|
| ||||
| ||||
|
Strana 22 C Y I` I L Ročník XLIX.
stavbě či jinak: ignoroval požadavek přehlednosti motivické ve stavbě skladby, který již dávno měla v sobě vžitý hudba světská (u nás na tuto zvláštnost stylovou -- nedostatek architektoniky — u Palestriny a jeho lidí prvý Skuherský ukázal.*) Řekl bych po pře-čtení této první věty Nešverova díla, že snaha po jasné stavbě není provázena vně piným úspěchem, věta je poněkud rozvleklá a práce s motivy (pro nepatrné kontrastování) ne dost zajímavá. Stručnější výraz by jistě větě velmi prospěl. Poutá hlavně svou polyfonií. Zvláštní schopnost Nešverova se tu výborně uplatňuje. Svádí to až k vzpomínkám na práce předchozí; k těm nutí i motivový obsah (hlavně prvých dvou motivů) — celkem mohu říci, že je tu vztah 1< první době církevní tvorby Nešverovy, vztah dosti úzký; při tom nijak mi nevadí ani výrazné postavení orchestru v této větě — i tam zdá se mi, že Nešvera staví na tom, co vytvořil dřív. Ovšem je tu (zrovna jako v hlasech) znát velmi značný krok ku předu; to v tom, že hudba vůbec hledá oporu ve slově, hledá a nalézá přiléhavý výraz obsahu slovního, snaží se podat i jednotlivé myšlenky a leckde i výraz jednotlivého slova v důsledku toho vyzvedá. V tom zase je polírok pro skladatele (Mastný) a odklon od přísných pravidel reformy. Druhá věta — nový svět a s ním nový život. Nešvera přetrhl tu spoj s větou prvou a tím s celým svým církevním dílem předešlým naprosto. Schválně jsem citoval tak obšírně ty prvé takty tohoto oddílu; jistě, že je jasné, kam nás Nešvera zavede; jsme v pro-středí církevní hudby hándel-haydn-mozartovské; není tu jen melodika, nejsou tu jen rhytmy, je tu celý způsob projevový, celý sloh z těch dob (jen všimněte si toho charakterického průvodu orchestru); skladatel nás přímo nutí, abychom se úpině vcítili do zašlých dob slávy oratorní hudby, vcítili se do jejího zvláštního slohu c e 1 e ; chtít vyšetřovat, j a k sblížil slovo s hudbou v měřítkách nové hudby, bylo by tu pošetilé. Naše názory jsou docela jiné než tehdejší. (Příště dále.) ®.-„ DR. A L O J Z K O L Í S E K pobožný spev na Slovensku. (Arednáška pri valnom shromaždení diecézrej »Cyrillskej Jednotyg v Brne dňa S. novembra ]922.) I1. 0 zjavoch nepriaznivých, o veciach, ktorý sú m i n u s, značiac p a s s i v a. Krátkosf času mne vymeraného núti ma len stručne. Tuná predo všetkým budem citovat slová jednoho odborníka z kruhov učitel'ských (pokrokových!) na Slovensku (Em. Hula »Dnešná kriza vo školskom speve na Slovensku. V »Hud. a div. Obzore. R. IV. č. 14.): -Na všetkých stranách patrná je v o s p e v e bezmezná bieda, ktorú vidíme v súkromí, vo spolkoch, v školách, v literature. Súkrome nepestuje sa spev z velkej časti vóbec, v spolkoch venuje sa mu nepomerne málo Pudí a nie dostatočne, v školách panuje ubohost až prílišná — a prirodzene všetko toto prípadne sa obráža i vo spevnej literature.« Veru, smutné ale pravdivé slová. Ohl'adom školy a učitel'ov osobitne: »Zákony povedaly niečo pekného, ale nariadenia sa nedodržajú, všelijak sa obracajú hlavne•preto, že nie je tu dostatok pripravených učitel'ov, že nie je všade náležitého pochopenia v 1'ude, že panuje hmotná bieda, ktorú privodilo šetrenie na školstve, takže váčšina škol i učitej'ov je bez nutných hudobných nástrojov. K d e s ú t e d y c h y b y? Hla vn e v n á s u č i t e 1' o c h, velkým dielom aj v dozorčích orgánoch. Čím sú vinní u č i t e I i a ? Nekonajú povinnosti svoje vo speve tal{ ako konajú v iných smeroch, ač pečlivost o umeleckú výchovu mládeže im sverenej je ich prvou povinnostou. Učitelia oprávnene tužia po vyššom vzdelaní, pri tom však váčšina z nich pri sp e v e spokojuje sa len s najpovrchnejším.« Nemáme najmenšej príčiny~ soslabovaf alebo vyhovárat tieto smutné faktá. Áno, žial Bohu, je tomu tak. A prirodzene nepriaznivé tieto zjavy majú zlé následky aj pre pestovanie spevu pobožného — či Pudového (u dietok) či ume!eckého (pomocou kostolných sborov). ') Viz Aldudební formy« (1879). | ||||
|