|
| ||||
| ||||
|
Strana 10 C Y R I L Ročník LXIX.
Jména, která se mi zdála nejčelnějšími, ač nebylo opominuto žádné pařížské ani provinciální kapacity, slovem byla to škola solesmenských benediktinů, rodina Césara Francka, seskupená kolem ředitele yScholy Cantorum« Vincenta d' Indy a elita varhanníků nebo ředitelů kůrů. Sjezd počal zapěním V e n i C r e a t o r v kostele Saint-Germain des Prěs. Při mši svaté zpíván chorál pod řízením doma M. Sablayrollesa ; zpěvy polyfonní řídila Alice Lefévreová, dirigentka spolku »Pěvcové svaté Cecilie«. Po té v Zeměpisném sále (-Salle de Géographie=) Dom. Cabrol zahájil přednášky svou řečí o zpěvu v liturgii. Promluvil ještě P. Roui>t de Journel o zpěvu věřících ve chrámu Páně a Trotot-Dériot o transposici chorálních zpěvů. Neobyčejně sympathická fysigonomie farnboroughského opata rozlévá hřejivé blaho, linoucí se z duše proniknuté láskou k pravé kráse, která jest tak vznešeně realisována v katolické liturgii. J. Em. p. kardinál vřele vítá příchozí a komentuje živě přednášku P. Rouěta: »Paříž dá dobrý příklad Francii«. Z dosavadní činnosti nynějšího arci-biskupa pařížského víme, že to nejsou pouhá planá slova. Trotot-Dériot promlouvaje o transposici chorálu, doporučuje neulpívati na iedné dominantě a nabádá, abychom se snažili po výraznosti v liturgických zpěvích. Odpoledne téhož dne konaly se ve zmíněném sále zeměpisném ještě dvě přednášky J. Bonnet, varhaník u sv. Eustacha tepe rozličné varhanické nešvary v Paříži, doporučuje voliti mírná tempa při provozování klasického repertoiru a zdůrazňuie zejména to, že varhaník není solistou, varhany pak jsou jenom pomůckou liturgie nikoliv jejím pánem. Následuje přednáška Vincenta d' Indy o motettech a kostelních písních, inspirovaných chorálními melodiemi. Kdo četli v Cyrilu jeho staf o duchovní písni lidové, znají už pointu jeho řeči; zajímavá byta jeho poznámka o houdardismu (o domýšlivých polovědcích, kteří dokazují, že chorální neumy byly ve středověku rovnoceny naší jedné době taktové, neumy o třech notách = triola, o čtyřech = `/1, atd.) Řečník končí chválami otců benediktinů, jimž dlužíme za obnovu církevní hudby. Po té sbor »Scholy cantorum« zazpíval 15 kostelních písní od rozličných francouzských skladatelů a 5 polyfonních motet na chorální themata. Jaká skvostná veledílka ony písně ! Nejvíce líbila se mi skladba Guy de Lioncourta na svátek Neposkvrněného Početí. Laskavý čtenář mi promine malou episodku, nebof se mi zdá tento genre komposice zcela novým a hodným následování. V uvedené písni střídají se dva sbory: mužský se ženským. První začíná chorálním motivem, který se při každé strofě mění podle podložených slov, až vyvrcholí poslední bohatě rozvinutou kantilénou• Zeny zpívají na vystřídanou vždy týmž tklivě prostým nápěvem. Povážíme-li, že píseň jest psána úpině nechromaticky, v čistém VI[I. tonu, nemůžeme ani pochopiti mohutný dojem této skladby zároveň tak prosté, čisté a hluboké. Také jest velmi zajímavo, jak se francouzští skladatelé vyhýbají otrockému mensuralismu, užívajíf zároveň taktů dvoj i trojdobých, což potlačuje dojem monotonnosti a přece zpěváka drží v určitém rythmu. — Z přednesených motet třeba se zmíniti o novince Vincenta d' Indy »Ave Regina « pro 4 smíšené hlasy a capella. Jest psána chromaticky, ale s kříšfálovou jasností, kterou se honosí tvůrce »Legendy o svatém Krištofu Ze zeměpisného sálu odebrali jsme se do chrámu svatého Eustacha, kdež působí proslulý pořadatel duchovních koncertů Felix Raugel a světoznámý varhanní virtuos josef Bonnet. Už pouhý dojem chrámu je kolosální, masivní pilíře a oblouky podobají se zkamenělým vodopádům. V tomto kostele odpočívá tělesná schránka geniálního vědce a skladatele Jana Filipa Rameaua. Mistr Bonnet začíná preludiem a fugou od Mikuláše de Grigny, varhaníka remešského (1671—1703), potom zpívá kůr hymnu »Ave Maris Stella« s mezi. hrami Frescobaldiho. Třetím číslem jest Vánoční tryptich pro varhany od Pavla de Maleingreau, skladba velmi zdařilá, ač moderní a odvážná harmonicky i formálně. Po té zapěje sbor hymnu -Iste Confessor= (bylo to v den sv. Mikuláše) a veliké varhany od-povídají interludiemi od Antonia de Cabezon (varhaníka Filipa II., krále španělského, 1510—1566) a od Jana Titelouze-a (kanovníka i varhaníka při kathedrále rouenské. 1563—1633). Pátým číslem byly varhanní skladby od Guilmanta, Widora, šestým Rameau-ovo motetto »Laboravió a sedmým posléze moderní varhanní skladby od Alfonse Schmitta a Edwarda C. Bairstowa. Při svatém požehnání zpíváno monumentální yO sacrum conviviumg od Déodata de Séverac, »O salutarisg moderního veleslibného Skladatele A. Capleta, Maria mater gratiaeg od Gabriela Fauré (skladba neobyčejně delikátní a tak zajímavá | ||||
|