|
| ||||
| ||||
|
Strana 20 C Y R I L Ročník XLIX.
Než nechme nyní dílo Nešverovo samotné promluvit. Pozorným stačí stručný výtah který tu podávám. Práce celá je rozvržena na 5 samostatných částí, z nichž jen I. a V. hledají pro sebe příbuznost. Nešvera v I. díle staví na tomto základu. Motiv je nejdříve v orchestru. Za ním vyskytuje se hned v začáteční větě sboru (bas sám) nová myšlenka: De pro - fun - dis cla - ma - vi ad te Do - mi - ne Motiv je tu dále v polyfonii krásně zpracován. Sbor Nešverův zní proto tak pině — je vidět, že to, co mu dalo studium palestrinské hudby, uplatňuje rád, a řeknu hned, že s velkým zdarem. Zde 2. věta. V ní dominuje v začátku tenor: ex - au - di, ex - au - di, ex - au - di vo - cem me - am. Už tu jde Nešvera daleko nad to, co dávaly jeho práce původní — v melodice hlavně — rovněž jako v další větě: =Fiant aures tuae intendentes in vocem deprecationis meae«, kterou sólový bas přináší, rovněž jako v následující větě : »Si iniquitates observaveris, Domine, quis sustinebit?- Třetí část je reprisou prvé věty. II. d í 1: sopránové sólo, které podává větu. »Si iniquitates observaveris----.-- ---mor n -- si i - ni - qui - ta tes ob - - ser - va - ve - ris Do mi - ne. a pokračuje (cituji zde zajímavé to místo pině) : Dále se vyskytuje tato kadence : Do mi - ne, Do - - - mi - ni. | ||||
|