|
| ||||
| ||||
|
Strana 28 C Y R i I Ročník LXIX.
neulpívá ria vnějších effektech, nýbrž jde po intencích skladatelových až k základní buňce hudebního organismu. Po té llom Cabrol pronesl řeč závěreční a přítomní odebrali se do basiliky svaté Klotildy (bývalého působiště Césara Francka), kdež tamní ředitel kůru Julius Meunier konal pravé divu se svými válečnými sirotky, vychovávanými a cvičenými v ústavě řečeném »Cantoria«. Ze skladeb, které tam byly zpívány, třeba uvésti kromě obecně známých »O dulcis amore od M. A. Charpentiera (1634—1704) a překrásné »0 Jesu mi dulcis« od Campry (1600--1744). Celý kongres skončil se slavným požehnáním se zpěvy chorálními, jež řídil jako obyčejně dom Maur Sablayrolles. Těžko vylíčiti pravý dojem pařížského kongresu tomu, kdo neměl příležitosti, by spatřil aspoň některou církevně-hudební manifestaci zahraniční. Zěměpisný sál býval v pravém slova smyslu obléhán a daleko nemohl pojmouti sešedších se interesentův. Chrámy napinily se vždy do posledního místa a setkávali jste se tam s hořícími tvářemi nadšených laikův i odborníkův. Ano i o d b o r n í k ů, skladatelů, kteří si už dobyli vavřínů světové slávy a kteří přes to považují si za největší čest, mohou-li položiti svoje dílo na oltář Boží. Doufejme, že i u nás — půjdou-li vždy Cechy ve stopách Francie — situace se změní a do-čkáme se té pěvecké a skladatelské generace, která pochopí svůj pravý úkol, totiž z p í v a t i chvály Hospodinu. VICEREKTOR B O U Z E K Dopis z Rírna. Moravští učitelé v RíYně : 28. ledna a 2. února. Mohu říci, že jsme se na ně těšili; a těšili se tím více, čím slavněji zněly oslavné fanfáry časopisů všech směrů nad úspěchy, které sklidili v severní Italii. Byli jsme hrdi na ně. Jen jsme se báli, jak to všecko vydrží, zvláště pak různé ty změny počasí. Zuří zde influenca velice. První koncert byl vyprodán dávno přede dnem představení. Všecko se začalo zajímat o Moravu. Italové jsou v zeměpise trochu slabí; o Moravě snad ani intelligenti nevěděli! Koncert vyzněl mohutně, ač konán byl za podmínek velice nepříznivých: nebol předně program vybírala Akademie Sv. Cecilie sama, a vybrala si samé skladby smutné, takže dojem byl pro Itala trochu deprimující; za druhé pak první část koncertu tvořily dvě symfonické básně dosti dlouhé a únavné, takže opravdu jenom velká zvědavost vzpružovala síly. Sfastně se uvedli Palestrinovými improperiemi, jež zazpívali s takovou čistotou hlasů a precisností přednesu a disciplinou, že Italiáni byli jako zaraženi. Tohle přece jen nečekali. Upřímně řečeno měli jsme z tohohle Palestriny největší strach. Zde jest škola Casimiriho, jež se obírá hlavně pěstováním Palestrinova zpěvu. Dovedla to k pravé virtuositě. Nedávno se vrátili z turné, pořádaného po Francii, Belgii atd. Loni sklidili velké úspěchy v Americe. Dr. Steiner se vyjádřil, že každý ze sboru dovede, i kdyby ho v kteroukoli hodinu v noci vzbudil, zazpívati z Palestriny cokoli. Casimiri byl přítomen a by] neobyčejně nadšen: neměl, co by vytknul. Program byl dlouhý, krásný; nás nadchl, Italové sice tleskali, ale nebylo přece znáti na nich toho pravého nadšení. Mimo příčiny již uvedené bude i ta, kterou vyslovil »Il Giornale d' Italia« po koncertě v Ankoně: »My bychom byli jistě rádi od nich slyšeli nějakou ukázku našich podivuhodných operních chorů (sborů), pak by se bylo přidružilo k obdivu i nadšení. Také tvrdý jazyk hlasy, výhradně mužské, ráz jejich zpěvů, trvají-li déle, vzbuzují v srdcích posluchačů touhu po hlasu ženském, voce bianca, který by se mísil s hlasy mužskými« — A potom: »Non ho capito! Nerozuměl jsem, jest také z důvodů, jež ubírají Italu nadšení. Ale přes to přese všechna byli velice spokojeni, nikdo se nevzdaloval, a když spustili národní písně, hlavně: »Teče voda ...a už se neudrželi a »Bis! Bis!« volali se všech stran, takže p. ředitel -Traub byl nucen přidávati nové a nové sloky. až je museli dát odvésti s jeviště a zachránit před bissováním t j. opakováním. Večer bylo prý velmi srdečné přijetí našich pěvců za přítomnosti pp. v~,slanců a mnohých z Ceské koleje v místnostech Akademie Sv. Cecilie. Nebyl jsem pozván a proto nemohu referovati. Druhý den večer bylo přijetí hostů na vyslanectví u Quirinálu : nádherné sály Iegace byly skoro přepiněné zástupci aristokracie umění i rodu a mnoho přátel naší vlasti se přišlo potěšiti se slavenými krajany. I ten zamračený Mussolini, jemuž se všecko koří, protože se nebojí, přišel mezi nás. Naše hymny, Smetanovo »VCno=. Novákovo »Spi jezulátko, spi«, národní písně atd. zapěné tak mistrně a tak daleko od vlasti, a přece zase na naší půdě, dovede tak duši proniknout, že se opájí štěstím, že živě cítí lásku k otčině a ke všem milým | ||||
|