|
| ||||
| ||||
|
Strana 6 C Y R I L Ročník LXIX.
P ř i v o l b á c h zvoleni do diecésního výboru: za předsedu prof. Vladimír Hornof ; za náměstka Jos. Vomočil, děkan v Jičíně; za jednatele prof. Dr. Jan Sobota; za pokladníka Msgr. Dr. Hugo Doskočil; za sbormistra Dr. Oldřich Svoboda. Za členy výboru : Msgr. Ant. Kaška, bisk. vikář v Kostelci n/O.; Fr. Vítek, kons. rada a děkan v Polné; Fr. Barvíř, děkan v Opočně a J. Studený, řed. kůru v Novém Hradci. Za delegáta do ústředního výboru prof. Vladimír Hornof. Za delegáty pro valnou hromadu Obec. Jednoty Cyrilské: Jos. Vomočil, děkan v Ji číně, Dr. Jan Sobota, prof. theologie v Hradci Králové, Dr. Oldřich Svoboda, vicerektor Boromea v Hradci Králové a J. Studený, řed. kůru v Novém Hradci. DR. CYRIL SYCHRA Josefa Nešvery hudba církevlií. Při smrti Nešverově napsal Hubert Doležil'), že c í r k e v n í práce Nešverovy žádaly by samostatného rozboru. Měl docela pravdu. Nešverovy práce právě v tomto oboru jsou zvlášf cenné a je jich pino. Než je tu ještě něco, co po takové práci zrovna volá: Nešvera je jedním z našich duchovních komponistů, kteří nelekali se ani prací ve velkých rysech; je to jeho kantáta »De profundis« a oratorium »lob-, kterými se tu Nešvera čestně representuje. A tu pro toho, kdo o jeho dílech chce psát, vyskýtá se úkol velmi interessantní : vytušit, čím byla kantáta a oratorium u Nešvery, co jimi podal nového a svého, v jakém poměru je styl těchto věcí k jeho skladbám druhým. Tím již tato myšlenka udává metodu práce: u Nešvery nestačí rozhodně podávat rozbory jeho děl, zabývat se jen vztahem jedné skladby ke druhé; je třeba víc: třeba hledat také vztahy Nešverovy ke druhým skladatelům církevním, našimi cizím. Uvážíme-li, že právě v církevní hudbě zůstávalo dlouho pino nedořešených otázek (a já mám za to, že i dnes jsou některé nedořešené) jistě dojdeme k závěru, že práce o Nešverovi bude žádati širšího podkladu, v práci o něm že bude zároveň vězet kus historie české hudby. 1. Začátky. Prvými, kdo u nás pracovali ve stylu reformy Wittovy, byli: Skuherský a Foerster st ... Skuherského mše »Quarta« op. 22. z r• 1875, »Quinta« op. 23. z téhož roku a mše: »in hon. B. Agnetis de Bohemia« op. 24. z r. 1877 jsou takové práce, které v duchu přesné re-formy jsou psány, zrovna jako Foersterova »Missa in hon. scti. Adalberti op. 31•, z r. 1877. Jsou to polyfonně založené práce, střízlivé, chorálu příbuzné metodiky. (Skuherský ve mši op. 24. cituje č e s k é chorály — počin jistě zajímavý. Nešvera mezi církevní skladatele hlásí se svou mší: »in hon. Spiritus Scti.« pro jeden hlas s varhanami — op. 19• Stojí tu na půdě dané uvedenými komposicemi Foerstra a Skuherského — tedy ve stylu přísné německé reformy. Základem melodiky je mu římský chorál. Stačí, když »Benedictus« uvedu za příklad: _ Adagio. Be - ne - - di - ctus, qui ve - nit in no - mi - ne Do - - - mi - ni Vedle op. 16. je tu stylem úpině totožná mše -in hon. scti Procopii« op. 18• (vydaná v roce 1882). Jistě docela přilehavě psal o ní, když vyšla, Ed. Moučka v »Daliboru«4) . • . »na skladbě této nemohli bychom chváliti nějaké zvlá-tní ceny hudební. V této příčině stojí na stejném stupni s četnými kostelními skladbami, které byiy vyvolány snahami německého spolku ceciliánského=. Dále tu vzpomínám na mši =Beatissimae Mariae Virginis«- pro mužský sbor á capella. Jistě, že zase ani melodikou ani rhytmikou nebo harmonií nás neupoutá — všechno je pojato pod vlivem přísných zákonů reformy. Následkem toho individualita skladatelova tu ani vlastně vystoupit dobře nemůže. Ale je v této mši přec něco, co je mi na prvý pohled 1) Časopis >Smetana« 1914. ročník IV. (1882) str. 52. | ||||
|