|
| ||||
| ||||
|
Rok 1923- C Y R I L Strana 53
sfanské bohoslužby. Kyrie, Sanctus, Agnus Dei jsou každodenními částmi mše svaté; Gloria a Credo, ne tak často vkládané, jsou také našim rtům velmi známé; zdomácněly však také v našich duších? Assueta vilescunt: stálé opakování téhož vzorce přirozeně vede k jakémusi otupění ducha, pravidelně zmenšované úsilí vpravuje se velmi snadno do bezvědomého slovního automatismu, proti čemuž musíme chrániti důstojnost modlitby a čest Boží. Možno říci, že K y r i e e l e i s o n je tak staré jako lidská duše. Snad od svého vzniku, jistě však od pádu lidí musí cítiti rozumné stvoření svoji malomocnost a brzy také potřebu odpuštění: malomocnost omezené a zhanobené přirozenosti, nutnost Božího milosrdenství místo hříchu. Kyrie jest z nejstarších modliteb mešních a je první poníženou prosbou k Bohu. Znovu pravíme, Církev nemusela vymýšleti: volání o smilování je vyjádřením náboženského pudu člověka-hříšníka. Pane — pravíme — k Tobě voláme ve své úzkosti. Od tebe přicházíme; jako všecky věci vycházející z Tvých rukou, my sami nic nejsme a nic nemůžeme než Tebou; Tys neobmezeným pánem, Ty všecko můžeš a Ty nás miluješ, nebof jen Tvoje láska nás učinila. Smiluj se ještě tentokrát, poněvadž jsme zhřešili. Písmo svaté je pino této tak prosté, ale tolik ponížené modlitby. Připomeneme-li si hlavní zázraky Spasitelovy, skoro všecky byly způsobeny voláním o smilování: »Smiluj se nad námi, Synu Davidův; Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou; Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi .... Když viděl zástupy, měl lítost nad nimi; smiloval se nad nimi a uzdravoval jejich nemoci; Ježíš, hnut milosrdenstvím, dotekl se jejich očí ... vztáhl ruku, atd.« Někdy Spasitel jakoby neslyšel; chtěl, aby snažné prosby se zdvojnásobily a aby naše víra, upřímná a vytrvalá, nedala se odstrašiti prvním neúspěchem. Také pohané znali tento způsob a užívali ho: »Když voláme k Hospodinu,« čteme v Epiktetovi *), říkáme: »Pane, smiluj se nad námi; Kyrie eleison«. Církev, napodobujíc Židy, dává nám dnes vícekráte opakovati toto zvolání. Ale pořad a počet Kyrie nebyl vždy týž. Po několik století, když Svatý Otec sloužil mši sv., zpíval chór Kyrie eleison tak dlouho, až papež dal znamení k ukončení. Církev v Miláně říkala Kyrie eleison třikrát po Gloria in excelsis, třikrát po Evangeliu a třikrát po umývání. V Konstitucích apoštolských, které obsahují obřady většiny církví řeckých prvních čtyř století, vidíme, že tato modlitba byla konána nejprve za katechumeny. Jáhen zpíval: Katechumeni, modlete se; věřící nechf modlí se za ně říkajíce: Kyrie eleison. Jáhen jim předříkával hlasitě rozličné prosby: děti, které tvořily chór, odpovídaly na všechny tyto modlitby: Kyrie eleison a všichni přítomní opakovali táž slova. Pak se pokračovalo za kajícníky. Podle liturgie cařihradské jáhen po Evangeliu vystoupil na povýšené místo mimo knéžiště. Tam říkal střídavě s věřícími modlitby zvané »pokojné«. Každá tato prosba končila Kyrie eleison. Zde několik ukázek: Jáhen: Prosme Pána v pokoji. C h ó r : Kyrie eleison. J.: Abychom dosáhli pokoje s hůry a za spásu našich duší, prosme Pána. Ch.: Kyrie eleison. J.: Za mír celého světa, za pokoj svaté Církve Boží a jednotu všech, prosme Pána. Ch.: Kyrie eleison. J.: Za našeho biskupa N., za ctihodný stav kněžský, za jáhny Kristovy, za všechno duchovenstvo a za lid, prosme Pána. Ch.: Kyrie eleison. J.: Za tento svatostánek, za celé město, za tuto krajinu a všechny věřící, kteří ji obývají, prosme Pána. Ch.: Kyrie eleison. J.: Za dobrou povětrnost, za plodiny zemské, za pokojné časy, prosme Pána. Ch.: Kyrie eleison. J.: Vzpomínajíce Marie, Matky Boží, vždy Panny, vzpomínajíce také všech svatých, doporučujme se vzájemně Kristu Pánu a doporučujme lemu celý svůj život. Ch.: Doporučujeme se Ti, ó Pane. Kněz: Protože Vám, Otče, Synu i Duchu Svatý, náleží všechna čest, všechna sláva a klanění nyní i vždycky i na věky věkův. Ch.: Amen. '; Epiktetos řecký filosof z Hierapole ve Frygii. | ||||
|