|
| ||||
| ||||
|
—s7
majíce namnoze ani rádného ponętí o hudbę dűst, p. Jan Parobck, kooperátor v Uhers. a zpęvu vűbec, jistę však ménę o zpęvu cír- Brodę, jenz zrídil pęveckou školu pro dítky, kevním, ponęvadz dűkladná znalost toho od která jiz citá 90 záckű a to ještę znacný nich se nepozaduje. — Proto téz jiz nyní pocet nemohl býti prijat. Kdyby tak kazdý cítí se na mnohých místech patrné ochabo- knęz na vinici Pánę pracoval, nebylo by treba vání v kostelním zpęvu, ponęvadz není nikoho, marnę dovolávati a doprošovati se pomoci kdo by lid a zvláštę mládez písním kostelním tęcb, kdoz kostel a hudbu posvátnou nemiluji. priucil a dosti oprávnęna jest zajisté obava, Návrby naše neukládají chovancűm vętšího ze leckde brzo ani jediná píseń rádnę se zpí- namáháni, nevyzaduji vętšího nákladu, hledí vati nebude. — pouze k tomu, aby zpűsob ted obecný, no- V takových okolnostech svatou jest po- uzitecný, ba škodlivý nahrazen byl methodou vinnosti kazdého chovance seruináre a mladších lepši, zábavnęjší a uzitecnęjší. — knęzí, by co mozno nejvíce hudebuího vzdęlání Dűlezitost a význam zpęvu církevního si zjednali, obzvláštę kdyz jim samo se podává, pohuula nás k tomu, bychom tuto závaznou aby zpęvu kostelufmu roznrncli a v casu po- otázku verejnosti podali i odporucujeme ji treby jemu treba ve škole i priucovati mohli. — prátelűm církevního zpęvu k laskavému po- Velmi krásný v tom ohledu príklad dává všírnnutí. ---- Pęstování zpęvu církevního. Ax•cidiecése Prazská Z Prahy. posvátná hudba neprovádí (neb taková hudba, jaká se na mnoze v zdejších kostelích provádí, jest vším, Hudební cdbor Akademíe krestanské. jenom ne posvátnou) a jo-li toto provedení s vel- Sborová škola pęvecká Akademie krestanské kými snad obtízemi spojeno, tu sobę musíme v od- koná jiz po Praze úkol svűj. 0 poutích chodí po povęd dáti : Mnohý dűlezitý kűr prazský jest obsazen kostelích prazských a zpívá pri slavných sluzbách silou nedostatecnou, hudebníkem, kterému, byt i Bozích a zpęvem rozhrívá srdce, tríbí vkus a budí dobrou vűli jevil, k provedení tak dűlezitého úkolu lásku k presné hudbę posvátné. V poslední dobę prec jen patricných vędomosti a neoblomné vűle, zpívali chovanci druhého rocníku na svátek sv. spojené s velikou láskou k vęci svaté, schází. Petra a Pavla v chrámu sv. Petrském na Porící, Mnohý kűr pak jest opęt obsazen muzem, hudeb- pak o pouti sv. Jakubské v kostele témuz svętci níkem treba výtecným, který však naprosto ignoruje zasvęceném. Prednášela se mše „In honoreui Se. zákony Církví sv. v prícinę hudby kostelní usta- Adalberti” od Jos Foerstera s príslušnými vloz- novené, aneb opravu hudby posvátné úpinę zavrhuje, kami choráLiími a chorálním Pange lingua. Ponę- hovę tím choutkám onęch „nábozných”, kterí jen vadz redaktoru pro vlastní povinnosti duchovní pro lechtání uší do kostela chodí. Vęc dirlezitá, zprávy nebylo mozno prítomnu býti, klade zde jakou jest reforma posvátné hudby, vyzaduje však úsudek, „Cecha”, který o prvnęjší slavnosti píše muze celého, ne pouhého hudebnika, ale téz kre- takto: „Jest to zajisté jen zaslouzenou pochvalou, stana-katolíka, lnoucího vrelou láskou k víre a Církvi rekneme-li, ze mladistvý sbor, cítající na 70 hlav, svaté. Mnohému pak z tęch pánű neschází tak na zpíval s nadšením a precisnostf, jakou bychom i vędomostech, jako opęt na pilnosti. Reditel kűru pri starších a cvicenęjších zpęvácích marnę hledali. však musí být velmi, velmi pilným, aby jemu svę- Bylot patrno, jak nadšení, s jakým skladba mistra rený úkol k cestnému rozrešení privedl Budete-li, Foersterakomponovánajest,na kazdého jednotlivého pánové, pilnými, pak se zajisté dodęláte v krátkém clena sboru prechází, jak vrelý, bohatý cit vlozený case podobných resultátű, jakých docílil v dobę ne v kazdou jednotlivou cást této mše celý sbor i piných dvou let ucitel sborové pęvecké školy Aka- s rídícím jímá a unáší. Úcinek byl povznášející, demie krestanské u dętí od 8. roku pocínaje, a jichz velebný. Pri té prílezitosti jsme zároverr bolestnę svędkem jsme na den sv. Petra a Pavla byli. Tu pocítili, co ve vętšinę prazských kostelű k dűstoj- neplatí jiz zádná výmluva, ze reforma posvátné nému oslavení nejsvętęjší Obęti ještę schází: dűstojná hudby s mnohdy neprekonatelnými prekázkami hudba. IIudba, která by vęrící nerušila, nýbrz je spojena jest. Pro úpinost naší zprávy podotýkáme povznášela a v srdcích jejich zbozné city roznę- ještę, ze chorální vlozky: Introitus, Graduale, Offer- covala., v pravdę Musica sacra. A kdyz se tázeme, torium a Communio, pak chorální Pange lingua, proc ze vlastnę se ještę na všech kűrech prazských které zpíváno bez prűvodu, jímalo prostoduchím | ||||
|