tak se dělo a děje ve městech a v některých větších osadách. Na venkově, v malých dědinách ještě dopos~~d není písně, nezpívá se skoro nic. Jen tři aneb čtyry jsou to písně, jež jsou v obyčeji více méně v celé zemi. Nechf mi je dovoleno o každé se několika slovy zmíniti. »Plač Gospiu« (Nářek Marie Panny). Jednou z nejstarších písní, která se též v Bosně a Hercegovině zpívala a doposud ještě zpívá, jest »Plač Gospiu•. První stopu této písně, praví Brixi:':), shledáváme v latinskokřesfanzké literatuře anglické z XI. století pod jménem »Planctus beatae Virginis« a při-pisuje se sv. Anselmu (1033-1109). V dílech sv Anselma (Migne P. L. T. 159 col 271 ss. Appendix spuriorum) má nadpis: »Dialogus B. Mariae et Anselmi de Passione Do-mini«. A v poznámce se praví také »Planctus beatae Mariae virgini; ad Anselmum de passione Domini`. V úvodu se dovídáme. kterak sv. Anselm prosil blahoslavenou Bohor odičku, aby mu sdělila bolesti a utrpení svého božského Syna. Maria Panna se mu ukázala a pravila, že božský Spasitel tolik trpěl při svém umučení, že to nikdo nemůže bez pláče a bolů vyprávěti. Avšak přece mu vše pořadem vylíčí, poněvadž ve svém oslavení v nebesích prosta jest vše:h bolů. Sv. Anselm klade otázky a Marie Panna mu'na ně odpovídá. Celý »Planctus« dělí se na 16 oddílů; začíná modlitbou Kristovou v zahradě Getsemanské a končí tím, kterak položili Ježíše do hrobu. Nářek Marie Panny byl, jak praví dr. Jos. Pohle, ve světské literatuře často zpracován. Brixi ve svém článku »Plač Gospiu« připisuje první chorvatský překlaj bosenskému Františkánu Matěji Divkovičovi (1563-1631). Rudolf Strohal (Záhřeb) soudí, že tomu tak nebude, protože našel ;uto píseň v staré chorvatské glagolské knize a mimo to v dramatické formě, ve formě tak zvané duchovní hry, a to ve 4 glagolských rukopisech, z nichž jsou tři napsány před Divkoviéevým překladem, jeden v druhé polovině XV. stol. a dva v třetím deceniu XVI. století a chovají se v Záhřebě v jihoslovanské akademii. Čtvrtý je z XVIII. století a chová se v knihovně českého musea v Safařikově oddělení pod signaturou IX. H. 6. Pravdě je ted; podobno, že Divkovič, jelikož znal chorvatské glagolské knihy, jak to Strohal dokazuje, užil ně4terého glagolského rukopisu ke svému překladu, což patrno již z nadpisu. který má tato píseň u Divkoviča, ač se počet veršů nesrovnává; »Plač Gospiu« má jako dramatická hra 1114 veršů aneb 758 dvojveršů, t. J. 0 147 dvojveršů více než u Divkoviča. Hodno jest připomenouti ještě, že se »Plač Gospiu« nachází v dramatické sice formě ne však jako duchovní hra, nýbrž jako píseň ve formě dialogu v glagolském rukopise z XVIII. stol, a na četných místech se doslovně shoduje s Divkovičevým překladem. Jak totiž bosenští františkáni nejdřív užívali knihy svých řeholních bratří dalmatských a istarských, tak později obratně dalmatinští a istarští františkáni užívali rádi knihy bosenských františkánů. Píseň »Plič Gospiu« byla tedy známa našim kněžím glagolášům od XV.—XVIII. století a to v různé formě. Zdá se, že měla píseň tato nejdříve v chorvatské literatuře formu duchovní hry a poznenáhla se zkracovala a nabyla formu, jaká se zachovala až podnes. Zde u nás v Bosně, jak již podotknuto; vydal první »Plač Gospiu« Matěj Divkovič, bosenský františkán. Tištěn je bosenčicí a má úchvalu sv. Officia. Skládá se ze dvou dilů. První díl od zrady Jidášovy až do pohřbu Kristova, 282 veršů, druhý díl má 130 veršů a nese nadpis: »Plac koi Gospa učini po ukopanin i sahranjeniu grab tiela Isusova « Dnes již se neužívá Divkovičova »Pláče<, poněvadž text byl od různých osob ;pře- pracován. Františkán Marian Jaic Brotanin (1795—1858) ve svém zpěvníku Vinac bogo- ljubnih pisama«, u Budímu 1856, lOto vydání, obsahuje 372 veršů. Lépe zpracovaný text *) Viz -:Sv. Cecilija«, list za církevní hudbu (Zagreb), roč. X. str. 68. | ||||
|