|
| ||||
| ||||
|
Rok 1923 C Y R I L Strana 39
hlářem a pracoval pro svou vrchnost. V řemesle svém vyučil otec i svého syna josefa, pečuje při tom i o jeho vzdělání hudební. Po vyučení v uměleckém truhlářství poslal otec syna svého za účelem zdokonalení se do Prahy, kde mladý josef pracoval u dvorního uměleckého truhláře Kaisra. V Praze zůstal Josef Truska až do r, 1757, kdy za obležení Prahy pruským vojskem, uchýlil se do Vídně. Po odchodu nepřítele z Cech, vrátil se Truska k svému mistru, u něhož se horlivě zvláště v umění kresličském cvičil). Roku 1758 žádal Truska opata Strahovského Gabriela Caspara, aby byl přijat do řádu jako bratr-laik.') Vstoupil na Strahov jako kandidát dne 7. října jmenovaného roku, a dne S. listop. téhož roku oblečen byl v roucho řeholní, při čemž obdržel klášterní jméno Šimon.') Dne I. ledna 1760 skládal frater Šimon Truska řeholní sliby.'') Slavnost tato konala Ee za mimořádných okolností, nebof jí byli přítomni členové kurfirstské rodiny saské tehdy v Praze dlící.) Na kůru provozována jistě též okázalejší hudba, kterou řídil strahovský regenschori Ohlschlágel, jehož pomocníkem Truska v brzku s~ měl státi.') DR. CYRIL SYCHRA Josefa Nešverj hudba církevní. (Pokračování.) Další část věty — podává ji opět solový soprán, jenže tentokrát se sborem — vytrhuje se z tohoto ovzduší; je to už novější styl církevní kantáty; hledá blíženství u Dvořákových věcí církevních. Pak zas objevuje se solo se svým asi iniquitates« — zase jsme v té hudbě starého oratoria. Třetí věta už se k té staré hudbě nevrací. Jen sem tam kmitne se reminiscence; jinak věta má hudbu, která spíše navazuje na hudbu druhé věty; je však promísena většinou prvky novými; sbor je tu čistě homofonní; solový tenor, který tu v místech dominuje, má partii vypracovanou ve stylu blízkém dvořákovskému. Můžeme opět hledati u slova a hudby spoj a ptát se, co hudba slovu dovedla dáti; že by s ním srostla docela, nezdá se mi zrovna; ale to vidím, že chytá Mastně aspoň povšechnou náladu, kterou slovný obsah dává. Jak zvláštní jak silná je hudba čtvrté věty (altové solo). Je skoro až omamné krásy. Tady je n o v á hudba, která ve světské pomoci hledá a Mastně nalézá. Ale je to hudba čistě Nešverova ? Tuším, že ne. Je tu zas Dvořák přec aspoň příkladem. Dvořák samo- statný docela, Dvořák ze svého »Stabatuu. A člověka těší, že se našel aspoň někdo, kdo dovede psát v jeho slohu, aniž by ho opisoval d o c e 1 a. Eklekticismus už vyššího rodu. Pátá věta je změf; má v sobě prvky z věty prvé (tedy kus hudby, stavějící na minu- losti nešverovské) pak něco svého: je to přebohatý závěr; je vidět, že se sbližuje se závěry in Praepositura Raudnicensi ab ao Dni 1710-1738 incl. Tom. V. A., fil. 170) v. Zápis tento — za jehož sdě lení děkuji laskavosti p. kollegy archiváře K. Jeřábka — přepisuji způsobem v diplomatických přepisech obvyklým: zkratky rozepisuji, velkých písmen užívám jen při jménech vlastních a přídavných jménech z těchto odvozených. ') Pokud se týče prvých dob života Truskova, odkázáni jsme jedině na údaje D:abačovy, z nichž i tyto; zprávy jsou vzaty. (Srovnej Dlabač, 1. c. 278). 3) Při té příležitosti předlož l Truska k ř e s t n í l i s t vystavený proboštem kostela roudnického Janem Václavem Petzem v Roudnici 6. října 1758. Z křestního listu zřejmo, že se narodil r. 1735 a byl 6. dubna téhož roku pokřtěn. Dá' e vykázati se musil 1 i s t e m propustným z poddan3tví, který dán jest ve Vídni, dne 6. září 1758 a podepsán Ferdinandem Filipem vévodou Zahaňským a knížetem z Lobkowitz. (Oba dokumenty chovají se v archivu kl. Strahovského pod sign. A. II., fasc. No 65.) S) Album noviciatus (rkp. knihovny Strah. bez sign.) pg. 94. a k témuž rkp. připojený Syllabus canonicorum Sioneorum pg. 187. -- Srv. i Annaly Strah. při roku 1758, pg. fol. 73. `) Současně skládali řeholní sliby i jiní strahovští novicově. Tito byli ovšem — bylo jich šest — určeni k stavu kněžskému, kdežto Truska měl býti bratrem-laikem (kon"ršem). ) Annaly Str. při r. 1760: =1. Januari professi sunt in praesentia iuniorum principum Saxoniae Friderici et Josephia fratres : Rochus, Sebastianus, Gregorius, Norbertus, Henricus, Gerlacus et S i m o n, conversus.« Tyto údaje Strah. annalú, (které nejsou současné, nýbrž sestaveny sou na zakládě různých zpráv v létech 60tých minulého století strahovs'cým knihovníkem Ervínem Weyrauchem) dopiniti lze staršími zápisy (»Materialia ad annales Strahovienses«), které o tom praví při r. 1760 fot ): »1. Januarii emiserunt in Sion sacram professionem 7 novitii, nempe FF Rochus, Sebastianus, Gregorius, Norbertus, Henricus, Ger]acus et F. Simon Truska. Huic professionis emissioni ac toti missae Summae interfuit nepos serenissimi Poloniorum regis principis Saxoniae tunc temporis Dresda plena militibus bello durante Pragae et caetera aula Saxonica Pragae ve sans, flexus scabello in medio chori sibi praeparato.« ?) Při té příležitosti upozornil na sebe Ohlschlagel hudbymilovnou saskou kurfirstskou rodinu, jež takto skladby jeho poznala. (Srv. Dlabacž, Kiinstlerlexikon II. 404-405). | ||||
|