|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLVIII. 1922. 81
Proč farní duchovenstvo je z kůru neodstraní? Mnozí o předpisech ničeho nevědí, jiní, kterým jsou známy, nedbají a tak šlendrián trvá dále.« Ze slcv těchto jest zřejmo: kdyby se strany duchovenstva byly bývaly zachovávány předpisy o kostelním zpěvu a hudbě, jistě by se nebylo s kůru ozývalo Věrné milování« a jiné hudební vyňatky z oper. Zde by bylo bývalo správné a zcela na místě, aby rector ecclesiae energicky zasáhl, nebol i uvědomělí laikové správně již pochopili rozdíl mezi tím, co určeno pro chrám a co pro divadlo neb kamkoli jinam kromě kostela. A tu Křížkoeský zase praví: Jeden dobrák kněz se vyjádřil, že kostelní je vše, co se v kostele provozuje. - Ták ! — Dle toho tedy mohlo by se tvrdit, kostelní malbou jsou všechny malby do kostela dané. na příklad Koupající se Nymfy, únos Evropy a jiné nahotv.« — Já bych z praxe usoudil, že správnější úsudek o operní hudbě někdy spíše vystihne hudebník nebo zpěvák, jenž s pochopením na kůru při provozování správné církevní hudby delší čas účinkoval, než zpěváci nebo hudebníci z povolání, kteří jen v divadlech působí, a hudbu círk. z pravidla málo znalecky posuzují.« 2. Dalším požadavkem jest: zvykati v tomto lidovém harmonisaci díle tak zajímavě vypracované, ale lidu nezvyklé Podaří ]i se docílení vkusu, pak nesmí tato vymoženost býti seslabována krajně možnou harmonisací, nýbrž nutno nenápadně poutati lid k činnosti ve zpěvu umírněností ve volbě harmonie Ač, jakmile bude prokázáno, že lid nápěv písně s pinou jistotou ovládá. pak také jistě ani sebe umělečtější harmonie jej nezmate. S druhé strany pak zkušený varhaník, jenž s lidem v praxi vkusnější zpěvy již úspěšně prováděl, dovede se v tomto »Ceském kancionálu« dobře orientovati a vybrati si z něho mnoho cenných písní ke zdaru a povznesení zpěvu lidového. Aby však v místech, kde u zpěvu s lidem bylo již něčeho dokonalejšího docíleno, dobře porozuměno bylo, kterak práci v pěstění těchto písní navázati, tu bylo by záhodno připomenouti. aby co krásného a vkusem již vytříbeného snad v tomto »C. kanc.« obsaženo není i nadále s lidem bylo pěstováno, za to však všeliká plevel aby byla vymítěna, poněvadž se nejedná snad o nějaké číselné rozmnožení písní, nýbrž jich reformu. Za příklad toho, co možno ponechati, jsou zavedené již v některých místech Rorátní zpěvy Lehnerovy, nebo některé chorály téhož jako: »Slavná Spasitele matko<, »Pod ochranu Tvou<, »Zdrávas Maria« atd. V přímém odporu proti nešvaru byl nadšený idealismus, s jakým lósku k národu a jazyku ve svých ušlechtilých snahách očistných projevil Leopold Zvonař. On záhy a bystře postřehl nebezpečí, jež hrozí písni lidové, budou-li fedrována lidu vnucená a vkus úpině tlumící zpívání, jako: »Zde v skroušenosti padáme, »Před tebou se klaníme<, »Tvůrce mocný« »Sestupte andělové« a j. Proti utkvělé zaostalosti. Zvonař vystoupil a zasažení jeho bylo vedeno šfastnou rukou, nebol nápěvy jeho písní jsou osvěžujícím oddechem proti dusivé atmosféře tehdejšího úředního sevření; jsou zářícím úsvitem lepší doby, jako jest jeho píseň Hospodine všemohoucí<, složená na pamět 1000. výročí příchodu slovanských věrozvěstů sv. Cyrilla s Methoděie. Proto při vydání »Česk. kanc.« mělo být pamatováno, aby vedle nově 'chorálně upravené písně »Hospodine všemohoucí, byla v něm i tato Zvonařova otištěna, nebof vážné pojímání důstojnosti chrámové, úcta k círk. hudbě a k jazyku našemu, jakou ve svých pracích pro lid osvědčil, staví jej mezi nejpřednější pracovníky v oboru písně lidové a s potěšením konstatuji, že v některých místech se ona píseň vžila a dosud pilně se zpívá. A",ěla tam být spíše než koleda »Slyšte, slyšte« s použitím nápěvu prostonárodní moravské písně »Jak isi krásné neviňátko. Z jakého důvodu tato koleda v této formě byla tam přijata, nemohu si nikterak vysvětlit. Jednalo-li se o zachování její nebo o jakési snad smísení písní českých se slovenskými, pak měla v •Česk. kane.» otisknouti se píseň »Slyšte. syšte< dle nápěvu z kane. svatojanského a vedle ní moravská »Jak jsi krásné neviňátko« s původní její notou i textem. Důsledností touto zachován by býval originál nápěvů obou písní. Že se tak nestalo, dává se příklad o jakési schválení možnosti, že ku příkladu píseň »Jako dítky« dle písně »Bože před tvou velebností«, nebo »Ó Maria, útočiště naše< dle »Tisíckrát pozdravujeme tebe« a p. možno zpívati, třeba by se to tak v »Č. k.« nec'oporučovalo. Mimo to melodii této koledy přirozeněji svědčí vyzpívání v jednom proudu, přednes s oddechy, frazovaný, koledám zas naopak svědčí: ničím nerušené, zcela obyčejné vyzpívání v jednom proudu. V tomto odchylném přednesu spočívá také rozdíl mezi písní a koledou. Nevycítěním tohoto rozdílu poesie koled zmizí. Dále uvažme, že tuto koledu Slyšte, slyšte« sotva kdo bude hráti s nově upravenou harmonisací v průvodu varhan. Již slyším, kterak na prodlevě kvinty v base pravou rukou prostě odtuká se v terciích celá ta píseň. A zrovna tak macešsky se bude odehrávat průvod k ostatním méně vhodným do »C. kane.« přijatým písním. Zde nebude od místa vzpomenouti, že později Lehner pro reformu lidové písně chrámoc é mnoho s ulě~enc m rí aěch2m pracocal a mnoho záslužného | ||||
|