|
| ||||
| ||||
|
Rok 1923. C V fZ I L Strana 27
a delegáciu pre toto valné shromaždenie a budem im presne o všetkom referovaf, no nezaškodí, ked jedna tunajšia biskupská autorita povie tiež svoje priatel'ské slovo. To slovo má byf povzbudzujúce k fundamentálnému činu na prospech nábožného spevu na Slovensku, totižto k zakladaniu C y r i 11 s k ý c h j e d n o t s 1 o v e n s k ý c h. Pomocou týchto organizácií nech na Slovensku ohl'adom nábožného spevu dalej kvitne, čo je dobré a nech sa napraví, čo je zlé ! Bude to na osoh našho Slovenska, ktorému privolávám jeho piesňou Spievajže si, spievaj nerob si srdcu žial, potěší ta Pán BÓh, nenazdáš sa odkial'. i®® DTTO ALBERT TICHI~ Kongres pěstitelů gregoriánského chorálu a církevní hudby, konaný v Paříži 6. až 8. prosince 1922. Ve čtvrtek ráno po mši sv. v kostele Saint-Merry, kdež zapěli »Zpěváčkové s dřevěnými křížky«, zakladatel toho ;o výborného ústavu Pavel Berthier promluvil o skladbě moderních motet. Třeba poznati několik skladeb tohoto apoštola ryzí hudební krásy, abychom pochopili, že nebylo povolanějšího řečníka pro toto thema. Na počátku přebírá myšlenku vyslovenou professorem Gastoué na kongresu štrasburskPm, že jest nemyslitelno padělati staré mistry, bud třeba zpívati skladby ty samy nebo třeba přinésti něco nového. Píšeme li moderním stylem, střezme se šablonovitosti. Hudební frázi jest třeba modelovati podle liturgického textu, posvátná slova třeba hýčkati a ne poličkovati. Pišme střídmě, pečlivě, stylem vybroušeným, okrášleným licencemi moudře umírněnými. Dosaženo-li cíle, jest-li komposice zdravá a ducha náboženského, proč by se zamítaly pomůcky, jimiž toho bylo dosaženo ? Doporučuje užívati církevních tonin. přímých i zdánlivých modulací do tonin, příbuzných jakož i jemně zbarvených dissonancí. Závěrem vzdává hold Karlu Bordesovi, Vincentu d'Indymu a Amadeu Gastoué-mu, kteří se nejvíce zasloužili o rozvoj moderní duchovní hudby. Z ukázek, jež zapěli »Pěvcové svaté Cecilie,,, nejvíce utkvělo v paměti posluchačstva Berthierovo nádherné Kyrie pro neděle se zelenými rouchy mešními. Odpoledne téhož dne byla čtena přednáška solesmenského benediktina Doma Mocquereau o rytmické tradici v rukopisech. Přítomným bylo tím dovaleno nahlédnouti do dílny slavných oprávcův církevního zpěvu. K demonstraci uvedené these byly projektovány opisy nejvěrnějších rukopisů z doby kolem X. století. Práce opravdu včelí: pod antifonou podle vydání vatikánského byly seřazeny texty ze čtyř velikých škol západních: svatohavelské, laonské, chartreské a nonantolské, a to každá neuma ve své příhrádce, takže neumy prvotní, psané bez linek, jeví se i laiku zcela čitelnými. Přednáška stařičkého benediktina byla obranou rythmických znamének v solesmenských vydáních, spor dosti delikátní, který ze-jména ve skupině kolem »Scholy cantorum« nalézá dosti odpůrců, nebof tvrdí, že ony rythmické nuance jsou spíše věcí hudebního vkusu a není jich třeba lapidárně označovati, kdyžtě dá dobrému hudebníku sám rozum, aby na tom či onom, zvolnil nebo zrychlil. Jest ovšem otázka, má-li každý tak vyvinutý hudební smysl jako Vincent d'Indy a jeho přátelé. Po první části této přednášky odebrali se kongresisté do chrámu Saint-Sulpice, kdež mistr Widor zahrál svoji gotickou symfonii a po několika zpěvech chorálních, přednesených >Zpěváčky s dřevěnými křížky«, znám,, skladatel abbé F. Brun řídil překrásné zpěvy ku požehnání, doprovázené prof. Karlem Pineau. Vše zakonč.eno Bachovou fantasií ~-moll. V pátek (8. prosince) ráno byla sloužena ve chrámě Notre-Dame pontifikální mše svatá, při níž zpívaly kostelní sbory ze všech farností pařížských pod řícením Doma Sabblayrollesa. Aspoň jednou rozezvučely se klenby toho pohádkového chrámu zpěvem zástupů, tak jak tomu bývalo ve slavné minulosti. Přesvaté Panně byla tím dána jakási od-veta za lhostejnost Pařížanů, kteří v den tohoto velikého jejího svátku hrouží se do kalu pozemských záležitostí, místo aby se utíkali ke své velebné ochránkyni. — Po pouti notredameské pokračováno bylo ve čtení přednášky doma Mocquereau a ve dvě hodiny před-nesli =Pěvcové svatogervásští« 10 klasických motet, jež výborně komentoval prof. Amadée Gastoué. Zpěvy řízeny byly sbormistrem Léonem Saint Régnier se vrozenou mu jistotou a elegancí, zejména třeba chváliti jeho pochopení pro vnitřní stavbu a obsah skladby, které | ||||
|