|
| ||||
| ||||
|
Rok 1923 C Y R I L Strana 51
Dovolte mi především, bych vám vyprávěl, jak se ve mně zrodila velmi živá záliba a láska k liturgii ? Již jako dítě býval jsem veden ctižádostí, abych mohl hráti skladby velkého repertoiru varhanního, aniž bych se staral, přiznávám, o požadavky liturgičké, a cítil jsem se dokonce uraženým ve své důstojnosti mladistvého virtuosa, když kterýsi starý varhaník, kolega mého otce, tázal se jej ukazuje na mne: »Dovede doprovázeti chorál?« — »Podivná otázka!« byl bych rád odvětil... Jak by vážný a svědomitý třináctiletý vúrhaník mohl se zajímati o tak nepatrné věci ? Mohl bych říci ke své omluvě, že v rozličných kostelích Bordeauxských a zvláště ve farnosti, kde, zcela mlád, byl jsem varhaníkem, byl chorál zanedbáván a sama pravá liturgie byla dokonce ve velmi malé vážnosti. Naskytla se mi z prozřetelnosti Boží příležitost, že jsem by1 jednoho dne pozván k účasti na slavné mši ve velkém semináři mého rodiště. Výborný přítel, horlivý služebník liturgie, zde za-chovával žárlivě přesné předpisy o obřadech a zpěvu. Po celý život budu vzpomínati hlubokého dojmu této slavné mše o šesté hodině z rána, kde jsem poprvé slyšel podle tradice opět opravené gregoriánské melodie při obřadu, jehož všechny části byly celé zpívány. To bylo pro mne jako zjevení, zjevení, jakožto pro varhaníka, o » I g n o t o D e o« (neznárném Bohu ). Úpiný obřad, proprium i ordinarium, byl zpíván, což opakuji, zcela bez střídání s varhanami, při K y r i e, G l o r i a, Sanctus a A g n u s bez střídání, jemuž jsem byl zvyklý a tak vroucně oddán; tento obřad, pravím, nezanechal ve mně, k mému velikému pře-kvapení, žádného dojmu jednotvárnosti. Právě naopak! ... To byl pro mne netušený obzor krásy i spořádanosti, který mluvil najednou i k mému rozumu i k mému srdci. V tomto ovzduší, zcela zavlaženém liturgií, tušil jsem, jaká by měla býti úloha velkých varhan v katolické bohoslužbě. Později měl jsem velkou rozkoš, když jsem se zúčastnil nevyrovnatelných obřadů benediktinských, které s pilnou četbou spisu »1'A n n é e L i-t u r g i q u e«') dokonaly blahodárné dílo. Toto dílo don Guérangera mělo by býti oblíbenou knihou všech umělců. Bylo by pro ně světlem a jejich inspirace by tu získala, nebof 1 iturgie jest vysokou školou estetiky. I. Není možno mluviti o liturgické úloze velkých varhan, aniž se pojednalo o vztazích varhaníka ke sboru zpěváků, schole nebo pěvecké jednotě. V zásadě, varhaníci i ředitelé kůrů, všichni chceme dobro, leč bylo by si přáti, aby se hledalo tam, kde vskutku jest, a podříditi naší činnost církevním zákonům. Nebof jest jeden bod, v němž všichni bychom měli býti za jedno a to abychom se ušlechtile a oddaně věnovali službě liturgie; tento úkol má předcházeti každému jinému. Naší první starostí by mělo býti, abychom úpině zabezpečili zpěv při všech částech mše sv., nejen v těch částech, které pravidelně se zpívají ve všech kostelích, nýbrž i těch, které se velmi často vynechávají: graduale, offertorium, při-jímání a communio; a aby se nehrály při nešporách na varhany mezihry, leč až bude antifona chórem odzpívána. Jinými slovy: varhaník by neměl hráti bezprostředně po S i c u t e r a t žalmu, nýbrž měl by vyčkati, až antifona bude zopakována kůrem.) Prvý bod jest tedy přesné a nejvýše nevyhnutelné minimum. Dovolte, bych se do-volal: vždy mne zarážela zřejmá nesrovnalost: o nedělích v roce na příklad, kdy se antifona pouze intonuje (zpívají počátečná slova), ze zvyku nezpívá se tato na konci žalmu a nahražuje se varhanní mezihrou. Přicházíme tu ke zvláštnosti, že jsme slyšeli první slova antifony a že tato první slova zůstanou viseti, očekávajíce dokončení věty, které nikdy ne-přijde. To je tedy první přání: všechny části liturgického obřadu mají býti zpívány nebo při nejmenším recitovány. — Toto přání nemůže býti uskutečněno leč úzkou a upřímnou součinností varhaníků a ředitelů kůrů. Tito poslední budou musiti s úzkostlivou péčí při-praviti všechny části obřadů, zahrnuje v to i nejnepatrnější, nikdy nezacházeti s řehořským zpěvem jako s ubožákem na prospěch provozování hudby vícehlasé. Není na neštěstí řídkým .zjevem, že se ztráví hodiny přípravou skladby mešní 4) a že se nevěnuje více než několik minut na připravení skladeb chorálních. 21 Je tu míněno slavné dílo opata Guérangera v 10. svazcích: L'année liturgique (Rok církevní;. 3) »Nevím,« praví Maurice Emmanuel, »jak může se kdo odvolávati na slova ceremoniale, aby na-hradil varhanami opakování antifony: In Vesperis sol emnibus organum pul sari solet i n f i n e c u i u s 1 i b e t P s a 1 m i. Leč v nešporách žalm jest neodlučitelný od antifony. Konec žalmu jest konec trojice antifona —žalm — antifona a nikoli konec veršů!« tMaurice Emmanuel, T r a i t é d e l'accompagnement modal des Psaumes, vydal Janin). ') Mluvě o »hudbě mešní< přizpůsobuji ;se zvyklosti běžné mluvy, které užívají tohoto názvu ku označení mší v hudbě moderní nebo palestrinské. Nijak však nechci tímto namlouvati, že mše čistě cho- | ||||
|