|
| ||||
| ||||
|
82 CYRIL čís. 8.-10.
vykonal. Jeho chorály pro lid určené jsou perly, jako zase v =Č. kancionálea kabinetním skvostem pro lid jest Foersterova -Modlitba za vlast«, kterýžto osvěživý chorál zasluhuje rozšíření a ztělesnění všeobecného jako modlitba »Otče náš.« Praxe poučí, zda u chorální písně k B. Tělu »Chval Sione« v nové úpravě použitím spojení původního nápěvu s nápěvem v »Č. kanc.=. zakončení prvé části nebude mylně zpíváno u zakončení celé strofy: t. j• zda postup konečné původní fráze v notách: f g a b a g f nebude na závadu ukončení strofy v notách: f g b a g f f. Jistota snad dala by se rozluštit tím způsobem, že by zůstal původní nápěv pro zpěv před pozdvihováním a druhý nápěv po pozdvihování. Pravím snad. U potní písně »Podle kříže Matka stála= táž praxe sloučením dvou nápěvů se výborně osvědčila s vyloučením nejistoty. Jest patrno, že bude ještě dosti zle, ježto po většině velmi skromné bylo úsilí očistné v pěstění lidové kostelní písně nebo kdes lidem se zpívalo jen jakoby podáváním líbivých sladkostí. Tam lid sice třeba se spřátelí s nově upravenými texty, ale ve zpěvu jejich nápěvů bude se říditi nápěvy méně vhodnými a to právě tím spíše, že novG text bude jen oporou k zachování toho, co se méně doporučuje a proti čemu dávno se i bojuje. N a n á p ěvech n ejvíce záleží a v těch jevil se a jeví dosud pokles, nebof textem pod-lehne časem skoro vše a lehce změnám, a l e ti á p ě v n i k d y a kdyby přece — pak musí se vrátit k původnímu znění t. j k originálu a v tom tkví význam reformy. Jsou chvályhodné případy, že někteří hudební skladatelé sami si text lze svým sltladbám sepíší nebo zbásní, ale že by se zdarem spisovatel si nápěv ke své zbásněné práci složil, to je řídší zjev a když již, obyčejně dopadne asi jako Kamarytova píseň »Matka pláče-. A právě to zdůrazňuji : že nešfastná volba nápěvů i, příčinou, že existuje mimořádný počet písní s různou úpravou textu na falešně líbivé nápévy, které ani harmonisace sebe dokonalejší nezhodnotí zrovna tak, jako táhavý přednes neudělá ze špatného nápěvu píseň dokonalou ; naopak takové jen reformu brzdí a brzditi budou, jsou to zejména: vánoční DPojdte dítky k jesličkám=, postní »Matka pláče«, velikonoční »Raduj a vesel se« a »Hle, vsta!f jest nyní Kristin Pán- dle nápěvu lit. H. a j. v. lstr. 465, 476. 487). Proto v tomto případě měla býti otázka o přijetí písní po stránce nápěvů tak neústupně přísně řešena, jako u vyšetřování a zjišfování historicky významných staročeských písní záslužně s rigorosní přesností postupováno bylo a jako přísně přihlíženo bylo k harmonisování jejich průvodu varhan. Ve snaze, aby pravá česká píseň ve chrámě co možná nejvíce se rozhlaholila a zkvétala, poukázal jsem na některou méně vhodnou volbu písně, poněvadž právě tyto nesprávné v praxi nejvíce jsou hájeny a jako správné, liturgické fedrovánv. Uvedl jsem dále, že se jedná nejen o vytříbení vkusu u lidu, ale i o dosažení správného porozumění věci u činitelů zodpovědných, z nichž až dosud někteří po většině v oboru círk. hudby a zpěvu a kostelní písně lidové zvlášf drží se ještě houževnatě tradic zastaralých, dnes takřka ne-možných. A proto je čas, aby konečně již jednou ujali se s láskou a pochopením správného vedení u zavádění reformy. Skvělá příležitost k tomu naskytá se právě v C. kancionále, jehož obsah vykazuje pilnou, svědomitě vykonanou práci, která korunována byla tak nádherným výsledkem. Pečlivý výběr písní s nově upraveným textem a bohatost harmonisace v průvodu varhan, jehož part bez ligatur činí příjemný dojem jako nějaká nově vydaná retrospektivní partitura chorálů, souží pp. autorům jen ke cti. Záleží nyní na tom, aby práce s lidem dobře pochopená počata byla též s láskou a porozuměním, a to nejlépe se provede, když pěstovati se budou kostelní písně dle Č. kanc. tak, aby lid uměl nejlepší z dobrých s heslem: K lidu níž, — s lidem výš! ~~~~~~~0~~~~~~~~~~~~N~~~~~~~~~~~~~N~~~~~NN~~~~~~~~~1~~~~~~~~~~~N~~~~~~~~~~~ N~~ •• HH 1~N ~~~~NN N~~ •1~~~~N~~N ~NNN~H Ke konci XL V///. ro~ku, Končíme opět ročník jediného našeho časopisu pro katolickou hudbu posvátnou a spolu orgán Obecné Jednoty Cyrilské. Uplynulý rok by1 opět rokem sbírání nových sil po hrozných dobách válečných. Bohu dík na mnohých stranách probouzí se živý zájem pro myšlenku Cyrilskou. Jí sloužití, zájem pro ní buditi a na ruch ten v cizíně upozorňovatí bylo naším úkolem v roce minulém a zůstane i na dále. Podaříio se nám v těžkých dobách s největším napletím sil zachovati orgán náš, ač v cizině skorem všecky časopísy podobné zaníkly. Doufáme, že nyní s pomocí Boží nastanou doby lepší, že bude nám možno volněji dýchatí, časopis náš rozšířiti a přínášeti více než doposud. Děkujíce přispívatelúm i odběratelům naším, prosíme, aby nejen námi na dále zústalí věrai,_nýbrž získali nám přátele í mezi svými známými, kteří se o hudbu zajímají. Cekají nás v letech příštích úkoly veliké, jímž jen spojeaýmí silamí můžeme dostáti. Redakce „Cyrila` | ||||
|