|
| ||||
| ||||
|
Rok 1923- C Y R I L Strana 13
V poslední době slavili jsme u nás několik památných jubileí v kruzích hudeb. Primarius Česk. kvart. K. H o f f m a n n oslavil 10. pros. svoje _ Abrahamoviny v piné síle umělecké své tvůrčí síly. — Ceské kvartetto, jehož zásluhou naše české hudební umění rozneseno po světě, oslavilo 30 let své umělecké činnosti cyklem 15 komorních koncertů. — Prof. O. Se v č í k, učitel houslí světového jména, získán byl pro mistrovskou školu Burhovy konservatoře v Chicagu. — V Brně ustavil se Sbor pro oslavu stých narozeniii B. Smetany, který vzal si za úl HOVORNA. O lidové písni kostelní. Vůdčí myšlenka Cyrilských Jednot farních netkví pouze v pěstování sborového zpěvu, jak mnozí myslí. Jejich druhý úkol, neméně krásnější a důležitější prvého jest pěstování lidové písně kostelní. Již mnoho bylo o tom mluveno, ale — upřímně řečeno — ke většině kostelích zpívají se stále jedny a tytéž písně — nic nového — nic jiného. Máme nový, nádherný kancionál, pravý poklad církevních písní. Ale těžíme z něho? Na prstech spočítáte ty pražské chrámy, kde se reforma písně dle nového kancionálu zavádí. Všude vládne jakási ztrnulost! Při mši sv. odzpívá se »Tvůrce mocný«, »Tisíckrát pozdravujeme Tebe«, »Svatý, svatý« — a to jest vše! Nikdo nepomyslí, že lid pak takové písně zpívá již zcela mechanicky — bezmyšlenkovitě! A že v lidu jest ohromná schopnost ke zpěvu, toho pevným důkazem jsou »hodiny lidového zpěvu u sv. Jiří na Hradčanech. Bez agitace schází se tam lid každou neděli v 5 hodin odp. a naplňuje chrám do posledního místa. Písně jsou přiměřeně velkými písmenami napsány na veliké archy papíru, napnuté na dřevěné tyčce a umístěné na místě, se všech stran viditelném. Je to sice methoda trochu podivná, ale snad praktická. Co se týče zpěvu, stačí uvésti, že Kancionál Svatojiřský, to jest lid, v kostele shromážděný, tedy žádný spolek, zazpíval na svátek sv. Václava v chrámě svatovítském staroslovenskou mši od Ant. Jandy, že zazpíval Foer-trovu mešní »Modlitbu za vlast«, dále chorální mši latinsl A všemu se naučí lid za jedinou hodinku lid. zpěvu týdně — v neděli. Kancionál svatojiřský podnikl již cestu co Sázavy a do Staré Boleslavi, kdež obstaral staroslověnskou liturgii. On také dopi"ovází své mrtvé na poslední cestě zapěním 4h1. žalmů a hymnou »Gospodi, pomiluj!« Jest to dosud ojedinělý způsob pěstování kostelního zpěvu. Český lid je milovníkevn zpěvu, v něm nachází ulehčení v trampotách všedního života; a tato láska k zpěvu se musí povzbuzovati a sice nejen vzletnými články a poradami, ale skutkem! Vzpomínám na Jednotu v Karlíně v r. 1919-1920. Tam členové, pokud měli volno, i všedního dne přišli do chrámu -- ne na kůr — ale dolů, mezi lid, a zpíval: — učili zpívat lid! Sama jsem bý,.a!a účastna. — Se vzmáhající se cyrilskou myšlenkou jistě že nastane opět ozdravění a možná i zvelebení lid. písně kostelní, ale na členech Cyr. Jednot a je-jich vůdcích záleží, aby urychlili toto vzkříšení! Ant. K e l t n e r o v á, členka C. 1. na Vinohradech. ÚMRTÍ. šos. VyCpálek, prof. ve výslužbě, hudební skla-datel, zemřel 24. lístop. m. r. v Choceradech. Zvláště znám byl za svého působení v Táboře. Sebral a za-psal zvyky a tance českého lidu. Jako pensista vida nedostatek varhaníl<ů na našem venkově, zastával úřad ředitele kůru v Choceradech. — Spanělsko ztratilo jednoho z nejvýznamnějších svých hudební]<ů a cyr o RUZNÉ ZPRAVY Vzácný projev sv• Otce Pia X[. o hudbě církevní. Sv. Otec zaslal ředitelství Papežské Vysoké škody pro hudbu církevní tento významný vlastnoruční list: Přesvědčen o vznešeném úkolu, který má po- | ||||
|