|
| ||||
| ||||
|
Strana 4 C Y R I L Ročník XLIX.
Nový direktor prof. Alex. Albrechti zachránil spolok a priviedol ho na bývalú výšku. Zlepšil repertoir o m š o v ý, usporiadal symfonický koncert s programmom : Schubert, Liszt, Sibelius, Čajkovský. — Dosti dobré sú aj niektore kostolné sbory pri kláštoroch. Až som sa čudoval, že na priklad i medzi františkánmi sa nájdu podarení pestitelia pobožného spevu umelého. Dakde vypomahajú v chrámovom speve umeleckom ochotníci najmá po prevrate smerom našinským.Potietodninapr. vKošiciach Krúžek pre pesten ie chrámovej h u d b y pripravil 80mšu glagolskúa od Karla Doušu pre slovenské bohoslužby u premonstrátOV. (Příště dále.) ffi— v--" D T T O A L B R E C H T T[ C H Ý: Ke stým narozeninám Césara Francka. Paříž, Lutych a celá Francie i Belgie konaly v prosinci minulého roku oslavy jednoho z největších svých geniů. Tážeme se, jaký význam měl jeho zjev pro hudbu chrámovou, a třeba si říci, že jeho díla v tomto oboru nikterak nejsou úměrna s jeho genialitou. César Franck rodí se v době nejhoršího úpadku církevní hudby. Místo chorálu zpívá se v Paříži tak řečený Dplain-chant parisienc, chorál pokažený vlivy hudby světské s citlivými tóny podle dur a mol tonin moderních, a skladby': středověkých mistrů polyfonních jsou známy jenom ze slovníků. Nelze se tedy diviti, že César Franck, nejsa musikologem z povolání, nedopátral se pravých vzorů náboženské hudby a zůstal při šablonách své doby. Budiž mi dovoleno citovati zde vlastní slova Karla Bordesa, zajisté nejpovolanějšího kritika církevních skladeb svého mistra: DV posvátné hudbě až na vzácné výjimky zůstává César Franck s o 11 s t o u. Jest jím na počátku svého D e x t e r a D o m i n i, jehož celek zůstává nádhernou skladbou absolutní, ale počáteční jeho fráze rozvíjí se s imposantností jistých kostelních soch stylu rokokového, kterých nelze nenazvati theatrálními a tudíž ne-náboženskými. V jeho mši, v níž jediné K y r i e jest krásnou modlitbou a A g n u s perlou hudební upřímnosti a sprostnosti, kterak ohodnotiti ono Q u o n i a m t u s o 1 u s s a n c t u s, hřímající a méně hodné solisty než zpěváka trochu hospodského? — Vedle těchto stránek skorem nedůstojných mistra, spatřujeme nádherné průčelí offertoria Q u ae e s t i s t a, hodné nějakého Bacha, a zejména ono podivuhodné D o m i n e n o r, s e c u n d u m, celé kóntrapunktické, ovšem s kontrapunktem velmi lidským, již však na tolik střídmým, že v celku toto motetto lze uvésti jako vzor moderní hudby posvátné. Po takových stránkách hořce litujeme, že osud nedovolil Franckovi, by se přidružil k našemu obnovnému hnutí v církevním zpěvu. Vím z jeho vlastních úst, že skladby Palestrinovy byly mu pramálo známy. Neuměl oceniti jejich významu liturgickél-to, a tak jako mnoho jeho vrstevníků_ všímal si toliko Palestrinovy skladatelské techniky a umělosti. Co by byl napsal pro chrám Páně, kdyby se byla duše jeho otevřela dokořán slunné kráse těch mistrů! Nebyl by ustal čerpati ze svého nitra svoje nejhlubší vzněty, ale zmoudřev příkladem, byl by nás asi poněkud méně zahrnul svými přirozenými dary. Při své jistotě ruky jakými veledíly byl by nás neobdařil, psanými sice jeho duchem, ale ohřatými vroucností jeho duše, která byla samá dobrota a láska! »Bylo mu asi nesnadno nehledati v sobě a ve vlastní hudbě výrazných prvků, které by zmírňovaly liturgické předpisy, ale jaké krásné útvary byly by vyvřely z tohoto zápasu vlivů, v kterém by byl Franck přese vše jen zůstal božským P a t e r s e r a p h i c u s, jehož prostosrdečnosti a skromnosti nebylo mezí!« Kdyby Bordes měl o tom dnes psáti, mohl by říci, že jeho sen byl realisován Franckovým duchovním potomstvem, nádherným apoštolátem samého Bordesa i ostatních propagatorů pravé církevní hudby ve Francii, ale i přes to nemůže žádný ctitel posvátné hudby přejíti Franckovu tvorbu pouhým mávnutím ruky. Jsoutě tu jeho oratoria, nevhodná sice k liturgickým úkonům, ale tak hluboce náboženská, jakož i skladby varhanní, neméně dúležité pro rozvoj umění, odkázaného nám Janem Šebastiánem Bachem. Nebudu se tu rozepisovati ani o tom ani c onom, dovolím si jen upozorniti čtenáře tohoto listu na svoji dosti obsáhlou studii o Césaru Franckovi, uveřejněnou v vZivotě«, revui akademické ligy. Kromě toho přeložil jsem do jednoho z prvních čísel )Nova et Ve- | ||||
|