|
| ||||
| ||||
|
80 CYRIL čís. 8.-10.
1.—12.: Zdra- vo t'je - lo I - su - - so - vo ! 1. na ol - - ta - ru po - sve - če - no. 2. sve-tim Du- hom u pu - če - no. 3. od Die - vi - ce po ro - de - no. 4. u ja - sli - ce po - sta - vlje - no. 5. ve - le gor - ko iz - mu - če - no. 6. za nas na kríž pri - bi - je -'no. 7. mrtvo u grob sa - hra-nje - no. 8. ire - či da - nak us - krs - nu lo. 9. po svem sv'je-tu pro slav] - je - no. 10. na ne - be - sa uz ne - se - no. 11. sdesnu O - ca po - sa- de - no. 11. nam za hra - nu svi - ma da - no. 13. Zdrav od me - da sla - di kru - še, kim se hra-ne vjer - ne du - še. 14. Zdra - vo Troj- stvo u Je - din - stvu, zdrav I - su - se u Bo - žan-stvu. 15. Te - bi hva la, Te bi di ka, Te - bi sla - va pre - ve - li - ka. 16. O I - su - se! bu - di hval jen, po sve v'je - ke v'je - kom. A - men. Dle této melodie zpívá se též píseň: »Zdrava Krvi Isušova.` Text složil Františkán Ambroz Miletic. Než velmi zřídka se slýchává. Jelikož bylo dosti těžko naučiti prostý lid většímu počtu písní, tož Nujaci=, duchovní správcové lidu, sestavili jiné texty téhož rytmu a učili lid zpívati dle známých již melodií. Tak se zpívá jako gZdravo tijelo Isusovor dosti dlouhá píseň •0 preslavna Božja Mati«. Zpěvák tu prosí Rodičku Boží o milost, aby mohl milovati Jejího Syna, Krista Pána; aby všechny jeho úmysly, řeči a činy se líbily Bohu, aby srdečně litoval svých hříchů a byl připraven raději zemříti, než Boha opět uraziti. To zpěvák prosí od Marie Panny, vší důvěrou, poněvadž je vždy připravena vyslyšeti naše modlitby. 1w 1w 1w JOSEF KUHN O českém kancionálu. Český kancionálc jest název sbírky kostelních písní pro lid. Dílo foto přesným vyšetřením a historickým zjištěním originálů nápěvů, jejich sharmonisováním jakož i sbásněním a pokud možno opatřením textů správnou deklamací jest prací mistrnou. Proto také pro vědecké podklady, s nimiž se v tomto díle shledáváme, doporučeno ke schválení nejen úřadům církevním, ale i ministerstvu vyučování a osvěty. Z ~Ceského kancionálu< jest zřejmo, že práce s lidem, na nějž při zpěvu chrámovém jsou vzneseny dva důležité požadavky, bude vyžadovati dobrého vedení. 1. Docílení pravého vkusu t. j. vymanění se ze zastaralého ovzduší, v němž vkus lidu při volbě i přednesu písní kostelních postupem času byl téměř úpině zničen a umrtven Zvonař o tom píše : ~Ze zpěvníku Holanova jde na jevo, že ke konci věku 17. zpívaly se v Čechách dosud melodie starodávné, ale vedle nich objevovaly se také zpěvy lahod- nější, v nichž převládal duch světský, jako výsledek vlivu pocházejícího z hudby operní, zejména vlašské. Usilovnějším pak pěstováním hudby instrumentální nastal ve vokální hudbě české úpadek, jenž byl dovršen, když pořádání zpěvníků ujaly se osoby nedostatečně od- borně vzdělané, jež dobré staročeské zpěvy měnily, nahrazujíce je lichými výtvory vlastními.« A Křížkovský praví: NCírkev má své dávnověké ustálené předpisy o kostelní a cír- kevní hudbě. Proč se jich nehledí? Proč církevní hodnostáři proti zlořádům nezakročí? | ||||
|