|
| ||||
| ||||
|
Strana 52 C Y R I L Ročník LXIX.
Varhaník pak by musil velmi ochotně obětovati potřebný čas na zpěv nebo na psalmodii všech skladeb (na př. offertoria). 11. Jaké skladby voliti pro velké varhany? Samozřejmě bylo by ideálem, aby každý varhaník byl výborným improvisatorem, leč ve skutečnosti kolik mezi nimi mohlo by se na-počísti, kteří by byli schopni improvisací spořádaných, uměleckých a takových, že by pod-porovaly zbožnost. Také kolik jich, i mezi nejlepšími, mohlo by se odloučiti na dlouho od formule víc neb méně. Pius X. nezapomínejme toho, žádal, aby křesfanský lid se modlil na krásnu. Tuto krásu nalézáme uskutečněnu na krásných stránkách, mezi tolika jinými, Frescobaldiho, Titelouze, aneb v klidných a sladkých chorálech Bachových neb Buxtehudeových. Výběr varhanních skladeb na gregoriánská themata jest obrovský. Dlouho před Bachem, formy, které velký kantor rozvinul, byly vytvořeny našimi varhaníky francouzskými, italskými a španěl skými. Tyto skladby, po staletích, zůstaly dojímavé, krásné a velmi náboženského oduševnění a nemůžeme dosti žehnati památce méhe váženého učitele Alexandra Guilmanta, že nám zanechal toto drahocenné dědictví, které dřímalo v zaprášených svazcích knihoven. Co se Bacha týče, třebaže byl Němec a protestant, podlehl velmi vědomému vlivu latinského ducha katolického; víme, že vlastní rukou opsal celá díla Frescobaldiho. Couperinova, Grignyho a tolika jiných našich mistrů, kteří usilovali předvésti ve svých varhanních skladbách všechnu podstatu gregoriánskou, chtěl jsem říci v š e c h n o p o d s t a t n é j á d r o řehořské. Víme také, že Bach složil skladby, kde čistě převládá charakter chorálu. Některé chorály s obměnami. jistá preludia ukazují u Bacha velmi zřejmě na silný ná boženský cit a to nejen že vytryskly z křesfanské duše, nýbrž i že určení, výběr a směr jejich jednoduchých motivů je úzce slučují s úkony liturgickými a možno říci, že nikdy žádný varhaník je netlumočil vznešeněji a lyričtěji. Proto mohl p. Gastoué napsati, že ze všech varhaníků Bach jest sten, který na nejvyšším stupni měl v širším slova smyslu ducha katolického.«') Beze vší pochyby a nepomýšlím toho popírati, vzpomínaje si při té příležitosti na výrok Lva XIII.: »Církev nepotřebuje našich lží,e mezi hudebními formami, které se nejlépe hodí k vyjádření hlubokých citů na varhanách, má se nechati místo pro výběr chorálu Bachových a jiných varhaníků luteránských jeho doby. Leč já tvrdím, a v tom jsem šfasten, že připojuji ke kritickým důkazům, podaným znalci hudebními, informatur (potvrzení) varhaníka, který, spíše ze záliby, než li z nutnosti po-volání, dlouho žil v intimnosti Bachově a primitivních mistrů varhanních. Tvrdím, že jestli se varhanní chorály vyvinuly v Německu zárovcň s protestantismem a po něm, většina jejich vůdčích motivů byla již užita našimi starými mistry, předchůdci Bachovými, ve formách jimi vytvořených. (Příště dále). A. CASTEL d. S. B. iv–" Obecné zpěvy mešní. K obrodu naší církevní hudby musí přispěti jen a s ní ruku v ruce kráčeti obrod cítění liturgického, aby účastníku velkolepé liturgie katolické bylo jasno, co má před sebou, aby nořil ducha svého do krás liturgie a z pochopení čerpal pak nadšení i povznesení. V té příčině mnoho vykonáno v cizině, u nás skorem nic. Článek tento z pera benediktina francouzského z Chevetogne, jest z vynikající francouzské revue: DLa vie et les arts liturgiquesu vycházející v Paříži. Ukazuje, jak rozuměti stálým částem mešním. 1. Kyrie a Gloria. Některé liturgické části mše svaté opakují se tak často, že při stálém jich opakování může býti oslabena pozornost věřících. Zdá se nám, že to je dostatečný důvod k pře-mýšlení a pokusu, abychom bez zvláštní vědecké výzbroje a theologické techniky vhodně oživili dychtivost a ještě spíše lásku všech těch, jimž Nejsvětější Obět zůstává středem kře- rální není — skladbou hudební. Tvrdím naopak s Vincentem d'Indy, že z p ě v g r e g o r i á n s k ý j e s h základem vší hudby, zejména formou. ) L a m u s i q u e d'é 9 1 i s e od A Gastoué — vydal Janin. | ||||
|